STOP NEMOCEM

Tomáš Husák

Nápoje. Pitný režim.

Káva obsahuje kofein a také čaj a kakao obsahují příbuzné látky. V čaji je to theofylin, resp. thein, v kakau theobromin. Mimochodem kromě zmíněných tří existují již pouze další tři rostliny, které obsahují příbuzné látky, vesměs se nacházejí v Jižní Americe. Jsou to oříšky kola, guaraná a yerba maté. Tento nápoj je velmi rozšířen v Argentině a v přilehlých oblastech Jižní Ameriky.

Káva je do důsledků vzato vlastně droga. Je to ale droga, která má relativně nejmenší škodlivé účinky. Řada rozsáhlých studií srovnávala lidi, kteří pijí kávu, s těmi, kteří ji nepijí. V mnoha rozsáhlých studiích se vůbec nenašel rozdíl v nemocnosti, v úmrtnosti, v délce života. V jiných studiích se rozdíl našel, pochopitelně v neprospěch kávy. V posledních letech byla velká pozornost věnována zjištění, že pití kávy zvyšuje hladiny cholesterolu v organismu.

Ale již to, že ve velkém počtu studií vůbec nebylo možno zaznamenat škodlivý účinek pití kávy, svědčí o mnohém. I když průměrný výsledek ze všech studií zhodnocený dohromady ukazuje, že káva skutečně zdraví poškozuje a určitým způsobem tedy zkracuje život, je nutno si uvědomit, že to je mezi všemi zly zlo, které je jedním z nejmenších. Proto se také již odedávna doporučovalo, aby návyk na silné nebezpečné drogy byl nahrazován pitím kávy.

Všem vám, kteří holdujete kávě, tedy můžu předat radostnou zprávu. Je to zlozvyk, který - naštěstí pro vás - jen málo poškozuje zdraví. Rozhodně pití kávy je méně nezdravé, než se běžně myslí. Samozřejmě vůbec nejlépe je na tom ten, kdo kávu nepije. Ušetří si peníze a ochrání si zdraví. O pití čaje se dokonce ani nikdy, až na výjimky, neříkalo, že by to mohlo poškozovat zdraví. Výzkumy z posledních let dokonce naznačují, že pití čaje snižuje riziko rakoviny. Tento účinek se přisuzuje hlavně tzv. zelenému čaji. Já sám bych nepovažoval tento zdravotně prospěšný účinek čaje za prokázaný. Naznačuje to však mnohé.

Čaj je tedy možno vřele doporučit. Jeho účinek na zdraví je spíše pozitivní než negativní. Náklady na jeho přípravu jsou přijatelné, prostřednictvím čaje do sebe můžeme dostat velké množství vody, která je takto ochucena a kterou bychom jinak, třeba čistou, nepili, protože voda z vodovodních kohoutků přece jen nemá již tu přirozenou chuť vody z oblasti mimo civilizaci, ze studánek a potoků v čisté krajině. Čaj si také můžete s celkem klidným svědomím sladit. Cukr ohrožuje jen váš chrup, ale nepůsobí žádnou jinou důležitou nemoc.

Kakao stojí asi někde uprostřed mezi kávou a čajem.

Když jsme až dosud mluvili o čaji, tak jsme vždy měli na mysli nápoj, který vzniká spařením sušených lístků keře čajovníku, který se pěstuje v různých oblastech světa s teplým klimatem, hlavně ve východní Asii, v Číně, v Indii, na Cejlonu (Srí Lance). Existují však také různé čaje, resp. léčivé čaje, které se připravují obdobným způsobem z různých předpokládaně užitečných či léčivých rostlin. Typickým představitelem je např. šípkový čaj.

Tyto čaje bychom mohli hodnotit obdobně kladně anebo snad ještě pozitivněji než čaj z čajovníku. Ve prospěch např. šípkového čaje hovoří to, že si šípky můžeme sami nasbírat někde u polní cesty anebo na stráni. A taková rodinná pouť za šípky může být i součástí velmi pěkného životního stylu. Šípkový čaj obsahuje i určité nezanedbatelné množství vitaminu C.

Minerální vody. Lidé si je často kupují na základě představy, že tyto vody jsou léčivé, resp. zdravé. Ale kupování minerálních vod vůbec není cestou ke zdravému životu. Značná část minerálních vod u nás prodávaných obsahuje velké množství sodíku. A sodík je hlavní příčinou vysokého krevního tlaku. V tom smyslu tedy minerální vody dokonce přispívají k jedné z nejzávažnějších nemocí. Samozřejmě škodlivý účinek minerálních vod je velmi malý v porovnání se škodlivým účinkem kuchyňské soli.

Představa, že potřebujeme z minerálních vod získávat určité minerální látky, je pochybná. Některé užitečné látky sice z minerálních vod můžeme získat, ale ty můžeme získat i ze stravy. Pokud už by si někdo chtěl kupovat minerální vody, tak by měl bedlivě sledovat, zda je tam malé množství sodíku, a pokud už bych měl nějakou minerální složku doporučit, tak bych každému radil, aby si vybíral ty minerální vody, v nichž je poměrně velké množství hořčíku (magnesia).

Celá koncepce získávání tekutin z minerálek je nesmírně pochybná. Vodu mohu získat z kohoutku vodovodu, v ideálním případě ze studánky v čisté přírodě. Minerální vodu anebo různé jiné vody prodávané v láhvích a získávané z hlubinných vrtů, všechny ty láhve vody je třeba dovážet z velkých vzdáleností. Na to se spotřebovává energie, spotřebovává se na to nadbytečná lidská práce. Řekněme, že denně potřebujeme vypít litr vody. Pokud si tuto vodu budeme zakupovat v láhvích minerálky nebo v láhvích přírodních vod, tak za to zaplatíme asi 10 korun. Tak za to zaplatíme zhruba stejně jako zaplatíme za 1 kilogram chleba. Čili v tomto případě by nás zajištění vody (pití) přišlo zhruba stejně draze jako zajištění jídla. Přitom za vodu z kohoutku nezaplatíme prakticky nic. To ani nepoznáme v rámci našeho účtu za vodu.

Ta balená voda, voda, kterou si musíme pro uspokojení naší žízně koupit v obchodech, to je krok ke zvýšení nákladů, to je krok k větší ekologické zátěži světa, v němž žijeme, to je krok k mrhání přírodními zdroji. A přitom se produkce balené vody pro lidskou spotřebu někdy označuje za jakýsi ekologický čin.

Chceme-li ušetřit peníze, chceme-li ušetřit svůj čas (otočit kohoutkem vodovodu je rychlejší než zajít do obchodu) a chceme-li šetřit přírodní zdroje tohoto světa, tak nepoužívejme vodu z lahví kupovanou v obchodech, ale vodu z vodovodu. Samozřejmě, ta voda není zcela dokonalá. Nejdůležitější škodlivou složkou v ní jsou dusičnany.

Ale škodlivost dusičnanů je neporovnatelně menší než třeba škodlivost masa, mléka, vajec a naprostá většina lidí to maso, mléko, vejce požívá. Čili mohou klidně požívat i vodu z vodovodu. Pouze úplní vegetariáni nebo téměř úplní vegetariáni by měli jakýsi důvod vodu z vodovodu nepožívat. Jenže domnívám se, že ti jsou tak moudří, že se k balené vodě neuchýlí. Existují přístroje, které nám umožní vodu natočenou z kohoutku ještě vyčistit, zbavit ji nežádoucích složek. Z důvodů, které jsem vyslovil, bych nikomu (kromě zcela zvláštních situací) tento postup nedoporučoval. Ty přístroje jsou drahé, zabírají místo, není to příliš praktické a k tomu všemu ještě existuje nebezpečí, že přístroje sice některé škodlivé složky z vody odstraní, avšak jiné škodlivé složky do vody dodají.

Přístroje na čištění vody určené k pití i čistá voda dodávaná v láhvích ze vzdálenosti třeba stovek kilometrů, toto všechno mi připadá jako typický projev spotřební společnosti, která je zainteresovaná pouze na tom, aby na lidech co nejvíce vydělala, čili která směřuje k tomu, že to, co lidé kdysi měli zadarmo (vodu ze studánky či z potůčku), to nyní musí dostat za cenu nesmírných ekonomických nákladů. Je to opět krůček ke světu, který je stále náročnější na spotřebu energie, náročnější na spotřebu přírodních zdrojů, ke světu, ve kterém již člověk nemůže žít bez vydávání značných finančních prostředků.

Pitný režim.

V našich novinách a časopisech vyšlo již nesčetně článků, které suverénně říkají, že jednou z nejdůležitějších věcí pro zdraví našich dětí je zajistit, aby dostatečně pily. A totéž prý platí pro dospělé. Vyjmenovávají se všechny možné potíže, které vznikají proto, že lidé málo pijí. Zatímco u nás na takovéto články narážím stále, v třiceti tisících článků ve světové odborné literatuře jsem nenašel ani jediný, který by toto tvrdil.

Člověk a v podstatě každý savec i další živočichové je již od přirozenosti zařízen k tomu, aby se napil, když potřebuje a může a aby pil právě tolik, kolik potřebuje. Nikdo v přírodě nedohlíží na pasoucí se zvířata, aby se napila. Není to zapotřebí. Nevím, proč soudíme, že lidé se musí o tuto samozřejmou potřebu starat, že ji musí nějak zvláště kontrolovat. Výjimkou jsou lidé, kteří byli postiženi ledvinovými kameny anebo u nichž vyšetření prokázalo, že by jimi mohli být postiženi. V jejich moči jsou přítomny krystalky, z nichž kameny vznikají. Tito lidé by se skutečně celoživotně měli snažit, aby dostatečně pili.

Je ovšem možné, že skutečně po celém světě lidé trpí určitou dehydratací. To znamená, že je možné, že v průměru v jejich organismech je méně vody, než by byl optimální stav. Pokud tomu tak je, tak to má ovšem zcela jinou příčinu. Lidský organismus funguje tak, že za normálních okolností při dostatečném přístupu k vodě bude vodou optimálně zásoben. V těle jí nebude ani více ani méně než je optimum. Pokud však (a to je situace, která existuje téměř na celém světě) lidé požívají velké množství soli, tak tento přirozeně fungující mechanismus může být vychýlen. Organismus se zásobí vodou tolik, kolik potřebuje. Protože však současně neustále přijímá velké množství soli, tak část vody musí být použita k tomu, aby zajistila vyloučení této soli. My totiž musíme část vody z těla "obětovat" za tím účelem, abychom se soli zbavili.

Proto trosečník na moři může zemřít žízní. Pokud totiž pije mořskou vodu, potom potřebuje k vyloučení soli v ní obsažené vyloučit současně více vody, než bylo v příslušném doušku mořské vody. Pitím mořské vody se tedy jeho deficit vody v organismu jen zvyšuje.

Je-li tomu tak, pak klíčem k řešení situace není pití velkého množství vody, ale omezení spotřeby soli. Protože my ovšem velké množství soli jíme, tak by se tím mohl vytvářet důvod pro to, abychom se skutečně záměrně snažili pít co nejvíce, jakožto kompenzační opatření proti nadměrnému přísunu soli. Nevím ale o tom, že by kdy byl zaznamenán lepší zdravotní stav u lidí, kteří hodně pijí, v porovnání s těmi, kteří pijí málo (samozřejmě kromě již zmíněných kamenů v ledvinách a v močových cestách).

Jaké nápoje jsou ze zdravotního hlediska nejvhodnější? Na prvním místě je možno doporučit obyčejnou čistou vodu, vodu bez jakýchkoliv přidaných látek. Mnozí lidé však z chuťových důvodů chtějí něco "lepšího". Potom asi nejvhodnější je pití čajů. Můžeme si ale také vodu "vylepšit" bublinkami - doma si můžeme vyrábět sifon. Potom také můžeme pít vody s rozředěnou ovocnou šťávou, se sirupem atd.

A co bychom pít neměli? Jedním z nejméně vhodných nápojů k zahnání žízně je mléko. Obsahuje cholesterol, tuk, živočišné bílkoviny a nadbytek kalorií, které pomáhají ztloustnout. (Mléko není ve skutečnosti vlastně nápojem, je spíše tekutou stravou. Když se dostane do žaludku srazí se v tvarohovitou hmotu.)

POKRAČOVÁNÍ ZA TÝDEN - Moderní potraviny pro zdraví