Pór

Je to velmi stará zelenina. Podle císaře Nera ovlivňoval sílu hlasu a chrabrost vojáků. Ve středověku byl značně pěstován. Pochází z Přední Asie a rozšířil se do asijských zemí, hlavně Číny, Japonska, Koreje, kde se stal trvalou součástí jejich kuchyní.

Zimní póry se častěji pěstují u nás, jsou kratší, mrazu odolné. Letní se pěstují spíše v jižní Evropě - mají dlouhé bělavé stvoly. Pór (Allium porrum) je blízký příbuzný cibule. Pór je zelenina duševně pracujících, povzbuzuje mozkovou činnost. Je vhodný i pro revmatiky, při dne, srdečních chorobách, obezitě. Působí příznivě i na dýchací orgány, žaludeční činnost, aktivitu jater a žlučníku.

Je bohatý na vitaminy - má více vitaminu C než citron, dále obsahuje karoten, vitaminy skupiny B, vitamin E, niacin. V zelené části má až dvojnásobek vitamínů proti bílé. Proto úplně neodřezáváme zelené listy, ale naopak zdravé části využijeme v kuchyni drobně nakrájené za čerstva. Obsahuje samozřejmě hojnost minerálních látek, nejvíce draslíku, vápníku, fosforu a železa, málo sodíku.

Pór můžeme smažit v trojobalu, děláme z něj skvělé polévky, omáčky, patří do čínských pokrmů, dá se zapékat s brambory, udělat z něj slaný koláč, k sójovému masu atd.

Vezmeme 4 porce sójových kuliček, kostek či plátků, pokapeme lžící sójové omáčky, přelijme vroucí vodou a necháme nabobtnat spolu se lžící směsi koření na sójové maso (nebo 1/2 lžičky zázvoru a špetka pálivé papriky a chilli). Na pánvi rozehřejeme 3 lžíce oleje, opečeme sójové maso, přidáme asi 3 pórky jemně nakrájené, promícháme, slabě osolíme a zalijeme zbytkem tekutiny po máčení sójových kostek (asi l/2 dl - l dl), ve kterém jsme rozmíchali lžičku maizeny. Podusíme a podáváme s rýží.