STOP NEMOCEM

Tomáš Husák

Moderní potraviny pro zdraví

Sója a rostlinné maso. Olivový olej a Oliol.

Lidé si na živočišné potraviny navykli. Chutnají jim a přitahuje je chuť bílkovin. Samozřejmě i chuti se mohou v průběhu života změnit. Vědomým úsilím lidé mohou přijít na chuť zdravým a levným potravinám. Mohou zkoušet jednu zdravou a levnou potravinu podruhé a vybírat si z nich ty, které jim nejvíce chutnají. Mohou vytvářet takové kombinace těchto potravin, které jim chutnají a mohou je vhodně ochucovat. (Proto jsem mimochodem tak dlouze psal o cukru, který sice není zdravý, ale je jen poměrně málo nezdravý a je současně velice účinným ochucovadlem.) Nejlepší cestou tedy je naučit se pochutnávat si na zdravých a levných potravinách. Všichni to však nedokáží. Těm všem vřele doporučuji, aby se snažili co největší část dosud jimi používaných živočišných potravin nahradit produkty ze sóji a rostlinným masem Klaso.

Jeho výrobcem uznávaným i v zahraničí je firma Nutrikomplex, Vídeňská ulice, Brno. Výrobců sóji je u nás více, největší nabídku však má Pragosója,Vidovice, pošta Stránčice. Tam si mohou zájemci o zdravé potraviny napsat a mohou odtamtud získat i receptury na přípravu pokrmů. Matematicko-statistickým zpracováním údajů z celého světa o tom, jak výskyt civilizačních nemocí závisí na složení stravy, lze totiž dospět k následujícímu závěru: Kdybychom veškerou spotřebu živočišných potravin nahradili buď produkty ze sóji (třeba sójovým masem) anebo rostlinným masem Klaso, potom bychom odstranili asi 40% veškeré úmrtnosti, to znamená z každých současných pěti úmrtí bychom zabránili dvěma úmrtím. Předchozí kapitoly, zvláště kapitola 1, umožní hloubavému čtenáři, aby si sám zdůvodnil, jak lze toto prokázat.

Podobně se nám může podařit postupně nahradit běžně používané živočišné a rostlinné tuky i oleje chuťově vyhovujícími olivovým olejem nebo olejem Oliol, o nichž se více dočteme v kapitolách 4 a 49.

Náklady na potraviny

Cena potravin.

V řadě oblastí světa bylo v uplynulých desetiletích a staletích levnější živit se bramborami než živit se moučnými výrobky. Za Rakousko-Uherska, za první republiky a dokonce ještě do roku 1989 u nás brambory nebyly drahé. Nyní však stojí jeden kilogram brambor zhruba tolik, kolik stojí jeden kilogram chleba. Výživná (energetická) hodnota chleba je přitom třikrát větší. Brambory jsou dnes tedy třikrát dražší než chléb.

Jeden kilogram ostatní zeleniny v průměru má asi třetinovou energetickou hodnotu oproti bramborům. V průměru kromě toho jeden kilogram zeleniny stojí asi dvakrát více než jeden kilogram brambor. Celkově bychom tedy při stravování založeném hlavně na zelenině museli zaplatit asi 6x více než při stravě založené hlavně na bramborách a asi 18x více než při stravě založené hlavně na chlebu.

Jeden kilogram ovoce má v průměru asi poloviční energetickou hodnotu v porovnání s jedním kilogramem brambor. Jeden kilogram ovoce stojí v průměru řekněme třikrát více než jeden kilogram brambor. Celkem tedy bychom, kdybychom své energetické potřeby kryli výhradně ovocem, museli (podobně jako u zeleniny) zaplatit asi 6x více než kdybychom se živili pouze bramborami a asi 18x více, než kdybychom se živili pouze chlebem. Chceme-li se tedy stravovat co nejzdravěji, ale současně přitom příliš neutratit, tak by se naše strava měla v první řadě skládat ze zrnin, resp. obilovin, čili z moučných výrobků, z chleba, dalamánků, rohlíků, housek atd. Přednost bychom přitom měli dávat výrobkům z celozrnné mouky anebo přímo celozrnným obilovinám. Na druhém místě by se naše strava měla skládat z brambor a na třetím místě by se měla skládat z ostatní zeleniny a ovoce.

Živit se zrninami, resp. obilovinami, je nejlevnější. Brambory jsou již asi třikrát dražší a ovoce a zelenina asi 15-20x dražší. V přepočtu na sytivost, resp. přesněji řečeno na hodnotu energie ve stravě obsaženou, je cukr levnější než brambory. Cukr je tedy po zrninách druhou nejlevnější složkou stravy.

V přepočtu na sytivost, čili na obsaženou energii, jsou všechny živočišné potraviny drahé. Maso je v průměru více než desetkrát dražší než mouka, chléb, obiloviny, zrniny. I mléko a mléčné výrobky a také vejce jsou až desetkrát dražší než mouka a zrniny.

Můžeme tedy říci, že na jedné straně máme levné potraviny - to jsou zrniny (obiloviny), cukr a brambory, a na druhé straně máme drahé potraviny - to jsou maso, mléko a mléčné výrobky, vejce, ovoce, zelenina. Uvědomme si nesmírně podstatnou věc. Pokud se někdo bude řídit fakty, pak bude vycházet ze sledování toho, při spotřebě jakých potravin je nemocnost a úmrtnost nízká, a při spotřebě jakých potravin je nemocnost a úmrtnost vysoká. Pak dojde k závěru, že zdravé jsou obiloviny, brambory (nechci to vyslovit, ale více méně i cukr), ovoce, zelenina.

V objektivním zájmu lidské společnosti je stravovat se co nejlevněji a zároveň co nejzdravěji. V zájmu zisku je ovšem pouze stravovat se co nejdráže a to bez ohledu na to, zda to je zdravé či nezdravé. Proto bylo stále hledáno "vědecké" zdůvodnění toho, proč máme jíst hodně živočišných potravin, hlavně masa. Proto bylo stále hledáno "vědecké" zdůvodnění toho, proč levné potraviny jsou nezdravé. Tento proces probíhal všude ve světě. Vrcholu dokonalosti však dosáhl v ČR i v jiných zemích bývalého sovětského bloku. Oficiální odborníci u nás až do roku 1988 doporučovali údajně v zájmu zdraví snižovat spotřebu obilovin a cukru, tedy levných potravin. Údajně v zájmu zdraví naopak doporučovali vysokou spotřebu živočišných potravin, hlavně masa, a také zeleniny a ovoce. Chválili tedy hlavně drahé potraviny.

Uvědomme si proto toto: drahé potraviny jsou vždy vydávány za zdravější, než skutečně jsou, a levné potraviny jsou vždy neprávem kritizovány. To samozřejmě platí jen v průměru. Na základě těchto ekonomických zájmů lze lépe pochopit, proč se o potravinách vytvořily takové názory, kterým dnes lidé věří.

Obiloviny, brambory, ovoce a zelenina jsou přibližně stejně zdravé. Ovoce a zelenina jsou však nejdražší a proto tyto potraviny jsou jednoznačně doporučovány. Brambory a zrniny (obiloviny) jsou sice přibližně stejně zdravé, ale jsou levné, a tak jejich obraz v očích veřejnosti je záměrně snižován. Neprezentují se lidem již takové, jako jsou, a lidé proto neví, že brambory a obiloviny jsou zhruba stejně zdravé jako ovoce a zelenina. Cukr je z těchto potravin nejméně zdravý a současně je levný. I proto je cukr označován za nejméně hodnotnou potravinu.

Vezměme to nyní z druhé strany. Ty skutečně nezdravé potraviny - maso, mléko a mléčné výrobky, vejce, a také čisté živočišné tuky z těchto potravin pocházející, máslo, sádlo - jsou mnohem dražší než např. cukr. A tak i když jsou zdravotně mnohem škodlivější než cukr, lidem se usilovně vtlouká do hlavy představa, že zlo ve stravě je představováno právě cukrem. V minulosti se lidem dokonce lživě říkalo, že maso, mléko a vejce jsou zdravé. Dnes se již nenajde nikdo, kdo by tvrdil, že maso je zdravé, přesto se však stále hledají různé záminky, aby se mohlo lidem doporučit. Proto se mimo jiné těmto zájmovým ekonomickým skupinám velice hodí doporučování tzv. pestré stravy.

Pod tento koncept se totiž může schovat cokoliv. Nechá se vykládat: ať každý jí, co mu chutná. Nebo se to nechá vykládat tak, že by měly být ve stravě zastoupeny všechny složky stravy, tedy jak potraviny zdravé, tak potraviny nezdravé. Tím vším lze spotřebu živočišných potravin, zvláště masa, obhajovat. Jednu složku živočišných potravin, a to čisté živočišné tuky - máslo, sádlo, smetanu, šlehačku - tuto složku však odsuzují všichni. Proč existuje právě v této otázce taková shoda?

Výrobci živočišných potravin by totiž klidně mohli výrobu živočišných tuků oželet. Kdyby lidé mylně věřili, že maso, mléko a mléčné výrobky, vejce jsou zdravé a nezdravé jsou pouze živočišné tuky, potom by se náklady na výživu ještě zvýšily. Bylo by nutno za cenu obrovských nákladů vyprodukovat napřed ohromné množství obilovin, brambor a pícnin.

To by se zkrmilo a vyprodukovaly by se živočišné potraviny. Z nich bychom ovšem mohli požít pouze jejich část a tu nejlevnější (živočišné tuky) by lidé jíst nemohli. Museli by tedy jíst ty skutečně nejdražší složky stravy - libové maso, odtučněné mléčné výrobky atd. Protože část vyprodukovaných živočišných potravin by nebylo možno spotřebovat, bylo by v úhradu nutno živočišných potravin vyprodukovat ještě více, náklady na stravování by se tím tedy ještě více zvýšily. To je jeden z důvodů, proč se všichni shodují v odsuzování živočišných tuků. Obdobně je tomu s chválou věnovanou rostlinným tukům - olejům. Pokud budou lidé jíst živočišné tuky, pak se tím již žádná nová možnost produkce drahých potravin neotvírá. Živočišné tuky jsou vedlejším produktem při výrobě masa a mléka. Pokud však se lidé odvrátí od živočišných tuků a budou vyžadovat rostlinné tuky a oleje, pak je třeba tyto potraviny pro ně zvláště zajistit. Otevírá se tím možnost pro novou výrobu. Je třeba určitou část zemědělské půdy věnovat pro pěstování olejnin - sóji, slunečnice atd. atd. Čili doporučování rostlinných tuků namísto živočišných je v určité míře v souladu se zájmem o zvyšování nákladů na výživu, o zvyšování zisku při uspokojování základní lidské potřeby - potravy. Rostlinné tuky a oleje jsou přitom, i když jen o málo, v průměru zdravější než živočišné tuky. Zde tedy jak důvody zdravotní, tak důvody ekonomické (touha po zisku bez ohledu na cokoliv jiného) směřují k jedinému cíli - k náhradě živočišných tuků rostlinnými.

Proto se téměř všichni shodují v tom, že rostlinné tuky jsou zdravější než tuky živočišné. V podstatě je to pravda. Nezapomínejme ale na to, že rozdíl mezi oběma druhy tuků není příliš velký. Spotřebu všech druhů tuků je potřebí co nejvíce omezit a za skutečně zdravotně vhodné lze považovat pouze olivový olej anebo olej získaný ze speciálně vyšlechtěných odrůd slunečnic (Oliol). Tyto oleje jsou dražší než běžné rostlinné oleje. V tomto případě ale výjimečně platí, že tyto zmíněné dva dražší oleje jsou skutečně zdravější než ty levnější oleje. Oliol ovšem ještě představuje další krok ke stravě, která je současně co nejzdravější a co nejlevnější. Nesmírně škodlivá je také sůl. Na soli se ovšem mnoho vydělat nedá. V celkovém rozpočtu domácnosti je položka za sůl zanedbatelná. A tím lze vysvětlit, proč se nikdy oficiálně netvrdilo, že v zájmu zdraví bychom měli jíst hodně soli.

POKRAČOVÁNÍ ZA TÝDEN - Moderní potraviny pro zdraví