STOP NEMOCEM

Tomáš Husák

Kombinování potravin.

O každé potravině, resp. o každém způsobu stravování může někdo prohlásit, že je zdravé anebo že je nezdravé. I v případě, že toto jeho prohlášení bude zcela nepravdivé, nic neriskuje, není to nijak postižitelné, není to trestné. Přitom pokud lidé dostanou takovouto nepravdivou informaci a pokud se jí poté řídí, mohou si způsobit těžké poškození zdraví.

U nás se velmi rozšířilo učení, že prý je velmi důležité, jak potraviny vzájemně kombinujeme. Současně spolu prý určité potraviny nemáme (nesmíme) jíst a současně můžeme konzumovat jen určité potraviny. Někdy se to také nazývá dělená strava. Nesmíme prý spolu současně jíst bílkoviny a uhlohydráty, živočišné bílkoviny a rostlinné bílkoviny, ovoce a zeleninu. To jsou prý zakázané dvojice. Podle tohoto učení jsou pravidla kombinování potravin nesmírně důležitá. Když se jimi řídíme, tak jsme zdraví, když se jimi neřídíme, tak si zdraví těžce poškozujeme. Byly uskutečněny tisíce pokusů se zvířaty. Autoři tyto pokusy popsali ve svých článcích. Vždy uvádí, jakou zvířata dostávala stravu celkově, tj. za den, za týden, za měsíc.

Nikdy neuvádí, jak byla tato strava při pokusech kombinována. Z detailního studia těchto protokolů ovšem vyplývá, že jednotlivé složky stravy byly různě kombinovány a výsledný zdravotní stav pokusných zvířat se nikdy neměnil v závislosti na způsobu kombinování potravy, v závislosti na tom, co se jedlo současně, resp. co se nejedlo současně. Autoři všech těchto mnoha tisíců a tisíců pokusů se zvířaty tedy nezaznamenali, že by to, jak je strava kombinovaná, mělo nějaký vliv na zdravotní stav. V žádné knize, v žádném článku o kombinování potravin, o dělené stravě, jsem se nedočetl o jediném pokusu se zvířaty, který by pravdivost této teorie prokázal.

Autoři učení o správném kombinování potravin, o dělené stravě, tedy velmi nezodpovědně doporučují něco, co je zcela neověřené, ale co by při tom bylo snadno ověřitelné. Riskují, že poškodí lidské zdraví. Podle těchto doporučení totiž např. tuk můžeme vlastně kombinovat se vším, i s bílkovinami, i s uhlohydráty. Z tohoto učení tedy vlastně mimo jiné nepřímo vyplývá jakási obhajoba tuku, resp. potravin obsahujících tuk. Kromě toho, v obilovinách jsou současně uhlohydráty i bílkoviny. Stejně tak je tomu v bramborách, v zelenině, v luštěninách, dokonce i v mateřském mléku, což je ideální potravina pro kojence. Autoři učení o kombinování potravin přitom nikde neuvádějí, že ty složky stravy od sebe prostě nejdou oddělit, že vy nutně musíte mít stravu, v níž jsou současně uhlohydráty a bílkoviny.

Údajná nezbytnost tuků.

Občas se setkáme s tvrzením, že dieta bez kvalitních tuků je škodlivá. Není sporu o tom, že četnost většiny civilizačních chorob stoupá se spotřebou tuků. Proč bychom tedy měli chtít jakékoliv tuky a proč bychom vůbec měli mluvit o kvalitních tucích? Lidský organismus nemá potřebu tuků, např. vůbec nepotřebuje saturované tuky, lidský organismus má pouze potřebu mastných kyselin s dvěma a více dvojnými vazbami, jejichž nejtypičtějším představitelem je kyselina linolová. Těchto mastných kyselin by ovšem mělo být ve stravě právě jen nezbytné minimum. To, co je nad toto nezbytné minimum, to jen zvyšuje nebezpečí rakoviny.

Avšak toto nezbytné minimum získáme i tehdy, když se naše strava bude skládat výhradně z obilovin, brambor a jiné zeleniny. Tam je sice tuků, resp. v nich obsažených mastných kyselin minimálně, ale těch nepostradatelných mastných kyselin je tam přesto dostatečné množství. Čili pokud bychom se dokázali takto živit, tak každá dieta bez tuků, a tedy i bez "kvalitních" tuků, je zdravá. Sám termín kvalitní tuky mi ovšem připadá dezinformující. To vede čtenáře k mylné představě, že by měl do své stravy tuky zařazovat. Není to pravda, můžeme být zcela bez čistých tuků. Doporučuji sice v této knize olivový olej či olej Oliol, ale činím tak pouze proto, že většina z nás z chuťových důvodů bez tuků nedokáže být. A pokud už tuky musíme požívat, tak jsou Oliol a olivový olej ideální. Nejsou však nezbytnou součástí naší stravy. Nepotřebujeme je pro své zdraví a pokud dokážeme být bez tuků, nemusíme je konzumovat.

Cykly přijímání potravy.

Často se můžeme setkal s texty pojednávajícími o výživovém cyklu. Tyto texty uvádějí zhruba toto: Pokud není biorytmus člověka narušen civilizačními zlozvyky, probíhá zhruba takto. Od čtyř do dvanácti hodin ráno dochází k tvorbě tělesné hmoty (anabolie). Od dvanácti hodin do dvaceti hodin večer by měl probíhat příjem potravy a výdej energie. Od dvaceti hodin do čtyř hodin ráno dochází k regeneraci organismu.

Není však pravda, že k tvorbě tělesné hmoty dochází jen v určitém období. Třeba při léčbě těžkých pacientů nebo při pokusech se zvířaty byl detailně sledován průběh tvorby tělesné hmoty - probíhala celých čtyřiadvacet hodin. Proč by se měl příjem potravy zúžit na osm hodin denně? Naprostá většina lidí to nečiní a nezdá se to být ani součástí nějakého přirozeného způsobu života. Naopak přirozený způsob života lidí žijících mimo civilizaci je charakterizován tím, že mohou jíst v kteroukoliv denní dobu, ale většinou jí malé množství potravy. Typické je to u sběračů potravy, kteří potřebují větší množství času, aby potravu získali.

V grafech 1 a 2 jsou uvedeny soubory podkladů, které ukazují, jak se v závislosti na stravě mění zdravotní stav. Jsou to sumarizované podklady o způsobu stravy a o následném zdravotním stavu stamiliónů lidí. Toto jsou podklady jednoznačně ověřitelné. Pokud však někdo napíše, že něco pomohlo milionu lidí a neuvede žádné podklady, kde toto tvrzení lze ověřit, je podle mého názoru toto tvrzení značně neseriózní a neměli bychom mu přikládat pozornost. Chceme-li se vyhnout zbytečnému poškození zdraví, řiďme se pouze těmi doporučeními, které vycházejí z výsledků šetření u lidí ověřitelných v mezinárodně uznávané literatuře a případně z pokusů se zvířaty také takto ověřitelných.

Jak se dochází k mylným závěrům o vztahu výživy a zdraví. Bude-li chtít někdo říci, která ze dvou odrůd určité hospodářské plodiny dává vyšší výnos, pak musí obě tyto odrůdy vedle sebe vyset a potom může říci nejen která odrůda dává vyšší výnos, ale hlavně o kolik procent dává vyšší výnos

Stejně tak o tom, který typ stravování je lepší, se můžeme dozvědět pouze hodnocením konkrétních pozorování, konkrétních údajů o zdravotním stavu lidí s různými způsoby stravování. Toto by mělo být stejně přirozené, jako to, že rozhodnutí o tom, který ze dvou běžců je lepší, nenecháme na nějaká dlouhá teoretická zdůvodnění, nýbrž na prosté srovnání časů, kterých tito běžci na stejné trati dosáhli. A toto konkrétní pozorování nám řekne nejen, kdo z nich je rychlejší, ale i o kolik je rychlejší.

Každé konkrétní pozorování nám tedy řekne nejen, který typ stravování je lepší, ale také o kolik je lepší. Pokud nemáme oba dva tyto výsledky k dispozici - co je lepší a o kolik to je lepší, tak se tedy asi o žádné konkrétní pozorování, o žádná fakta neopíráme, a jedná se pouze o bezcenné, prázdné řeči. Nikdy bychom neměli zapomínat, že jakákoliv "zdůvodnění", že něco je zdravější jsou bezcenná, pokud se neopírají o konkrétní, jasně definovaná, jasně kontrolovatelná a "měřitelná" fakta, údaje, pozorování, výsledky.

Největším neštěstím pro skutečné poznání jsou různá slovní zdůvodnění. Uvedu to opět na příkladu. Je jasné, že pro skok do výšky je výhodou velká tělesná výška. Přesto však by bylo směšné srovnávat dva skokany předem tak, že je pouze změříme a řekneme, že ten vyšší je lepší. Dobře trénovaný skokan může překonat mnohem vyššího soupeře. Pořadí na olympiádě se nezíská tím způsobem, že všechny závodníky změříme a podle toho stanovíme výsledky. Musíme se opírat pouze o výsledky.

Málokoho však zarazí, když se např. dočte, že při jídle se nemají kombinovat bílkoviny a uhlohydráty, a na základě toho je mu dán celý soupis potravin, které má jíst dohromady, které nemá jíst dohromady atd. Podkladem této teorie by měla být konkrétní pozorování toho, zda zdravější byli lidé, kteří jedli současně bíkoviny a uhlohydráty anebo ti lidé, kteří je ve stravě oddělovali. Tato pozorování však chybí. A nyní přejděme k tomu slovnímu zdůvodnění. Prakticky vše, co slovy zdůvodňujeme, můžeme obdobnými slovy popírat. Co se stane, když jíme současně bílkoviny a uhlohydráty anebo když je jíme odděleně? Snad v jednom případě se ze stravy vstřebá větší procento v ní obsažených živin. To se může hodnotit jako klad. Ale vzhledem k tomu, že většina lidí trpí obezitou, se stejně tak může tento výsledek hodnotit jako zápor. Pro obézní lidí by přece bylo optimální, kdyby z požité stravy vstřebali co nejméně. Potom by mohli jíst do sytosti a nebyli by tlustí. Neexistují žádné studie, které by prokazovaly, zda skutečně oddělené požívání bílkovin a uhlohydrátů umožňuje zvýšit využití stravy, jak zastánci oddělování stravy tvrdí. A i kdyby to byla pravda, nevíme, zda je to dobře či špatně.

V desítkách tisíc článků, které jsem pročetl, jsem nenašel jediný případ toho, že by některé z údajných efektů dělené či "nedělené" stravy byly kdekoliv pozorovány. Při tisících pokusech se zvířaty se ukázalo, že pokud byla denní dávka živin stanovena, potom bylo úplně jedno, v jakých kombinacích byla tato potravina konzumována.

Pestrá strava.

Málokterá koncepce stravy je tak všeobecně známá a všeobecně přijata, jako ta, že strava by měla být rozmanitá, co nejpestřejší. Tato koncepce je však tak neurčitá, že umožňuje všechny zlozvyky racionálně zdůvodnit. Kdokoliv, kdo jí cokoliv nezdravého, si může říci, vždyť přece strava má být pestrá, mají v ní být obsaženy všechny složky. Kdyby se podobná představa, jako je koncepce pestré stravy, hlásala i v oblasti životosprávy, mohli bychom tvrdit, že životospráva má být co nerozmanitější, čili každý by měl trochu kouřit, trochu požívat heroin a jiná narkotika, trochu destiláty alkoholu atd. atd.

Koncepce pestré stravy vznikla v době, kdy se sice již vědělo, že ve stravě jsou některé složky, které jsou nepostradatelné, ale tyto složky nebyly ještě všechny známy. Pokud si někdo chtěl zajistit příjem všech těchto složek, tak skutečně optimální postup byl, aby jeho strava byla co nejpestřejší. Dnes ale věda o výživě pokročila o mnoho dále. Víme, které složky ve stravě potřebujeme, víme, že v některých potravinách je hodně vitaminů, minerálů a dalších nepostradatelných látek, a v jiných naopak málo. Již jen na základě tohoto poznání bychom mohli lidem říci, že by měli jíst hlavně potraviny z celého zrna, brambory a jinou zeleninu a ovoce.

Koncepce pestré stravy vznikla v době, kdy ještě nebylo známé, že sice nedostatek určitých užitečných látek ve stravě zaviňuje některé nemoci, avšak naopak nadbytek nežádoucích přirozených součástí strava (tuky, cholesterol, živočišné bílkoviny) způsobuje zhruba 10x více nemocí než nedostatek žádoucích látek. V tomto smyslu tedy prvořadým úkolem je vyloučit ze stravy ty potraviny, které zdraví poškozují.

Ve světle těchto poznatků je koncepce pestré stravy nesmyslná. Dnes víme bezpečně, že některé potraviny zvyšují nemocnost a úmrtnost. Hlasatelé pestré stravy však tento fakt neberou na vědomí a radí nám, abychom stravu měli co nejpestřejší, čili abychom jedli všechny potraviny, tedy i ty, které zdraví poškozují. Hlasatelé pestré stravy nám tedy v konečném důsledku doporučují, abychom si poškozovali zdraví.

POKRAČOVÁNÍ ZA TÝDEN