Čekankové puky

Je to zelenina, která si teprve asi deset let dobývá český trh. Jako nová zelenina se objevila v roce 1846 v Bruselu, když si tamní zahradník botanické zahrady všiml, že z kořenů čekanky, určených k výrobě kávoviny, založených v rašelině vyrůstají pevné a chutné puky. A od té doby se šlechtí jako zelenina. Nazývá se také witloof, vlámský bílý list (Cichorium intybus, var. foliosum). Tedy první rok se vypěstují kořeny a ty se pak v zimě, často bez půdy, rychlí ve tmě při 14 - 16ˇC pro sklizeň křehkých puků.

Je to hodnotná zelenina zimního a předjarního období. Vitamínů sice nemá mnoho, ale dobrou zásobu minerálů - draslíku, fosforu, hořčíku, železa, vápníku aj. Diabetikům prospívá její sacharid inuin, hořčina intybin zase slouží dobré činnosti jater, žlučníku, slinivky a trávicích orgánů vůbec. Komplex látek v ní obsažených stimuluje krevní oběh, chrání cévy.

Dnes máme máme celou řadu odrůd, dokonce s načervenalými listy. V kuchyni je nejlepší využít puky za syrova na saláty, ale lze je i vařit, dusit, zapékat, smažit.

Zkuste ochutnat belgický salát, ke kterému nakrájíte na proužky 4 puky, přidáte 2 lžíce spařených rozinek, l menší, na tenká kolečka nakrájenou cibuli, l - 2 na kousky pokrájené pomeranče, 4 lžíce sajové majonézy (bílého jogurtu či zakysané smetany), sůl, mletý pepř a 2 lžíce sekaných mandlí.