STOP NEMOCEM

Tomáš Husák

Vitaminy, minerální látky, vláknina, nepostradatelné látky

Optimální doplněk výživy

O máločem je obyvatelstvo tak pevně přesvědčeno jako o tom, že pro zajištění zdraví potřebujeme dostatek vitaminů. Když byla nedávno chřipková epidemie, tak všichni ti, kteří o výživě mají byť sebenepatrnější znalosti, všichni svorně prohlašovali, že se je třeba nadopovat vitaminy. Existuje třináct pro lidské zdraví nepostradatelných vitaminů. Z nich čtyři jsou nerozpustné ve vodě a rozpustné v tucích. To jsou vitaminy A*, D, E, K. Zbývajících 9 vitaminů je rozpustných ve vodě. Jsou to vitaminy B1-thiamin, B2-riboflavin, B6-pyridoxin, B12, kyselina listová, kyselina panthotenová, niacin (nicotinamid), biotin, kyselina askorbová-vitamin C.

Pravou nepostradatelnou látkou je ovšem betakarotén. Ten se v těle přemění na vitamin A, čili betakarotén potřebu vitaminu A zajišťuje. Betakarotén má ovšem sám o sobě nepostradatelnou úlohu, betakarotén je antioxidant, tzn. že chrání náš organismus před nežádoucími účinky spontánních chemických procesů. Vitamin A se na betakarotén nemůže přeměnit, čili vitamin A betakarotén nemůže zastoupit.

Existuje přes dvacet minerálních látek, které tělo nezbytně potřebuje. Ty, jež jsou v těle ve velkém množství, jsou obvykle označovány jako makronutrienty. Jsou to draslík (kalium-K), vápník (Calcium-Ca), hořčík (Magnesium-Mg), sodík (Natrium-Na), chlór (Cl), fosfor (P), síra (S).

Ty minerální látky, které jsou v těle pouze v nepatrném množství, jsou označovány jako mikronutrienty, resp. stopové prvky. Z nich nejdůležitější jsou železo (Fe), zinek (Zn), měď (Cu), mangan (Mn), chrom (Cr), jód (J), selen (Se), fluór (F), molybden (Mo), vanad (V).

Kromě toho naprosto nutně potřebujeme osm nepostradatelných (esenciálních) aminokyselin: isoleucin, leucin, lysin, methionin, fenylalanin, treonin, tryptofan, valin.

Rozhodující část potřeby fenylalaninu může pokrýt další aminokyselina tyrosin, rozhodující část potřeby methioninu může pokrýt další aminokyselina cystin (cystein). Tyto aminokyseliny jsou nazývány semi-esenciální. Malé děti potřebují ještě histidin. Mluví se i o dalších aminokyselinách, které jsou snad za určitých situací nezbytně potřebné. Kromě toho je zde potřeba všech aminokyselin dohromady. Tzv. celkový dusík, čili jinými slovy celková potřeba bílkovin.

Nezbytně potřebujeme některé mastné kyseliny (polynesaturované tuky). Dělíme je na:

mastné kyseliny omega-6 (to jsou kyseliny, kde dvojná vazba je na šestém místě od konce uhlíkového řetězce, který tvoří kostru mastné kyseliny). V naší stravě to je hlavně kyselina linolová a linolenová. Tyto nepostradatelné mastné kyseliny nacházíme hlavně v rostlinných olejích (v rostlinných tucích).

mastné kyseliny omega-3 (v nichž je dvojná vazba na třetím místě od konce uhlíkového řetězce). Vyskytují se hlavně v tuku ryb a jiných mořských živočichů. (Ryby žijící v našich chovných rybnících jsou přikrmovány suchozemskými potravinami. Hlavní zdroj jejich potravy tedy neobsahuje mastné kyseliny řady omega-3, a proto maso z těchto chovných ryb obsahuje mnohem méně mastných kyselin omega-3.) Jsou ale také v tuku některých rostlin.

Vláknina nacházející se v rostlinných potravinách není v pravém slova smyslu nepostradatelná (můžeme bez ní přežít). Je však velmi užitečná. Základem toho, co se velmi obecně nazývá vláknina, je pevná stěna rostlinných buněk. Podle účinků na zdraví se vláknina obvykle dělí do dvou hlavních skupin:

vlákniny ve vodě rozpustné, jako pektin, různé gumy, zásobní polysacharidy.

vlákniny ve vodě nerozpustné, jako celulóza a většiny hemicelulóz.

Vláknina je v naprosté většině tvořena uhlohydráty. Neuhlohydrátovou složku představuje hlavně lignin.

Celkem tedy máme přes padesát složek, které jsou pro dobré zdraví nezbytné. Na základě toho již nás může samo napadnout, že by bylo naprosto nesmyslné, kdybychom se starali o každou z těchto padesáti složek. Právě k tomu nás - ze zištných důvodů - vedou ovšem někteří výrobci potravin, kteří uvádějí, kolik je v dané potravině určitého vitaminu, minerální látky apod., čili kolik je tam jedné z těch více než padesáti složek pro tělo potřebných. A potom vypočítávají, jak tím určité množství této potraviny kryje celkovou denní potřebu člověka.

Tímto způsobem lze prakticky každou potravinu doporučit. Prakticky v každé potravině totiž je poměrně velké množství nějaké nepostradatelné látky. Výrobci a prodejci přitom samozřejmě spotřebiteli neříkají, že třeba tu nepostradatelnou látku máme stejně v potravě v nadbytku, tímto způsobem pouze chtějí do spotřeby "propašovat" potravinu, která může obsahovat i složky velmi škodlivé.

Bylo by skutečně nesmyslné chtít, aby lidé neustále sledovali, zda mají ve stravě všech více než padesát právě vyjmenovaných potřebných složek. Musí existovat nějaká poměrně jednoduchá pravidla, pomocí nichž jejich dostatek zajistíme. Tato pravidla jsou uvedena v této knize, jsou opakována v celém jejím průběhu a my si je zde zopakujeme.

Potřebné množství všech nepostradatelných složek stravy, jmenovitě vitaminů, minerálních látek, vlákniny, zajistíme, pokud se naše strava skládá hlavně ze zrnin (v praxi z obilovin), čili např. z moučných výrobků (chléb, pečivo, knedlíky,...), z obilných vloček, atd., z brambor a jiné zeleniny a z ovoce.

Mnohokrát jsme řekli a při této příležitosti to zvláště opakujeme, že v zájmu zdraví bychom se měli snažit vždycky dávat přednost výrobkům z mouky z celého zrna oproti výrobkům z vysoce vymleté (bílé) mouky.

Například snad v každé obilovině, konkrétně třeba v žitu či pšenici, jsou všechny právě vypočítané nepostradatelné složky stravy s výjimkou vitaminu C, beta-karotenu a vitaminu B12. V bramborách jsou všechny tyto nepostradatelné složky s výjimkou vitaminu B12 a beta-karotenu. V různých druzích brambor pěstovaných na jihu, resp. v tzv. červených bramborách pěstovaných v USA, jsou všechny tyto složky s výjimkou vitaminu B12.

Dostatek vitaminu B12 získáme, pokud jíme živočišné potraviny v množství představujícím pouhou jednu desetinu množství, které je u nás ve stravě průměrem. Čili jinými slovy, i když jíme živočišných potravin desetkrát méně než běžní obyvatelé, tak budeme stále ještě ve stravě mít dostatek vitaminu B12. Pokud bychom nejedli žádné živočišné potraviny, tak by postačilo, kdybychom jedli kvasnice, které jsou výborným zdrojem tohoto vitaminu.

Lidé, kteří by nejedli vůbec žádné živočišné potraviny, čili úplní vegani, by potřebovali denně v průměru jíst 50 g kvasnic. Tuto spotřebu kvasnic by si mohli ovšem rozložit na celý rok, zásoby vitaminu B12 v těle nám stačí dokonce na několik let.

Pokud by nechtěli jíst kvasnice, tak by jich skutečně nemuseli sníst ani gram. Postačilo by, kdyby si místo toho jednou za rok nechali dát injekci 500 mikrogramů (0,5 mg) vitaminu B12. Tohoto vitaminu potřebujeme skutečně jen nepatrné množství.

Při z dlouhodobého hlediska dobře koncipovaném snižování váhy dochází k velmi pozvolnému, ale zato trvalému snižování váhy. V takovém případě příjem energie poklesne jen o málo a o málo tedy poklesne i příjem vitaminů, minerálů a dalších nezbytných látek. Stravu v tom případě není třeba doplňovat vitaminy, minerály a dalšími látkami.

Bohužel velmi populární je rychle snižování váhy, které je tím méně trvalé, čím je rychlejší. Toto rychlé snižování váhy však musí být spojeno s velmi výrazným snížením příjmu energie. V krajním případě může být příjem potravy na nějakou dobu úplně přerušen. Trvá-li to hodně dlouho, je třeba veškeré nezbytné látky - vitaminy, minerály, aminové kyseliny atd. - dodávat ve zvláštních směsích, v různých tabletách apod. Tyto preparáty jsou někdy sestaveny přímo tak, aby plně pokryly doporučené dávky většiny vitaminů, minerálů, aminových kyselin. Protože je snaha na takto vytvořeném preparátu co nejvíce vydělat, tak se tento preparát podává nejen lidem, kteří chtějí nerozumným, tzn. příliš rychlým způsobem zhubnout. Nabízí se i veškerému obyvatelstvu jako doplněk výživy, jako preparát, který mu přináší všechny důležité vitaminy, minerální látky, aminokyseliny. Mnozí lidé, kteří mají nejlepší vůli prospět svému zdraví, si takovýto přípravek zakoupí. Vždyť je na něm třeba napsáno, že obsahuje životně důležité látky, že obsahuje látky, bez kterých nemůžeme být zdraví. Přesto lidé, kteří si takové preparáty kupují, se nejen připravují o peníze, ale také si v průměru většinou poškozují zdraví. Proč?

Pokud se jedná o preparáty používané při snižování tělesné váhy, tak v nich nacházíme např. sodík a chlór. Tyto látky jsou v naší stravě již tak jako tak v nadbytku, v škodlivém nadbytku. Teď jsou ještě podávány v preparátech a tím se poškození zdraví dále zvyšuje. Preparáty často obsahují železo. V kapitole 15 se můžeme dočíst, že zvyšování obsahu železa ve stravě mnohem častěji zdraví poškodí a jen velmi zřídka zdraví prospívá.

Tyto preparáty, směsi, doplňky výživy často obsahují také všechny nepostradatelné aminokyseliny. Je to tedy vlastně obdoba toho, kdybychom lidem podávali živočišné bílkoviny. Ale toto jsou vlastně jakési koncentrované živočišné bílkoviny. Soubor údajů z celého světa ukazuje, že s rostoucí spotřebou živočišných bílkovin vzrůstá výskyt některých civilizačních chorob, hlavně nemocí srdce a cév. Při pokusech s lidmi živočišné bílkoviny zvyšovaly hladinu cholesterolu v krvi. Při pokusech s nám nejbližšími živočichy, s vyššími primáty, bylo v některých případech zaznamenáno, že podávání živočišných bílkovin zapříčinilo sklerózu cév. Podávání těchto aminových kyselin tedy poškozuje naše zdraví.

Relativně nejvíce může být zvýšen denní příjem methioninu, toho je totiž v naší stravě nepříliš mnoho v porovnání s množstvím, obsaženým v těchto aminokyselinových směsích. Příjem methioninu tedy dík takovýmto doplňkům výživy může být nezanedbatelně zvýšen. Methionin se v těle přeměňuje na homocystein a podle tzv. homocysteinové teorie právě homocystein je jednou z hlavních příčin sklerózy cév.

Lidé si tedy kupují směsi nepostradatelných aminokyselin a nevědí, že ve stravě jich mají dostatek. Nevědí, že nadbytek aminokyselin, ke kterému jim dopomáhají živočišné potraviny a ke kterému jim ještě znovu dopomáhají preparáty zakoupené v lékárně, tento nadbytek aminokyselin poškozuje jejich zdraví.

Typickou složkou různých multivitaminových multiminerálových preparátů je zinek. V nesčetně prohlášeních se můžete dočíst co všechno pozitivního zinek do těla přináší. Nepochybně zinek je jednou z mnoha desítek nepostradatelných složek stravy. Bez zinku nemůžeme žít. Jiná je otázka, zda přídavek zinku průměrnému obyvatelovi spíše prospěje či mu spíše uškodí. V mé knize "Rakovině zabráníš" referuji o tom, jak jsem se snažil nezaujatě shromáždit všechny výzkumy, v nichž se sledovalo, zda větší množství zinku ve stravě je spojeno s poklesem či se vzestupem četnosti rakoviny. Můj soubor shromážděných citací ze světové odborné literatury mě vedl k závěru, že zinek častěji způsoboval vzestup četnosti rakoviny. Nepochybně však také v mnoha případech způsobil pokles četnosti rakoviny. Možná za jiných okolností a jiný hodnotitel by došel k závěru, že je to nerozhodně, že je to 50:50. Za tohoto stavu nelze ovšem lidem dávat zinek jakožto látku zlepšující jejich zdraví. Proč bychom měli platit za to, že do svého organismu dostaneme něco, co nám možná zdraví poškodí, možná pomůže?

Ještě hůře je na tom zinek, pokud jde o vztah k vůbec nejrozšířenější příčině úmrtí - nemoci srdce a cév - skleróze cév. Kleevay v řadě článků shrnul bohatou dokumentaci svého tvrzení, že četnost nemocí srdce a cév způsobených sklerózou cév vzrůstá s rostoucím poměrem zinek lomeno měď, čili s poměrem Zn/Cu. A mnohá konkrétní pozorování tuto Kleevayovu hypotézu velmi dobře podporují. Přesto nám výrobci preparátů zinek dávají.

Předchozí text nám ukazuje, že bezhlavé polykání vitaminů a minerálů nám vůbec nemusí prospět, může nám dokonce uškodit. Na druhé straně je jasné, a prokazuje to řada konkrétních pozorování, že určité látky nám skutečně mohou prospět, že zvýšení jejích příjmu by zlepšilo zdraví průměrného občana.

Pokud se o každé takovéto látce shromáždí všechny soubory konkrétních údajů ukazujících jak v závislosti na příjmu této látky se zdravotní stav vyvíjí, zhoršuje či zlepšuje, potom lze matematicko-statistickým zpracováním všech těchto údajů zjistit, zda přídavek této látky by průměrnému člověku zdraví zhoršil (těchto látek bychom se měli vystříhat), zdraví v průměru nezměnil (za tyto látky bychom neměli vyhazovat peníze) anebo zdraví prospěl (tyto látky by měly být ve zmíněném optimálním doplňku výživy).

Shromáždil jsem data z asi třiceti tisíc odborných publikací, čili data z rozsáhlých souborů pozorování týkajících se vztahu právě popsaných složek stravy a zdraví. Na tomto základě jsem vybral ty složky stravy, které by zlepšily zdraví průměrného člověka, pokud by byly podávány ve speciálních doplňcích výživy. Cena tohoto doplňku by přitom nebyla příliš vysoká, takže by si tento doplněk mohla dovolit značná část, dokonce jasná většina obyvatelstva.

Čili složení optimálního doplňku výživy, optimální směsi vitaminů, minerálů atd. je známo. Je však potřeba najít instituci, která všechny dosažené výsledky zhodnotí, skupinu nezávislých statistiků, kteří mohou o každé uvažované látce rozhodnout, zda v průměru zvýšení její spotřeby zdraví obyvatelstva zlepší anebo nezlepší.

Dokud nedojde k tomuto nezávislému posouzení podkladů, tak si lidé budou, mnohdy za velké peníze, kupovat různé vitaminy, minerály, různé přípravky (které prý prospějí jejich zdraví) a v těchto preparátech si budou kupovat i látky, které jim objektivně prospívají, i látky, které jim ani neprospívají ani neškodí, i látky, které škodí. A o tom, kterou směs, které tablety, který doplněk výživy si koupí, o tom bude rozhodovat pouze to, kolik výrobci a prodejci dají na reklamu.

Hledá se výrobce optimálního doplňku výživy, je třeba, aby inicioval nezávislé posouzení toho, zda tento doplněk výživy je skutečně optimální, zda je to to nejlepší, co lze lidem dát. Pokud tohoto nezávislého posouzení dosáhne, tak výsledek tohoto posouzení bude pro tento výrobek již sám nejlepší reklamou. Ten výrobce, který bude schopen to nezávislé posouzení iniciovat, ten "za odměnu" dostane jak složení tohoto výrobku, tak všechny podklady pro posuzování předem jmenovanou nezávislou odbornou skupinou.

POKRAČOVÁNÍ ZA TÝDEN