(Informace pro spotřebitele, obchodníka, zpracovatele i pro producenta.)
Co by měl znát producent (zemědělec)
část 8.
Naše ekologické zemědělství zaznamenalo bouřlivý rozvoj právě a především v oblasti produkce. Pro obdržení státní podpory (dotace), byla původně stanovena podmínka, že producent musí být členem registrovaného svazu či sdružení. Jen tak bylo totiž možné zpočátku dodržet kontrolu způsobu hospodaření. Dnes, kdy již existuje nezávislá kontrolní organisace, pověřená Ministerstvem zemědělství ČR výkonem kontroly dodržování zákona o ekologickém zemědělství a dalších navazujících předpisů, se může producent přihlásit přímo k ní. Může být tedy nezávislý na svazech, ale musí podléhat kontrole "KEZ" (Kontrola ekologického zemědělství).
Před rozhodnutím o zahájení hospodaření ekologickým způsobem je dobré vše pečlivě zvážit a naplánovat. Chybování je sice lidské, ale zkušenosti jsou velmi drahé. Proto je výhodné obrátit se na poradenské firmy specializované na projektování a zavádění ekologického zemědělství. Velmi dobrá je i pomoc svazů ekologických zemědělců.
Investice do profesionálně zpracovaného a mnohokrát konzultovaného podnikatelského záměru se vyplatí. Tento záměr není možné chápat jako "nutné zlo", které si vymysleli bankéři nebo ministerstvo, aby brzdili rozvoj nových podniků. Zvlášť v souvislosti s ekologickým zemědělstvím je zpracování záměru nutné. Součástí podnikatelského záměru je také plán konverze, tj. přechodu na ekologické zemědělství. Po jeho absolvování je možné prodávat certifikovanou bioprodukci. Podrobnosti uvádějí příslušné předpisy pro ekologické hospodaření.
Mnozí naši pionýři ekologického zemědělství již měli možnost přesvědčit se na vlastní kůži, že přes mnohé obtíže není hlavní otázka, jak produkovat. Nejdůležitější je, jak prodat. Pro menší producenty, hospodařící na desítkách hektarů a navíc v chráněných oblastech (voda, příroda apod.) je však ekologické zemědělství šancí na přežití. Ve vztahu ke vstupu do Evropské unie a k rychle stoupající poptávce po bioproduktech v západní Evropě, je pak v dlouhodobějším výhledu velmi pravděpodobné, že ekologické zemědělství bude jedinou šancí na přežití zemědělství vůbec. Schopnost odolat světové konkurenci konvenčních produktů je totiž velmi málo pravděpodobná.
Nejrozšířenější mýty
1) Přestanu hnojit a stříkat, napíšu; "bio" a lidi mi utrhají ruce.
Neutrhají, protože to nestačí. Ne že by se takovéto případy na tržištích neobjevovaly, ale my máme na mysli seriózní bioprodukci. Navíc označení "bio" či "eko" je již i chráněno zákonem o potravinách s tím, že tato předpona může býti použita pouze pro produkty ekologického zemědělství, ve smyslu zákona o něm. Zákazníka však obvykle zajímá cena, vzhled, sortiment, kvalit a teprve až potom, bohužel, certifikace "bioproduktu". To je ovšem realita a informování a přesvědčování konzumentů je náročná práce, která bude trvat roky. Je ve společném zájmu všech ekologických zemědělců spojit síly, a i v této oblasti spolupracovat s profesionálními poradci. Pouhé vynechání průmyslových hnojiv či chemických postřiků lze rok, dva přežít, byť s obtížemi většími či menšími. Pak se produkce zhroutí. Ekologické zemědělství je však mnohem více, je to systém, který uvedené látky nepoužívá, protože je používat nepotřebuje, protože umí pracovat bez nich. A to je mnohem složitější, vyžaduje to hluboké znalosti, zkušenosti, píli.
2) Vždyť takhle se hospodařilo dřív, tohle já znám.
Dřívější systémy měly jistě k přírodě blíž a naši předkové s ní žili ve větším souladu. Není však možné podléhat staromilství, vracet se zpět, pokud to ovšem není něčí toužebné přání. Většina producentů chce žít dosavadním životním stylem. Ekologické zemědělství je - dejme tomu - ve stejném místě vývojové spirály jako hospodaření našich prarodičů, ale je zcela jistě nejméně o patro výš. Současné ekologické zemědělství je dnes organisováno celosvětově, má podporu výzkumu, má za sebou desítky let vývoje (především v zahraničí), a vyučuje se na odborných školách i na univerzitách.
3) Od každého něco, nízká režie a musím být levnější než družstvo.
Je nepochybné, že i velké podniky čeká ještě mnoho změn a nutnost snižování nákladů. Mnohé nepřežijí. Nelze však přehlížet, že tyto podniky mají koncentrovaný kapitál, budovy, stroje, odborné síly. Prosperita těchto podniků závisí především na způsobu využití kapitálu a investic, což lze změnit prakticky ze dne na den. Malého zemědělce čeká veškeré vybavování, nákupy, odpisy. Bylo by neštěstí pořizovat universální vybavení, tedy "všechno". Síla je ve specializaci, ta totiž činí podnik konkurenceschopným. Tento trend je zcela jasný i v ekologickém zemědělství.
4) Co budu dělat? No, přece obilí, brambory, prasata.
Setrvačnost v myšlení je značná. Jmenované a další podobné běžné komodity jsou sice obecně dobře známé, ale otázka je, zda je pro ně odbyt na trhu bioproduktů. Na druhé straně není možné úplně měnit sortiment každý rok. Některé produkty jsou vhodné pro velké podniky, malé podniky však musí volit to, co velké podniky neumějí produkovat. Tedy speciality, pracné plodiny a podobně. Důležité je umístění zemědělského závodu, vzdálenost od center spotřeby, dopravní možnosti a další faktory.
Z uvedeného vyplývá, že tvorba dobrého podnikatelského záměru je složitá, má-li být záměr tím, čím má být, tj. vodítkem, rádcem. A především důkladně zváženým propočtem, jenž kalkuluje s budoucími změnami trhu, s chováním zákazníků, s jejich potřebami, s vývojem konkurence. Takový podnikatelský záměr musí být i přesvědčivým argumentem pro banku či ministerstvo, zárukou, že vypůjčené prostředky budou vráceny, zárukou, že podnik bude prosperovat a rozvíjet se i ve tvrdé konkurenci.
Pro tvorbu reálného plánu přechodu, jenž zaručí, že podnik bude ekologicky hospodařit bez větších problémů a mimořádných poklesů, je nutné dobře znát místní podmínky. Je vhodné, aby podnik měl již definitivně svoje pozemky, jinak investuje na cizím. Z hlediska kontroly je pak tento požadavek nutností. Naše půdy jsou ve špatném stavu. Jsou zhutnělé, mají málo organické hmoty, jsou mikrobiálně nečinné. To vše musí ekologický zemědělec změnit. Malý rolník si poradí snáze, velké podniky mají větší potíže. Od kvality půdy se totiž odvíjejí další úspěchy či neúspěchy. Proto také není ve většině případů vhodné přestat chemikálie používat na celé ploše z roku na rok. Daleko bezpečnější je postupný přechod, například každý rok 20 %. Nesmíme zapomínat, že vynechání syntetických vstupů znamená naprostou změnu, ba zhroucení dosavadního systému. Ten je nutno nahradit systémem jiným, a to je proces dlouhý a složitý.
Zásady rostlinné bioprodukce
* struktura plodin musí umožnit střídání plodin se subtilním kořenovým systémem s plodinami mohutně kořenícími, plodiny kořenící mělce je nutno střídat s hlubokokořenícími,
* pěstování meziplodin,
* dlouhý vegetační kryt,
* nutností je zastoupení plodin z čeledi vikvovitých,
* osevní postup musí bránit erozi půdy,
* časté využívání podsevů, přísevů,
* volit odrůdy odolné či tolerantní vůči dominujícím škodlivým činitelům,
* struktura plodin musí chovaným zvířatům zajistit plnohodnotnou, vyváženou krmnou dávku,
* plevele se regulují agrotechnickými metodami, protože postřiky proti plevelům (herbicidy) nejsou dovoleny,
* ochrana rostlin proti chorobám a škůdcům je založena na správné agrotechnice, biologických metodách, přípravcích rostlinného původu, biopreparátech, protože syntetické prostředky (insekticidy, fungicidy a další) nejsou povoleny,
* hnojení a výživa rostlin jsou založeny na správném střídání plodin a na organických hnojivech, protože syntetická průmyslová hnojiva nejsou povolena.
Zásady živočišné bioprodukce
* způsoby ustájení musí odpovídat fyziologickým a etologickým potřebám zvířat,
* všechna opatření, technologie a technika chovu zvířat musí odpovídat požadavkům udržení dobrého zdraví a dlouhověkosti zvířat,
* zvířata musí mít dostatek volného pohybu, čerstvého vzduchu a denního světla, musí být chráněna proti intenzívnímu slunečnímu záření a extrémnímu počasí, musí mít dostatek prostoru k ležení a odpočinku, lože velkých zvířat musí být stlané přírodními materiály - technologie průmyslového chovu s řízeným režimem nejsou totiž povoleny,
* krmná dávka musí odpovídat fyziologickým potřebám zvířete, užitkovosti a musí být jakostní,
* podstatná část krmné dávky musí být hrazena krmivy pocházejícími z ekologického zemědělství; podíl krmiv z konvenčního zemědělství nesmí překročit 20 % roční i denní krmné dávky v sušině,
* kupírování, zkracování zobáků a zubů a jakékoliv jiné tělesné poškozování a mrzačení zvířat není dovoleno,
* krmné přípravky typů stimulátorů růstu, zchutňovačů krmiv syntetického původu, syntetické konzervační a ochranné přípravky, močovina a profylaktická aplikace léčiv nejsou povoleny,
* lze užívat zchutňující, vitamínové a minerální přísady přírodního původu,
* rutinní profylaktické používání syntetických léčiv, stimulátorů růstu a hormonálních látek není dovoleno.
Tento stručný přehled samozřejmě nenahrazuje Zákon o ekologickém zemědělství, prováděcí vyhlášku k němu a další prováděcí předpisy, v nichž jsou jednotlivé otázky a problémy rozvedeny velmi podrobně. Několik informací ze zákona a prováděcí vyhlášky důležitá hlavně pro zpracovatele bioproduktů a obchodníka s bioprodukty a biopotravinami jsou uvedena dále ve zkráceném znění.
