Hlávkové zelí

Zelí (Brassica oleracea var. capitata) stejně jako ostatní košťáloviny vzniklo z původního druhu brukve zelné. Primitivní formy zelí požívali obyvatelé kolových staveb v neolitu. Pěstovali ho také Keltové a od nich Slované, ti vynalezli kysané zelí. Podle barvy listů jsou dvě základní skupiny - bílé a červené. Další dělení je podle ranosti, velikosti a tvaru hlávek, určení - pro zpracování či konzum.

Z hlediska biologického je mezi bílým zelím a červeným menší rozdíl. Červené zelí má méně vlákniny, více sacharidů, silice, eleza a barvivo antokyan dobře sloužící cévám. Jinak je zelí bohaté draslíkem (více červené), hořčíkem (více bílé), vápníkem (více bílé), fosforem (více červené), dále obsahuje železo, měď, mangan, zinek, jód, síru, chróm, fluor a další vzácné prvky. Zelí obsahuje protisklerotický inositol. Dále má léčivý účinek při léčbě žaludečních vředů.

Z vitamínů má až 60 mg vitamínu C ve l00 g (2 x více než citron), vitamín E, vitamín B, niacin, méně karotenu, dále vitamin K, kyselinu listovou, nikotinovou, pantoténovou. Obsahuje také antibakteriální fytoncidy. Zelí se uplatňuje také při léčení obezity. Čerstvé zelí však působí u některých osob nadýmání.

Zelí se užívá ke kvašení, sterilování,k výrobě salátů, polévek, příloh, závitků, do čínských pokrmů a v mnoha dalších úpravách. Ochutnejte zelný salát po turecku: Jemně nakrájenou malou hlávku zelí smícháme s hrstí oliv, nejlépe černých, přidáme 150 g sýra feta (nebo bílý balkánský sýr) rozdrobeného, 6 lžic olivového oleje, 3 lžíce citrónové šťávy, sůl, pepř a l/2 lžičky římského kmínu (Cumin). Vše promícháme.