Pekingské zelí

V našich obchodech se vyskytuje pod nesprávným názvem čínské zelí. Není to detailismus, ale pekingské zelí (Brassica pekinensis) tvoří hlávky, také je nazýváno pe-tsai. Čínské zelí (Brassica chinensis) má volné tužší listy a nazývá se pak-soi. Trh tedy nesprávně předepsal čínské zelí. Ale proto tu skvělou zeleninu Dálného východu nezatratíme. Nejvíce se pekingské zelí skutečně pěstuje kolem Pekingu. Od l9. stoLetí je známo v Evropě a teprve několik desetiletí u nás.

Je to skvělá zelenina - od výsevu za 60 - 90 dní se dá sklízet. Pekingské zelí je nízkoenergetická zelenina. Lkg má 665 kJ. Je to i vitaminózní druh - mladé čerstvé listy mají 36 - 80 mg vitaminu C ve 100 g - víc než citrony, obsahuje i karoten, niacin, vitaminy Bl, B2 a jiné. Z minerálních látek obsahuje velmi mnoho draslíku, také vápníku, hořčíku, železa, síry, malé množství sodíku aj. Obsahuje protisklerotické složky a látky s hojivým účinkem na zažívací trakt.

V kuchyni nejlépe upravujeme příčně nakrájené listy na křehký salát. Dá se také vařit, dusit, zapékat, připravovat z něho polévky, do čínských pokrmů atd. Méně obvyklý salát připravíme z 400 g nakrájeného pekingského zelí, 4 lžic sójových klíčků, z 6 ředkviček (nebo kus bílé japonské ředkve) pokrájených na plátky, 50 g rozinek spařených vroucí vodou a pak namočených do 2 lžic citrónové šťávy. Vše smícháme a přelijeme zálivkou ze lžíce citrónové šťávy, lžíce oleje, lžičky sójové omáčky, stroužku česneku (utřeného) a špetky činského pětikoření (nemáme-li, pak dáme zázvor).