Ředkev černá

Černá ředkev (Raphanus sativus, var. niger) se pěstovala v Číně už před 4 tisíci lety. Byla však známa ještě o něco dříve ve starém Egyptě. Slované ji poznali až ve středověku. Je považována nejen za zeleninu, ale i za léčivou rostlinu.

Známe odrůdy s kulatými bulvami i s protáhlým tvarem. Ředkev černá má značně peprnou chuť způsobenou hořčičnou silicí, která obsahuje síru. Této silice má černá ředkev nejvíce z příbuzných typů ředkví a ředkviček. Šťáva z ředkve se doporučuje při nespavosti, bolestech hlavy, s medem proti kašli a bronchitidě. Nemá se konzumovat při žaludečních a dvanáctníkových vředech a zánětlivých onemocněních trávicího a vyměšovacího ústrojí.

Energeticky je černá ředkev chudá, ale je velmi bohatá na draslík, vápní, fosfor, hořčík, železo, síru, měď, má málo sodíku. Vitaminu C zasyrova má jako citron, přítomen je vitamín E, karoten, vitamín Bl, B2, B6 aj. Účinně podporuje trávení, vylučování žluči, moči, ale nedoporučují se velké dávky. Černá ředkev se posolená na tenké plátky dává na chleba s pomazánkou ze sýra tofu. Výborný je salát z kedlubnu gigant, hrubě nastrouhaného osoleného a s přídavkem jemně strouhané černé ředkve, okyseleného dle chuti. Chutný je salát z hrubě nastrouhané ředkve (100 g) a jablek (200 g) s drobně nakrájenou cibulí, osolený a promíchaný se 3 lžícemi sójové majonézy a stejným dílem bílého jogurtu. Může se posypat sekanými ořechy nebo i zamíchat lžíci rozinek.