Salát římský

Byl znám už ve starém Egyptě. Protože vzdoruje vybíhání do květu, je římský salát (Lactusa sativa, var. longifolia) pěstován a oblíben v teplých zemích, nejvíce v Itálii. Má více vlákniny a také hořčin, ale je velmi chutný. Dá se dlouho skladovat.

Salát římský vytváří protáhlou, volnější hlávku. Může být značně mohutná, až tříkilová. Má rozmanitou barvu, od světle po tmavězelenou až po načervenalou. Roste ke sklizni asi 3 měsíce.

Lze ho konzumovat za syrova i tepelně upravený. Obsahuje podobné látky jako ostatní saláty, má více vlákniny, vitamínů i minerálních látek.

Italové, Francouzi i Španělé dávají přednost podávat salát jako předkrm. Jeden méně obvyklý způsob využití římského salátu (ale i hlávkového, listového, ledového): Menší hlávku salátu drobně nakrájíme, smícháme se dvěma lžícemi spařených rozinek, bobulemi z většího vinného hroznu, l jablkem (hruškou, kiwi) nakrájeným na kostičky. Lehce pokapeme lžící citronové šťávy, přidáme špetku mletého bílého pepře, cukru a zrnka soli. Promícháme s bílým jogurtem a posypeme dvěma lžícemi sekaných mandlí či ořechů. Vychladíme a podáváme jako předkrm či salát nebo i dezert.