STOP NEMOCEM

Tomáš Husák

Opalování.

Mnozí z nás bedlivě posloucháme rozhlas či televizi a pokud je množství ozonu pod normou (tolik se přece mluví o obávané ozonové díře), tak rozhodně nevyrážíme na procházku, do volné přírody, aby nás sluneční záření neohrozilo na zdraví. Četl jsem dokonce reklamní prospekt na nějaký přístroj, který prý stav ozonu ohodnotí automaticky a když je ozonu málo, čili když sem přichází příliš mnoho slunečního záření, tak rovnou přístroj doporučí vůbec ven nevycházet.

Někteří z nás se v dobré víře takto chovají, čili chovají se tak i někteří kuřáci. Jaké je však zdravotní riziko kouření? Téměř každý druhý kuřák umře na následky kouření. Kouření tedy riziko úmrtí zvyšuje o něco méně než o 100%. Jak se oproti tomu na celkovém riziku podílí slunečním zářením vyvolaná rakovina kůže - zhoubný melanom? Sluneční záření může k celkové úmrtnosti přispět snad 0,2%, možná méně. To se nechá snadno vypočíst. Rakovina kůže - zhoubný melanom - se na celkové úmrtnosti podílí nepatrně. Ne všechny případy této rakoviny však můžeme přičíst na vrub slunečnímu záření. Kouření představuje tedy asi 400x větší zdravotní riziko než sluneční záření, neboli jinými slovy sluneční záření je asi 400x méně nebezpečné než kouření.

Sluneční záření má však také spoustu blahodárných účinků. Dík němu se v naší kůži tvoří vitamin D, ten zabraňuje křivici a hraje v organismu řadu nezastupitelných úloh. A pokud se vitamin D v našem těle vytváří pouze slunečním zářením, je nebezpečí jeho předávkování velmi malé, někteří odborníci dokonce soudí, že nemožné. Požíváme-li však vitamin D v potravě, nebo ještě spíše v pilulkách, pak k předávkování vitaminem D může dojít. Vitamin D záměrně přidávaný do potravy byl jedním z nejůčinnějších prostředků, kterým se v pokusech se zvířaty vyvolala skleróza cév, což je u nás hlavní příčina úmrtí.

Pobyt a pohyb venku, tedy na zdravém vzduchu a v přírodě, je základní součástí zdravého životního stylu. Budeme-li se tedy chtít zbavit těch 0,2% všech úmrtí, které snad připadají na vrub slunečnímu záření, potom omezíme svůj život, znehodnotíme si prožívání svého volného času a celkově si způsobíme zdravotní škodu, které na vrub připadne mnohem větší poškození zdraví a mnohem větší počet úmrtí.

Na jedné straně je prokázaným faktem, že sluneční záření přispívá k rakovině kůže, k zhoubnému melanomu. Na druhé straně závislost vůbec není jednoduchá, neplatí, že čím méně budeme chodit ven, tím méně budeme postihováni rakovinou kůže. Některá epidemiologická šetření totiž ukázala, že lidé, kteří vzhledem ke svému povolání jsou trvale venku, v přírodě, a tedy také na slunci, jsou méně postihováni rakovinou kůže než ostatní obyvatelstvo. Co může být příčinou této na první pohled paradoxní závislosti? Lidé, kteří jsou pravidelně venku, se také průběžně opalují, čili jsou proti slunečnímu záření svou pigmentací chráněni. Nejvíce postiženi jsou lidé, kteří vyjdou jednou za čas ven a, někdy nechtěně, ale mnohem častěji chtěně, prudce se opálí. Nepřipravená kůže je potom postižena a toto je dle všeho mnohem škodlivější než opakované, velké, ale postupné dávky záření.

Dotazováním lidí postižených melanomem se zjistilo, že je mezi nimi velmi mnoho těch, kteří v minulosti cestovali někam na jih, obvykle k moři, a tam se velmi rychle a často i bolestivě spálili. Mezi lidmi melanomem nepostiženými, čili mezi naprostou většinou obyvatelstva, je procento takto postižených lidí mnohem menší. Čili neopatrné opalování se na jihu, ale také neopatrné opalování se u nás, může být velice důležitým podnětem ke vzniku rakoviny. Podstata nebezpečí spočívá v tom, když se člověk s neopálenou, nepigmentovanou kůží náhle dlouhodobě vystaví sluníčku. Jedno jediné prudké opálení je dle existujících údajů mnohem škodlivější než postupné, neporovnatelně déle trvající dlouhodobé opalování. To platí ve vztahu k život ohrožujícímu melanomu. Pro běžnou rakovinu kůže, která i bez léčení život neohrožuje a kterou lékaři dokáží operativně odstranit, tato závislost neplatí, tam riziko v podstatě vzrůstá hlavně s celkovou expozicí, tzn. s celkovým množstvím slunečního záření, které za život obdržíme.

A co ozonová díra? Ozonová díra na výše uvedených závislostech nic nemění. Kdyby u nás byl stále snížený stav ozonu, tak bychom na tom byli stejně jako obyvatelé Itálie. Ale i u nich je úmrtí na rakovinu kůže vzácné. Samozřejmě musíme podpořit všechna celosvětová opatření k tomu, abychom zabránili úbytku ozonu. Je přece trestuhodné, pokud by třeba každý tisící obyvatel zemřel kvůli úbytku ozonu, čili zemřel kvůli nezodpovědnosti těch, kteří látky vedoucí k úbytku ozonu produkují a současně kvůli nezodpovědnosti těch, kteří příslušné výrobky používají. Pokud však jde o naši individuální volbu toho, jak si chránit své zdraví, potom musím poradit jediné, rozhodně neomezujme pobyt venku, v přírodě. Tím bychom své zdraví poškodili mnohem více.

Proč se tedy o škodlivosti opalování, o škodlivosti slunečního záření tolik mluví?

Hlavní příčinou je, podle mého názoru, to, že se zde vytvořila výborná obchodní příležitost pro výrobce a prodejce různých opalovacích krémů, brýlí proti slunci atd., tedy výrobků, které jsou objektivně prospěšné. V zájmu jejich výrobců a obchodníků s nimi je však dosáhnout toho, aby si jich lidé co nejvíce koupili, čili v jejich zájmu je, aby se lidem nebezpečí slunečního záření a nebezpečí opalování jevilo co největší.

Narkotika. Drogy.

To jsou chemické substance, které lidé napřed požívají proto, že jim přinesou zvýšení jejich výkonů nebo příjemný pocit opojení nebo mají jiný žádoucí psychologický účinek. Někdy dokonce stačí, že se lidem zdá, že tento žádoucí účinek mají.

Problém je ovšem v tom, že narkotika - drogy jsou návykové. Lidé je napřed berou dobrovolně, ale pak se na ně stanou závislými a při přerušení jejich příjmu mají nesmírné obtíže, trpí tzv. abstinenčním syndromem. Lidé tedy narkotika - drogy nakonec berou proto, aby netrpěli z jejich nepřítomnosti. V podstatě je jediná cesta, jak zajistit, abychom se nestali narkomany, abychom se nestali závislými na droze. To znamená, uvědomit si toto všechno a nikdy drogu nepoužívat. Jen jsem to napsal, uvědomuji si, že to vůbec není jednoduché. Mám tím na mysli alkohol. To je také droga, má spoustu nebezpečných důsledků a přesto ji alespoň občas za život požívá naprostá většina občanů.

U ve společnosti přijatých a dlouhodobě absolutně legálních drog je těžko tento zásadní přístup dosáhnout. Společensky přijaté drogy jsou tři - alkohol, tabák, kofein (to je ovšem velmi slabá droga). U ostatních, to je u nelegálních drog, jak z právních, tak ze zdravotních důvodů existuje jediná rozumná cesta, nikdy a za žádných okolností je neužívat. U mnohých z nich je nebezpečí návyku nesmírné. Z lidí, kteří je začali požívat, často naprostá většina končí jako úplné trosky. Zničí si život svůj a ublíží i lidem jim nejbližším. Uvědomme si, jak mnoho zločinů narkomani páchají a jak mnoho zločinů páchají obchodníci s drogami a rozhodněme se, zda se chceme na tom podílet.

A uvědomme si, že jakmile začneme jednou požívat nějakou drogu (a to zvláště některou velmi účinnou nelegální drogu), tak nemáme nejmenší jistotu, zda u nás nepropukne dlouhodobá závislost a zda se ještě vůbec někdy budeme schopni této závislosti zbavit. Jedním z nebezpečí, které představují léčiva, je to, že některá z nich jsou také drogy. Návyk na ně sice vzniká pomalu, ale pozvolna vytvořená závislost může být velice silná a těžko překonatelná.

Alkohol.

Značná část trestných činů, a to zvláště těch nejtěžších - vražd, znásilnění, loupeží, je konána pod vlivem alkoholu. Nezměrné je utrpení dětí v rodinách alkoholiků anebo žen, jejichž manžel je agresivní alkoholik.

Alkohol spolu s kouřením tabáku je hlavní příčinou rakoviny ústní dutiny a hltanu, alkohol přispívá i k rakovině jícnu, jater a snad i k některým dalším typům rakoviny. Přesto se ale v poslední době objevila tvrzení (často podložená statistikami), že prý mírná konzumace alkoholu je zdravotně prospěšná a že prý konkrétně snižuje nebezpečí sklerózy cév. Podívejme se, jak je tomu ve skutečnosti a jak je možné, že se takovýto proalkoholický závěr objevil.

Pokud srovnáváme zdravotní stav lidí nepožívajících alkohol a lidí požívajících alkohol, tak se ukáže, že lidé nepožívající alkohol jsou v průměru zdravější, lidé požívající alkohol jsou v průměru nezdravější, více trpí některými nemocemi, v průměru se dožívají nižšího věku. Jak si lze ale přesto vysvětlit pozorování, při nichž se někdy ukázalo, že nejlépe na tom jsou lidé, kteří pijí malé množství alkoholu? Řekli jsme si již, že v průměru zdravotní stav úplných abstinentů je lepší než zdravotní stav lidí požívajících alkohol.

To ovšem platí naprosto jednoznačně pouze tehdy, pokud ze sledovaných souborů vyloučíme lidi, kteří byli třeba od mládí postiženi určitou chorobou a jejich rodiče se proto intenzívně a úspěšně snažili, aby si ještě více nepoškodili zdraví, čili v daném případě je vychovali tak, aby celoživotně odmítali alkohol. Srovnáme-li však lidi, kteří do života vstupují se stejnými zdravotními dispozicemi, tak ti, kteří budou pít alkohol, na tom budou zdravotně hůře.

To však pro ně platí pouze v průměru, tedy platí to pro celou skupinu. Z lidí, kteří začnou pít alkohol, se někteří stanou alkoholiky. Jejich zdraví bude nejvíce postižené. Někteří budou alkohol pít sice nadměrně, ale přece jen alkoholu zcela nepropadnou. Jejich zdraví bude méně postižené. A naopak na horním okraji budou lidé, kteří mají takový soubor charakterových vlastností, takovou sílu vůle a cílevědomost, že trvale dokáží mít pouze umírněnou spotřebu alkoholu.

Tím ovšem ve vztahu k alkoholu proběhl výběr typu osobnosti. Tito lidé, kteří i když jsou trvale v pokušení (alkohol pijí), nikdy nad sebou, resp. nad alkoholem, neztratí kontrolu, tito lidé v průměru i ve vztahu k ostatním faktorům životního stylu mají vlastnosti nadprůměrné. Mají tedy celkově lepší životosprávu a proto mohou mít i lepší zdravotní očekávání než průměrný občan.

Shrnutí

Lidem nelze doporučovat, aby údajně v zájmu zdraví pili pravidelně malé množství alkoholu. Lidé, kteří pijí alkohol, mají totiž v průměru horší zdraví než lidé, kteří alkohol nepijí. Pokud se někdy ukáže, že lidé, kteří pijí malá množství alkoholu, jsou zdravější než lidé, kteří nepijí vůbec, tak to lze vysvětlit takto: těmto lidem alkohol třeba zdraví zhoršuje, ale protože pijí alkoholu málo, tak jim i zdraví je zhoršováno málo. Tito lidé však v každodenním kontaktu s alkoholem prokázali, že alkoholu nepropadnou, čili zřejmě to jsou lidé, kteří i celkově mají silnou vůli, pevné zásady a asi i celkově mají zdravou životosprávu. Ta zdravá, čili nadprůměrná životospráva, ta jim život prodlouží o více, než jim život zkrátí jejich poměrně malá spotřeba alkoholu. A v souladu s tím je i poznatek, že tak jak se potom spotřeba alkoholu zvyšuje více a více, tak se i více a více zvyšuje nemocnost a úmrtnost a více se zkracuje život.

POKRAČOVÁNÍ ZA TÝDEN