Fazol obecný

Fazol obecný (Phaseolus vulgaris) je dávnou kulturní rostlinou. Většina dalších druhů fazolů pochází z Ameriky, část z Asie. Původně byly fazoly pouze popínavé. Dnes u nás pěstujeme fazol obecný tyčkový a z něj vypěstovaný fazol keříčkový. Známe odrůdy se zelenými, žlutými, fialovými nebo žíhanými lusky rozmanité velikosti. Do střední Evropy se fazole dostaly v 16. Století. Dnes se pěstují po celém světě. Výborné lusky má i fazol mnohokvětý neboli ohnivý (Phaseolus coccineus), pnoucí vzrostlý dekorativní fazol s červenými, bílými nebo bíločervenými květy.

Jako zeleninu sklízíme nedozrálé lusky. Používáme je pouze tepelně upravené. Syrové jsou mírně toxické. V naší kuchyni není dosud tato zelenina doceněna.Jsou bohaté na riboflavin (B2), kyselinu listovou, vitamin E. Přítomen je i vitamin C, karoten, niacin a další vitaminy B. Z minerálních látek mají velmi mnoho draslíku, vápníku, fosforu, hořčíku, jódu, velmi málo sodíku, dále železa atd.

Fazolky jsou cennou zeleninou při cukrovce, snižují obsah cukru v krvi. V luskách jsou i antibakteriální látky. Aglutininy mají určitý vliv při předcházení a léčení zhoubných novotvarů. Jsou silně močopudné, tedy vhodné při chorobách srdce a chorobách krevního oběhu, ledvin. Fazolky se v domácnostech hůře sterilují pro vysoký obsah bílkovin.

Připravujeme z nich polévky, přílohy, zapékají se s brambory, dělají se saláty. Dají se smažit (uvařené) v těstíčku. Doporučuji chutnou přílohu z fazolek: 500 g vařených nebo sterilovaných fazolek rozložíme na míse a přelijeme směsí zvlášť upražených pokrájených mandlí (50 - 100 g) a do sklovita osmažené nakrájené cibule (3 ks) na 4 lžících oleje. Pak ochutíme solí, pepřem, ozdobíme červenou, třeba sterilovanou paprikou a petrželkou.