Vodnice

Starodávná zelenina, která se v dobách před příchodem brambor často vyskytovala v kuchyních evropských národů.

Starodávná zelenina, která se v dobách před příchodem brambor často vyskytovala v kuchyních evropských národů.

Dodnes je vážená ve francouzské, německé, skotské, švédské, ale i severoamerické kuchyni, také japonské a ruské. U nás se na ni zapomnělo. Přitom je to zelenina chutná, na pěstování nenáročná, může se vysít také v srpnu a do října se sklidí. Dá se jíst syrová i tepelně upravená. U nás se pěstuje na zahrádkách bílý typ, ale může být i žlutá, červená, černá. Chuťově připomíná něco mezi nepálivou ředkvičkou a kedlubnem.

Bulvy obsahují pektiny, sacharidy (převážně glukóza, fruktóza, xylóza) a jiné látky. Vitaminu C je ve 100 g 30 - 65 mg, dále karoten, vitamin Bl. Z minerálních látek převažuje draslík a fosfor, dále hořčík, železo, mangan, zinek, síra. Obsahuje také sirnou silici s antibakteriálním účinkem. Dále jsou to steroly působící proti ateroskleróze. Má močopudné účinky, zklidňující nervy, stimulující srdeční činnost.

Nedoporučuje se při zánětech jater a žlučníku. Vzhledem ke značnému obsahu vlákniny podporuje střeví činnost a vyprazdňování střev.

Z vodnice je možno připravovat saláty, pojídat syrovou jako ředkvičky. Francouzi, Rusové a Japonci ji používají hojně do polévek, dusí se jako zelí nebo s kysanou smetanou a koprem, z bramborů a vařené vodnice připravujeme majonézový salát.

Velmi chutná je plněná vodnice: 4 vodnice oloupeme a vnitřky vydlabeme. Naplníme je směsí z šálku mletého rostlinného masa Robi, šálku vařené pohanky, sójová mouka, trochu mléka, lžíce drcených hub,2 stroužků lisovaného česneku, majoránky, špetky karí a chilli, petrželky. Vodnice naplníme a uložíme do kastrolu vytřeného máslem. Zbytky pokrájíme a dáme k vodnicím.

Podlijeme trochou vody a udusíme doměkka. Pak vyjmeme vodnice, přidáme špetku karí a tekutinu zalijeme šálkem smetany s moukou. Povaříme spolu s vodnicí, přidáme sůl, lžičku sójové omáčky a petrželku. K tomu brambory nebo rýže.