STOP NEMOCEM

Tomáš Husák

Pět nejúčinnějších opatření pro zlepšení zdraví

2.

Omezení kouření.

(druhé nejúčinnější opatření pro zlepšení zdraví)

V mnoha různých zemích světa byl dlouhodobě sledován velký počet kuřáků a nekuřáků a vzájemně srovnáván výskyt různých nemocí a úmrtnost. V USA do jednoho šetření byl dokonce zařazen jeden milion osob (Hammond 1966). Šestnáct let bylo sledováno čtvrt milionu veteránů americké armády (Rogot, Murray 1980). Ve Velké Británii takto dvacet let pozorovali lékaře, jejichž uvědomělá kvalifikovaná spolupráce přispěla k velké preciznosti a spolehlivosti podkladů (Doll, Peto 1976). Výsledky jsou neobyčejně reprezentativní a průkazné. Ukázalo se, že frekvence mnoha nemocí stoupá s kouřením, a to tím více, čím déle kouření trvá, a téměř lineárně se zvyšuje s počtem cigaret vykouřených denně. U osob, které přestaly kouřit, nemocnost a úmrtnost postupně klesá a v průběhu let se přibližuje stavu u nekuřáků. V USA zjistili, že kuřáci, kteří vykouří dvacet a více cigaret denně a začali kouřit již do dvaceti let věku, umírají v průměru o 8,2 roku dříve než nekuřáci.

V porovnání se stejně starými celoživotními nekuřáky byla zjištěna u kuřáků 11x častěji rakovina plic, 7x častěji rakovina hrtanu, ústní dutiny, hltanu a jícnu, 2x častěji rakovina slinivky břišní, močového měchýře a ledvin, 4x častěji úmrtí na nemoci dýchacího systému (kromě rakoviny) a o 60% častěji úmrtí na koronární nemoc srdeční. Tyto číselné hodnoty zjistili Rogot a Murray (1980). Koronární nemoc srdeční je dnes daleko nejčastější příčinou smrti, a tak největší počet předčasných úmrtí způsobených kouřením má na svědomí právě selhání srdce. V celé oblasti péče o zdraví je velmi málo poznatků, které jsou tak precizně, rozsáhle a nepochybně prokázány, jako škodlivost kouření."

Pokud je matematicko-statistickými metodami stanoven vztah mezi zdravím a faktory je ovlivňujícími (například výživa, kouření apod.), tak tento vztah je trvalý, objektivně platný a v podstatě neměnný, tzn. v průběhu let se potvrzuje a odvozené závěry není třeba revidovat. Proto jsem zde mohl beze změny uvést text, který jsem napsal asi v roce 1981, a uvedl jsem jej již v mé knize "Lidstvo před rozhodnutím" (1986).

O kolik procent zvyšuje kouření výskyt jednotlivých nemocí, to záleží na velkém počtu faktorů. Velmi výrazně je to ovlivňováno tím, kdy kuřáci kouřit začínají, kolik cigaret průměrně za den vykouří, jaké druhy cigaret užívají. V tom smyslu by tedy vztah mezi kouřením a zdravím měl být proměnlivější než vztah mezi výživou a zdravím. Přesto klíčové charakteristiky toho, jak kouření působí na zdraví, zůstávají v průběhu desetiletí v podstatě stejné.

Shrnutí

Kouření výrazně zvyšuje nebezpečí úmrtí na nemoci srdce a cév, na rakovinu a na nemoci dýchacího systému. Téměř každý druhý kuřák, který zemře, zemře na následky kouření. Protože však naštěstí značná část lidí nekouří, tak kouření je příčinou "jen" asi 20% veškerých úmrtí. Na druhé straně, kdybychom nikdo nekouřili, podařilo by se nám snížit celkovou úmrtnost o těchto 20%, odstranění kouření je tedy druhým nejvýraznějším faktorem, kterým můžeme ovlivnit své zdraví.

Prověřenost škodlivých účinků kouření na zdraví

Všechny velké studie ve všech částech světa ukázaly, že kuřáci trpí řadou chorob výrazně častěji než nekuřáci. V největších z těchto studií byly sledovány desetitisíce a statisíce osob po mnoho a mnoho let. Výsledky jsou naprosto jednoznačné.

3. Snížení spotřeby kuchyňské soli.

(třetí nejúčinnější opatření pro zlepšení zdraví)

Kdybychom nepřijímali v potravě kuchyňskou sůl (chlorid sodný - NaCl), celková úmrtnost by se snížila o 10%.

Již po desítky let se uznává, že sůl je hlavní příčinou zvýšeného krevního tlaku. Vysoký krevní tlak je pak hlavní příčinou cévních příhod mozkových (mozkové mrtvice) a rovněž podstatně zvyšuje riziko infarktu myokardu.

Jak se k těmto závěrům dospělo? Byly sledovány tisíce osob, u kterých byla předem zjištěna výše krevního tlaku. Čím vyšší byly hodnoty tohoto tlaku, tím vyšší byla úmrtnost na infarkt myokardu a na cévní příhody mozkové. Toto pozorování bylo opakovaně provedeno v mnoha státech světa.

A prakticky po celém světě můžeme pozorovat naprosto jednoznačnou závislost mezi nadměrným solením a zvyšováním vysokého krevního tlaku. Tak, jak lidé stárnou, v průměru vzrůstá jejich krevní tlak. Proto se kdysi předpokládalo, že zvyšování krevního tlaku je přirozeným důsledkem stárnutí, tak jako je jeho důsledkem například pokles fyzické síly apod. Potom se však ukázala překvapivá věc. V odlehlých částech světa bylo nalezeno asi dvacet populací, u nichž krevní tlak s věkem v průměru nevzrůstal. Ve všech případech se ukázalo, že se jedná o populace, které nepožívají sůl. A jako kdyby někdo chtěl přesvědčit i poslední nevěřící Tomáše, tak na jednom ostrově v Oceánii byly nalezeny dvě populace s odlišným způsobem života. Jedna používala k vaření mořskou vodu (a tím i sůl v ní obsaženou) a se zvyšujícím se věkem u ní v průměru krevní tlak vzrůstal. Druhá část obyvatel, která mořskou vodu k vaření nepoužívala, nebyla zvyšováním krevního tlaku postihována.

Byla provedena řada intervenčních studií, tzn. u lidí, kteří trpí vysokým krevním tlakem, byl v kontrolovaných pokusech snížen přívod soli. Výsledkem bylo snížení průměrného krevního tlaku.

Žádný živočich s výjimkou člověka nesolí. Na první pohled by se tedy zdálo přirozené, že ideální by bylo, kdybychom sůl nepoužívali vůbec. Zde se ovšem jedná o příklad situace, kdy přirozený stav, tak jak existuje, není zřejmě zcela ideální, kdy určitá záměrná intervence by mohla být na prospěch věci. Zvířata často chodí lízat zem v místech, kde je slaná. Z toho můžeme vyvodit, že určitý záměrný přídavek soli, ovšem přídavek ve velmi omezeném množství, by i pro člověka mohl být užitečný. Byla by to však pouze jedna z nejužitečnějších složek nějaké multivitaminové, multiminerálové směsi v takové společnosti, kde by se sůl nepřidávala ani při průmyslové výrobě potravin ani při ochucování jídla.

Člověk však přidává soli příliš mnoho. I když sami při přípravě pokrmů nepřidáme do jídla ani gram soli, stále se budeme setkávat s průmyslově zpracovanými potravinami, které solí neuvěřitelně hýří. Typickými příklady jsou uzeniny, konzervované potraviny a nejrůznější instantní výrobky. Soli je nadbytek i v běžném chlebu, a to je největší nedostatek chleba, který je jinak (jak si dále ukážeme), a dokonce přesto, že je do něj přidávána sůl, jednou z nejvhodnějších potravin vůbec. Optimální dávka soli činí nepatrný zlomek naší současné spotřeby, řekněme jednu dvacetinu. Z toho všeho pro nás vyplývá jednoduchý závěr: měli bychom prakticky bez výjimky usilovat o co největší snížení spotřeby soli.

V nesčetně šetřeních se ukázalo, že výskyt vysokého krevního tlaku a četnost úmrtí na choroby vysokým krevním tlakem způsobené vzrůstají s příjmem sodíku z potravy. Avšak čím vyšší byl příjem draslíku (K), tím méně se škodlivý účinek sodíku (Na) projevoval. Čili vysoká spotřeba draslíku částečně zabraňuje škodlivým účinkům vysoké spotřeby sodíku. Draslík je nepostradatelný prvek sám o sobě, avšak v každé rozumně představitelné stravě je draslíku dostatek. Zde se ovšem setkáváme se specifickou situací, kdy spotřebu nějakého prvku, v tomto případě draslíku, by bylo žádoucí zvýšit a o toto zvýšení záměrně usilovat třeba i přidáváním do potravin jen proto, abychom zabránili škodlivému účinku jiné složky stravy. Ideální pro prevenci vysokého krevního tlaku a následně pro prevenci cévních příhod mozkových a koronární nemoci srdeční se proto jeví náhrada běžné kuchyňské soli (NaCl) speciální solí skládající se jednak z chloridu draselného (KCl), jednak z chloridu sodného. Samozřejmě čím více KCl, tím lépe.

Mořská sůl. V zájmu zdraví si lidé kupují místo obyčejné soli mořskou sůl. Je pravděpodobné, že mořská sůl je skutečně o trochu vhodnější než obyčejná sůl. Náhrada běžné soli mořskou solí však zdaleka nemá ten pozitivní účinek, jaký bývá někdy mořské soli přičítán. Základní a nejúčinnější složkou obou druhů soli totiž samozřejmě zůstává chlorid sodný (NaCl). Mořská sůl kromě toho obsahuje přídavek některých užitečných složek, např. hořčíku nebo draslíku. Tím se ale nic zásadního pro celkový účinek soli na zdraví nemění. Na druhé straně - vzhledem k velkému znečistění dnešních moří - může mořská sůl obsahovat i různé toxické látky, které zdraví poškozují. Avšak i škodlivý účinek nepatrného množství těchto toxických příměsí je nepatrný.

Denní dávky. Některá pozorování prováděná u živočichů člověku nejbližších, u vyšších primátů, ukázala, že jsou schopni bez viditelných obtíží žít při stravě, v níž celkový obsah sodíku je nepatrný. Je naprosto jasně dokumentováno, že čím nižší je spotřeba soli, tím nižší je výskyt vysokého krevního tlaku a tím nižší je výskyt vysokým krevním tlakem působených nemocí. Optimální by tedy zřejmě byla strava s velmi nízkým podílem soli, ke které bychom dospěli třeba tak, že množství soli přidávané do potravin při průmyslovém zpracování i v domácnosti by se oproti současnosti snížilo řekněme na desetinu.

Podíváme-li se na doporučené denní dávky, zjistíme, že je tam "předepsána" stále ještě neproporčně vysoká spotřeba sodíku. Např. podle amerických doporučení z roku 1980 je to 1,1-3,3 g sodíku na den. To je sice méně než je běžný denní příjem, ale rozhodně to nepředstavuje optimum. Proč tu dochází k takovémuto rozporu? Uvědomme si, že doporučené denní dávky nikdy a nikde nebyly stanovovány jako dávky optimální. Autoři těchto doporučených dávek to také mnohokrát prohlásili. Jsou to dávky, při kterých běžný jedinec s vysokou pravděpodobností nebude trpět projevy nedostatku příslušné látky. Nezkoumá se ale přitom otázka, zda nebude trpět důsledky nadbytku příslušné látky. Je to tedy předem jednostranně stanovená hodnota, které bývá přisuzována nepřiměřená důležitost.

Kdyby byla stanovena ještě doporučená minimální dávka, tzn. dávka, jejíž výši by člověk neměl překračovat, aby si s vysokou pravděpodobností nepoškodil zdraví, potom by tato dávka - např. pro sodík - byla mnohem nižší než zmíněná běžně publikovaná hodnota.

Těmto dvěma požadavkům nelze vyhovět současně. Nelze současně minimalizovat škody z nadbytku a škody z nedostatku určité látky. Můžeme dělat celkovou minimalizaci. A v tom případě je doporučená výše spotřeby nižší, než jsou běžně uváděné doporučené dávky.

Shrnutí

Podstatným snížením celkové spotřeby soli a používáním soli i s chloridem draselným (směs NaCl, KCl) je možno odstranit 10% všech úmrtí. O jaká úmrtí a je působící nemoci se jedná?

Řekli jsme si již, že sůl je hlavní příčinou vysokého krevního tlaku. Vysoký krevní tlak je hlavní příčinou cévních příhod mozkových (mrtvice), které mohou vést k smrti anebo k trvalému či přechodnému ochrnutí určitých částí těla. Výskyt těchto nemocí tedy můžeme zásadně snížit omezením spotřeby soli. Vysoký krevní tlak také podstatně zvyšuje riziko infarktu myokardu. Snížením spotřeby soli tedy dlouhodobě snížíme i četnost infartku myokardu.

Vysoký krevní tlak také zvyšuje riziko nemoci ledvin. Snížením spotřeby soli tedy snížíme i četnost těchto nemocí a jimi způsobených úmrtí.

Prověřenost škodlivého účinku soli

Asi dodnes nejprecizněji je škodlivý účinek soli dokumentován v článku v British Medical Journal v č. 302, 1991, April 6, str. 811-824. Autoři citují řadu studií ze všech koutů světa a svou analýzu opírají hlavně o rozsáhlou studii vztahu mezi krevním tlakem a příjmem sodíku ve 24 rozličných komunitách (47 tisíc lidí) v celém světě. Propočítávají přímo, jak mnoho konkrétní množství soli zvyšuje krevní tlak.

Pokud jde o to, že vysoký krevní tlak zvyšuje riziko infarktu myokardu a cévních příhod mozkových, je shoda názorů jednoznačná a potvrzuje to nesčetně konkrétních pozorování. Dnes je také již v podstatě jednoznačně přijat závěr, že sůl přispívá k růstu krevního tlaku, čím více soli, tím větší zvýšení. Tento názor podpořilo a potvrdilo nesčetně odborníků, jasná většina, a je dokumentován a prokázán velkým počtem šetření na tisících a desetitisících osob.

Pokud jde o skutečnost, že sůl přispívá k rakovině žaludku, není názor ještě zcela jednotný. Toto však je méně důležitý aspekt škodlivosti soli.

POKRAČOVÁNÍ ZA TÝDEN