Máme to štěstí, publikovat se souhlasem pana Tomáše Husáka prom. matematika jeho knihu STOP NEMOCEM. Kterému tímto děkujeme. Kniha vychází týdně na pokračování.

Elektronická podoba knihy neobsahuje zobrazení grafů. Najdete je, v její knižní podobě .

Exkluzivní rozhovory s Tomášem Husákem

STOP NEMOCEM

Tomáš Husák

Pět nejúčinnějších opatření pro zlepšení zdraví

1.

Snížení spotřeby
živočišných potravin

(první nejúčinnější opatření pro zlepšení zdraví)

Snížení spotřeby živočišných potravin na 10% současné výše by umožnilo snížit úmrtnost na všechny choroby dohromady o 40%, z každých pěti předčasných úmrtí bychom tedy touto změnou stravování zabránili dvěma úmrtím.

Po celém světě existují tisíce a tisíce šetření srovnávajících zdravotní stav lidí, kteří jedí hodně anebo naopak málo živočišných potravin. Systematicky se ukazuje, že čím méně jíme živočišných potravin, tím méně jsme postihováni hlavními civilizačními chorobami, konkrétně sklerózou cév (aterosklerózou), koronární nemocí srdeční - infarktem myokardu, rakovinou apod. Naopak čím více jíme živočišných potravin, tím více jsme těmito chorobami postihováni.

U nás i v naprosté většině hospodářsky vyspělých zemí přitom na nemoci srdce a cév umírá více než polovina veškerého obyvatelstva. Ve všech vyspělých zemích je příčinou naprosté většiny úmrtí na nemoci srdce a cév skleróza cév. Snížení spotřeby živočišných potravin, čili snížení spotřeby masa, vajec, mléka a mléčných výrobků, by umožnilo snížit četnost nemocí srdce a cév, četnost rakoviny a snížit i četnost mnoha dalších chorob.

Úmrtnost na koronární nemoc srdeční (r. 1975) v závislosti na spotřebě živočišných potravin.

Údaje o spotřebě potravin byly shromážděny statistickými úřady jednotlivých států a všechny společně jsou uvedeny v oficiálních publikacích FAO. Údaje o úmrtnosti jsou uvedeny ve zdravotních ročenkách jednotlivých států a všechny dohromady jsou v oficiálních publikacích WHO. Zde citovaný soubor údajů uvádí i přední americký odborník Stamler.

Podívejme se, co nám graf ukazuje. Je-li spotřeba živočišných potravin o čtvrtinu nižší, je i úmrtnost na koronární nemoc srdeční o dvacet pět procent nižší. Je-li spotřeba živočišných potravin poloviční, potom i úmrtnost je poloviční. Je-li spotřeba živočišných potravin snížena na pouhou čtvrtinu, je i úmrtnost snížena na pouhou čtvrtinu. A je-li spotřeba živočišných potravin snížena na pouhou desetinu, je i úmrtnost na koronární nemoc srdeční snížena na pouhou desetinu.

Platí tedy v podstatě jednoznačná závislost: čím nižší je spotřeba živočišných potravin, tím nižší je i úmrtnost na koronární nemoc srdeční, na infarkt myokardu.

Musím čtenáře upozornit na důležitou věc. Na jedné přednášce jsem ukazoval tento graf a vystoupil nějaký profesor a řekl mi, že může předložit údaje mnohem novější, údaje z posledních let. S tímto názorem jsem se setkal častokrát. Nad staršími údaji se ohrnuje nos. Ale nové údaje jsou v porovnání s těmi staršími prakticky bezcenné. V posledních letech se spotřeba potravin v jednotlivých zemích velmi vyrovnala. Tím se smazávají rozdíly v úmrtnosti způsobené rozdílným stravováním a může nad nimi převážit vliv jiných faktorů (kouření, úroveň zdravotní péče apod.). Avšak tyto starší údaje nám ukazují, že průmyslové země s podstatně nižší spotřebou živočišných potravin mají i podstatně nižší úmrtnost na nemoci srdce a cév, konkrétně na infarkt myokardu. Porovnáním s novými údaji bychom zjistili, že tak, jak se zmenšují rozdíly ve stravování, zmenšují se i rozdíly v úmrtnosti. Stále však platí, že čím větší je spotřeba živočišných potravin, tím větší je i úmrtnost na koronární nemoc srdeční, na infarkt myokardu.

V předních světových odborných časopisech a knihách vydávaných hlavně v Severní Americe a v Evropě najdeme přes tisíc takovýchto souborů konkrétních pozorování shrnujících příslušná šetření prováděná ve všech pěti kontinentech v posledních desítkách let.

Se spotřebou živočišných potravin vzrůstá také úmrtnost na rakovinu. Kdybychom si zde uveřejnili obdobné grafy jako je graf č. 1 a v nich bychom si zobrazili, jak se v závislosti na spotřebě živočišných potravin mění úmrtnost na rakovinu tlustého střeva, na rakovinu prsu, na rakovinu prostaty a na řadu dalších typů rakoviny, tak bychom zjistili, že závislost je úplně stejného druhu. V zemích, kde je spotřeba živočišných potravin velmi nízká, je velmi nízká i nemocnost a úmrtnost na rakovinu tlustého střeva, prsu, prostaty, atd. Četnost těchto typů rakoviny vzrůstá přibližně lineárně se spotřebou živočišných potravin. V zemích s vysokou spotřebou živočišných potravin je pak úmrtnost na zmíněné typy rakoviny pětkrát i desetkrát vyšší.

Také výskyt řady dalších chorob klesá se snižováním spotřeby živočišných potravin.

Z těchto důvodů doporučují v USA, kde věda o výživě pokročila nejdál, v podstatě již od konce padesátých let snížit spotřebu živočišných potravin, snížit spotřebu masa, mléka a mléčných výrobků, vajec. V západní Evropě doporučují již mnoho let totéž, i když tyto závěry přijali o něco později než v USA. Obojí doporučení jsou většinou vyjadřována ve formě, že je potřeba ve stravě co nejvíce snížit množství cholesterolu a množství saturovaných tuků. 90% saturovaných tuků a veškerý cholesterol v potravě se však nachází v živočišných potravinách. Západoevropská i americká doporučení jsou tedy ve svém důsledku vlastně stejná - snížit spotřebu živočišných potravin.

Shrnutí

Kdybychom zcela přestali požívat živočišné potraviny, potom by se v průběhu let infarkt myokardu, tedy nemoc na níž u nás umírá v současné době nejvíce lidí, stal tak vzácným, že by normální lidé ani nevěděli, co to je za nemoc. Úmrtnost na rakovinu by převratně poklesla. Celková úmrtnost by klesla o 40-50 %. (Kdyby lidé vůbec nejedli živočišné potraviny, museli by si ve stravě zajistit dostatek vitaminu B12, k tomu by ovšem například postačilo, kdyby často jedli kvasnice, což je znamenitý zdroj tohoto vitaminu.)

Kdyby se podařilo snížit spotřebu živočišných potravin na pouhou desetinu, tak úmrtnost by se snížila asi o 40%.

Kdyby se, realisticky, podařilo snížit spotřebu živočišných potravin alespoň na polovinu současné výše, tak úmrtnost by klesla o 20-25%. Vzhledem k tomu, že maso je nejdražší složka stravy, tak by se snížily náklady na stravování, spotřeba krmného obilí a pícnin a snížilo by tedy tím i znehodnocování životního prostředí způsobované nadměrnou zemědělskou produkcí.

Prověřenost škodlivých účinků živočišných potravin

V třiceti tisících prostudovaných článcích je několik tisíc článků, v nichž shromážděná fakta ukazují, že s rostoucí spotřebou živočišných potravin stoupá nemocnost a úmrtnost na rakovinu, na nemoci srdce a cév působených sklerózou, například na infarkt myokardu apod. Nebo že nemocnost na zmíněné civilizační choroby stoupá s potřebou živočišných bílkovin, nebo že stoupá se spotřebou živočišných tuků, nebo že stoupá se spotřebou cholesterolu v potravě, nebo že stoupá se spotřebou jednotlivých složek živočišné stravy, tedy se spotřebou masa nebo se spotřebou mléka a mléčných výrobků nebo se spotřebou vajec. Ten součet několika tisíc článků zahrnuje všechny články dokumentující jednotlivé právě uvedené závislosti.

Shromážděné soubory faktů a konkrétních pozorování tedy ukazují, že nemocnost a úmrtnost na hlavní civilizační choroby stoupá:

se spotřebou živočišných potravin celkem

se spotřebou živočišných bílkovin

se spotřebou živočišných tuků

se spotřebou cholesterolu

Například spotřebu masa můžeme omezovat proto, že to je živočišná potravina, nebo že je důležitým zdroj živočišných bílkovin, nebo že obsahuje hodně živočišných tuků (tuky se na energetickém obsahu masa podílí v průměru ze 70-75%), nebo že je zdrojem cholesterolu (téměř polovina obsahu cholesterolu v naší stravě pochází z masa). Ať se však řídíme kterýmkoliv z těchto čtyř vztahů, děláme jedno stejné stravovací opatření - snižujeme spotřebu masa. (Podrobněji se o těchto vztazích pojednává v kapitole 8 - Matematické metody analýzy mnoha faktorů.)

Zmíněné vztahy mezi výživou a zdravím můžeme získávat z různých typů souborů údajů:

a) Shromáždíme údaje z různých zemí světa vztahující se ke stejnému časovému období.

b) V jednom městě či oblasti byl vyšetřen velký počet osob, bylo zjištěno, jak se stravují, byly zjištěny další údaje ovlivňující jejich zdravotní stav, například zda kouří či nekouří, a tito lidé byli pak dlouhodobě sledováni. Hlavně bylo zaznamenáváno, zda zemřeli či zůstali naživu, a pokud zemřeli, jaká byla příčina jejich úmrtí. Výsledkem takovéhoto mnohaletého sledování mohou být údaje o tom, zda se spotřebou určité složky stravy roste či klesá jejich úmrtnost.

Tyto údaje již nelze tak snadno a přehledně graficky zobrazit, jako tomu je u údajů z celosvětových srovnání. Tyto soubory údajů nelze analyzovat bez matematických metod a počítačů. Je to proto ideální podklad pro matematika, ale současně je to málo vhodné pro čtenáře. Proto se v této knize neodvolávám na žádné složité matematické tabulky takovéto výsledky popisující. Poznamenávám pouze, že právě tyto populační studie mnohonásobně potvrdily, že s rostoucí spotřebou živočišných potravin, s rostoucí spotřebou živočišných bílkovin, s rostoucí spotřebou živočišných tuků, s rostoucí spotřebou cholesterolu vzrůstá úmrtnost na rakovinu tlustého střeva, prsu, prostaty, slinivky břišní, atd., že vzrůstá úmrtnost na koronární nemoc srdeční a další nemoci způsobené sklerózou cév atd., že vzrůstá úmrtnost na cukrovku a na další civilizační choroby.

c) Můžeme zkoumat časové trendy, to znamená v jedné zemi, v jedné oblasti či v jednom městě sledujeme, jak se, s určitým časovým zpožděním po změnách stravy, mění výskyt nemocí. Ty časové trendy prakticky ukázaly totéž, co vyplývá z bodů a, b. S rostoucí spotřebou živočišných potravin, živočišných bílkovin, živočišných tuků, cholesterolu, stoupá výskyt hlavních civilizačních chorob.

d) Můžeme sledovat výrazně odlišné skupiny obyvatelstva a srovnávat je s jejich spoluobčany. Příkladem je sledování zdravotního stavu vegetariánů. V zmíněných třiceti tisících článcích, z nichž vychází tato kniha, jsou desítky článků, pojednávajících o šetřeních, při nichž byl srovnáván zdravotní stav vegetariánů a nevegetariánů. Jsou to všechno články z předních světových odborných časopisů, články, jejichž údaje jsou stoprocentně spolehlivé a ověřitelné. Výsledek všech těchto šetření je stejný. Vesměs se ukazuje, že vegetariáni jsou zdravější. Čím důslednějšími jsme vegetariány, čili čím méně masa, ale také mléka a mléčných výrobků a vajec, požíváme, tím méně trpíme zmíněnými civilizačními chorobami.

e) Pokusy se zvířaty ukázaly, že ke sklerotickému poškození cév přispívají jak živočišné potraviny celkem, tak složky, které jsou v živočišných potravinách. Prokázal se škodlivý účinek živočišných tuků i je doprovázejícího cholesterolu a živočišných bílkovin. Prokázalo se, že sklerózu cév působí hlavně saturované tuky a cholesterol. (Jak jsme si již řekli, 90% saturovaných tuků a dokonce 100% cholesterolu v naší stravě se nachází v živočišných potravinách.)

Pokusy se zvířaty mají nesmírnou výhodu v tom, že jsou rychle uskutečnitelné, pokusná zvířata žijí jenom, řekněme, dva tři roky. Z toho vyplývá, že můžeme plně ověřit celý průběh nemoci, můžeme naprosto jednotně stanovit a plně kontrolovat stravu zvířat a sledovat pouze jedinou změnu, kterou chceme prozkoumat.

Například co se stane, nahradíme-li ve stravě zrní nějakou živočišnou potravinou anebo co se stane, nahradíme-li ty složky, které tvoří základ rostlinných potravin, tedy uhlohydráty, složkami z živočišných potravin, tedy tuky, cholesterolem apod.

Za začátek moderní vědy o výživě se někdy označují pokusy se zvířaty, které prováděl ještě před první světovou válkou v tehdejším carském Rusku Ignatovskij. Ignatovskij si povšimnul, že bohatí Rusové, v jejichž stravě bylo maso a další živočišné potraviny, umírali na infarkt myokardu, zatímco jejich chudší spoluobčané, kteří takovouto stravu neměli, infarktem nebyli postihováni, a rozhodl se svou teorii prokázat experimentálně. Králíkům podával buď jejich obvyklou stravu anebo jim podával v různé formě živočišné potraviny. Zjistil, že když králíci dostávali v podstatě jakékoliv živočišné potraviny, vždy byli postihováni sklerózou cév. Při rostlinné stravě naopak sklerózou cév postihováni nebyli.

POKRAČOVÁNÍ ZA TÝDEN