Zelenina

Požívání zeleniny je staré jako lidstvo samo. Už na počátku svého vývoje sbíral dávný člověk listy, kořeny, cibule, oddenky i plody z planých rostlin v přírodě. Již tehdy si doplňoval hlavní výživové látky ochrannými a léčivými složkami ze zeleniny.

Co to je vlastně zelenina? Soubor plodin, které pod ni zahrnujeme, není přesně ohraničený – některé druhy se řadí také k luskovinám (ve zralosti), jindy se pod zeleninu v některých oblastech zahrnují okopaniny, (rané brambory, vodnice, tuřín), některé naťové zeleniny se řdí ke kořeninovým a také léčivým rostlinám.

Na světě roste asi 600 tisíc druhů rostlin, z nichž se asi 3 tisíce využívají pro lidskou výživu. Asi 1200 druhů tvoří zelenina, nejvíce druhů se pěstuje v podmínkách subtropů a tropů.

Jejich počet se stále zvětšuje a zkoumají se další plané druhy. V našich podmínkách lze pěstovat asi sto druhů zeleniny, ale pěstuje se zhruba jen třicet. A to znich ještě značný podíl řadíme do “méněznámých”.

Některé zeleniny mají skutečně velmi dávnou historii – třeba pekingské zelí. Nejvíce kulturních druhů zeleniny vzniklo na území Starého světa, méně Nového světa, velmi málo v Austrálii.

Místa, kde nové druhy vznikaly, kupodivu nebyla nejúrodnější záplavová údolí, ale spíše náhorní roviny tropů a subtropů s výkyvy teplot a silným ultrafialoovým zářením. Takových center bylo zhruba vysledováno na světě asi osm a tam v těchto genocentrech byly zvláštní přírodní podmínky pro přirozené dědičné změny druhů. A pak následoval výběr, křížení, šlechtění.

Další vývoj pokračoval ve starověku. Zelenina se pěstovala už ve starém Egyptě. Známé byly také zahrady císaře Augusta, o tom se zmiňuje Vergilius – už tehdy se pojídala mrkev, česnek, ředkev, mangold, zelí aj.

Ve středověku se o rozvoj zeleniny v Evropě postaral francký císař Karel Veliký v 9. Století, kde v nařízení Capitulare de villis vel curtis imperii” shrnul zásady pěstování a výběr druhů zeleniny, ovoce, kořeninových a léčivých rostlin. Došlo k rozšiřování pěstování zeleniny v klášteřích, královských a šlechických zahradách, ale postupně i v měšťanských a selských.

A tak jsme dospěli v současnosti k pěstovaným druhům zelenin. Některé z nich jsou pouze kulturní, planě už se nevyskytují.