Cuketa - tykev zeleninová

Cuketu jsme v posledním desetiletí vděčně přijali do jídelníčku jako stále více oblíbenou všestranně využitelnou zeleninu. Patří k druhu tykev obecná (Cucurbita pepo), který je tvarově i barevně značně rozmanitý. Známe cukety zelené, šedozelené, pruhované, ale i žluté či bělavé. Tento starý zeleninový druh původem z Mexika a Střední Ameriky se pěstuje nejméně 7 tisíc a dle některých údajů i 9 tisíc let. S cuketou je příbuzná tykev olejná, s tmavými semeny bez tuhé slupky. Ta se stala oblíbenou součástí jídelníčku zdravé výživy, zvláště pak mužů s potížemi prostaty.

Cuketa stejně jako ostatní tykve má nízkou energetickou hodnotu, obsahuje 91% vody, vlákninu, něco málo sacharidů a dalších složek. Má ale bohatou skladbu minerálních látek. Obsahuje zvláště draslík, který vyplavuje z těla nadbytečnou vodu a soli. Má velmi málo sodíku, mnoho fosforu, vápníku, hořčíku, obsahuje také železo, měď, fluor, zinek aj. Vitamínů má málo - ve 100 g jen asi 14 mg vit. C, něco vitamínů B skupiny, kys. listové, niacinu aj.

Pokrmy z tykve příznivě ovlivňují činnost srdce, ledvin, trávicího ústrojí. Prospívají diabetikům, obézním, žlučníkářům, při ateroskleróze, revmatismu, dně. Cukety jsou nejchutnější ve velikosti 20 - 30 cm. V té době je neloupeme. Využít se dají na zeleninové, zvláště zapékané pokrmy, k plnění, na placky jako bramborák, na polévky, přílohy jako zelí, obalované a smažené, lze z nich připravit moučníky, knedlíky, saláty. Chuťově jsou nevýrazné, často je doplňujeme česnekem, zelenými natěmi, kořením.

Jeden bezmasý předpis: Vydlabeme 4 malé cukety. Získanou dužninu usekáme, smícháme s 200 g vařené rýže, hrstí sekaných jader ořechů, s l lučinou, 2 stroužky lisovaného česneku. Osolíme, okořeníme špetkou mletého koriandru,pepře, lžící bazalky nebo meduňky, petrželky. Cukety naplníme a v pekáčku vyloženém olejem zapečeme v troubě. A je-li nám to fádní, popusťme uzdu fantazii a vylepšeme předpis kořením, strouhaným sýrem nebo rajčatovým protlakem.