Ředkvička

Ředkvička je oblíbená, snadno pěstovatelná zelenina raného jara, pozdního léta a podzimu.

Předek našich mnohotvárných ředkviček pravděpodobně vznikl ve Velšsku a na severním pobřeží Evropy, a to až v 16. Století. Botanik Mathioli ji popsal v 16. Století a tehdy měly bulvičky černou pokožku. Ředkvičky zřejmě vznikly mohutnějších ředkví. Dnes máme ředkvičky jednobarevné - bílé, červené, šarlatové, fialové, žluté nebo dvoubarevné červenobílé. Také tvar je rozmanitý - od kulovitého přes oválný, válcový nebo kuželový. Nejranější se vypěstují za 20 - 25 dní.

Zvláštní hodnota ředkviček spočívá v tom, že při jarní sklizni je vlastně jednou z prvních čerstvých zelenin po zimním období a je tedy zdrojem řady cenných látek.

Obsahuje sice méně minerálních látek než příbuzná ředkev, ale přesto je zastoupen hlavně draslík, vápník, síra a další. Přítomen je vitamin C, karoten, kyselina nikotinová, vitaminy B. Obsahuje aktivní antibakteriální látky. Ředkvička podporuje chuť k ídlu,působí močopudně a žlučopudně. Kladně ovlivňuje také dýchací systém. Stimuluje krevní oběh.

Jarní ředkvičky konzumujeme čerstvé. Výborná je pomazánka z tvarohu, ředkviček a mladé cibulky, popř. Kopru, nebo příloha ze zakysané smetany, ředkviček a cibulky nebo pažitky. Je vhodná do směsí salátů s okurkami, hlávkovým salátem, sýrem, jablky, cibulí apod. Při přebytku jsou chutné dušené ředkvičky. Lze je kombinovat i se sójovými kostkami nebo sýrem tofu. Drobně nakrájené nabobtnalé sójové kostkz opečeme na 3 lžících oleje, přidáme asi 30 ředkviček hrubě pokrájených,osmahneme, přidáme l/2 lžičky zázvoru, špetku soli a cukru, 2 stroužky nakrájeného česneku, zalijeme směsí z l lžíce vody, lžíce sójové omáčky, lžičky maizeny a krátce povaříme. K tomu rýže nebo těstoviny.