(Informace pro spotřebitele, obchodníka, zpracovatele i pro producenta.)
Rozvoj ekologického zemědělství v ČR
část 4.
Rok 1999 byl zřetelným přelomem rozvoje ekologického zemědělství, objemu bioprodukce, výroby a prodeje bioproduktů, jakož i kontroly a certifikace v tomto oboru. Snad nejvýznamnějším aktem tohoto roku bylo vydání vládního nařízení ze dne 20. ledna 1999 k provedení § 2, odst. 5 zákona č. 252/1997 Sb. o zemědělství, kterým pro rok 1999 vláda stanovila programy k podpoře mimoprodukčních funkcí zemědělství včetně zemědělství ekologického. Podstatné je i opakované poskytnutí této podpory i v dalších letech, její dobrá strukturovanost a fakt, že ekologičtí zemědělci s ní mohou ve svých plánech seriózně počítat.
Ochrannou známku ekologického zemědělství získávala v minulých letech bioprodukce, která odpovídala Metodickému pokynu pro ekologické zemědělství MZe 1994. Jak bylo již uvedeno, platí však od 1. ledna 2001 "Zákon o ekologickém zemědělství" s příslušnou prováděcí vyhláškou, jimž tedy nejnověji musí veškerá bioprodukce odpovídat. Při zpracování bioproduktů na biopotraviny mohou být, samozřejmě, rovněž použity pouze zákonem a vyhláškou povolené prostředky a technologie.
Přechodným obdobím (neboli konverzí) se označuje období, v jehož průběhu se uskutečňuje přechod konvenční zemědělské výroby na ekologické zemědělství a trvá 2 - 3 roky.
Konvenční výrobou se označuje všechna zemědělská produkce, které nemůže být přidělena ochranná známka ekologického zemědělství.
"Ekologické zemědělství" je prakticky synonymem názvu "organické zemědělství", jakož i názvu "alternativní zemědělství" nebo i názvů ostatních alternativních zemědělských metod, např. biologickodynamické, biologické, apod. Je zákonem definováno jako zvláštní druh zemědělského hospodaření, který se vyznačuje šetřením přírodních zdrojů, zejména omezeními, či zákazy používání látek a postupů, které zatěžují životní prostředí.,
Svazy a sdružení ekologických zemědělců jsou hospodářské i společenské organizace, sdružující producenty, zpracovatele i prodejce bioproduktů. Pouze tyto svazy mohou používat svoje ochranné známky současně s ochrannou známkou bioprodukce. Seznam svazů s působností v České republice schvaluje Ministerstvo zemědělství ČR na základě doporučení technické komise.
Jejich počet se vývojem redukoval na dva - velký PRO-BIO s cca 500 členy a se sídlem v Šumperku a malou LIBERU, se sídlem v Praze. Členové svazů používají na svých bioproduktech ochrannou známku svého svazu, kterou jejich zákazníci, kupci bioproduktů obvykle dobře znají.
Pro spotřebitele z uvedeného vyplývá, že jedině produkty označené v souladu se zákonem jsou skutečné
· bioprodukty, definované jako suroviny rostlinného nebo živočišného původu získané v souladu s pravidly ekologického zemědělství a určené k výrobě biopotravin nebo k průmyslovému použití, či
· biopotraviny, definované jako potraviny, vyrobené za podmínek uvedených v zákoně o ekologickém zemědělství a v prováděcím předpise k němu a to z bioproduktů, látek přídatných a pomocných, jakož i ze surovin pocházejících z konvenčního zemědělství, jejichž množství (podle dalších specifických podmínek) nesmí přesáhnout 5 % až 30 % sušiny a splňující požadavky na jakost a nezávadnost stanovené dalšími předpisy.
Harmonický rozvoj a souvislosti
Cílem ekologického zemědělství není v žádném případě jenom produkce kvalitnějších potravin. Ekologické zemědělství je více životním stylem, filosofií, názorem, odpovědností k sobě, přírodě, zvířatům, lidské společnosti. Ekologické zemědělství není jenom pouhé vynechání průmyslových hnojiv, postřiků a jiných chemikálií (například jen chemických "ochranných látek" - biocidů, tedy látek život ničících, je u nás registrováno asi 600 druhů). Ekologické zemědělství je systém, který tyto chemické berličky nepotřebuje a nahrazuje je přirozenými postupy a prevencí. Jeho odpůrci často argumentují, že jeho vlivem poklesnou výnosy a bude hlad, že chemicky neošetřované obilí obsahuje více plísní a tudíž ohrožuje zdraví, také, že vlastně dnes již celá konvenční zemědělská výroba je ekologická, protože zemědělci již nemají dostatek financí na syntetická hnojiva a biocidy, což vše je ovšem zcela nesmyslné.
V naší zemi totiž nyní řešíme přebytky z konvenční zemědělské výroby. A není snad její snížení pomocí ekologického zemědělství elegantní? Systém snižování nadprodukce metodou "zalesnit, zatravnit" přináší, aniž by to bylo zdůrazňováno, problémy vystěhování lidí, zvýšení entropie krajiny, její přechod v méně kulturní stav a zvýšení nezaměstnanosti. Mnozí lidé ztrácejí smysl života bez možnosti pracovat v zemědělství a to často bez ohledu na formu vlastnictví. Změna způsobu chování konvenčního zemědělce v krajině je tak jako tak nezbytná, stejně jako změna struktury zemědělské produkce, obzvláště v cenných, chráněných územích. To se týká desítek procent z výměry zemědělské půdy, jež jsou územími nutnými k ochraně zdrojů vody či územími s chráněnou přírodou. Ekologické zemědělství tu umožňuje hospodařit v souladu s potřebami ochrany krajiny a s potřebami přírodních zdrojů obnovitelných i neobnovitelných, může vytvořit nová pracovní místa například i formou rozvoje šetrné turistiky, agroturistiky či ekoagroturistiky.
Takový způsob rozvoje regionu ovšem přináší výsledky až po letech. Je dosti nepochopitelné, že rozvoj ekologického zemědělství není uveden v prioritách programů vedoucích politických stran. Mnohé vládní strany na západ od našich hranic se chovají méně krátkozrace.
Argument o ohrožení zdraví požíváním "nechemizovaného" obilí je tragicky úsměvný. Téměř by se mohlo zdát, že lidstvo přežilo do dnešních časů náhodou a teprve dnes, pod chemickou clonou, nastane jeho hlavní rozvoj. A dost možná je to argument typický - najděme původce, strašáka! Strašáci se dle potřeby mění - není-li to zrovna hlad, je to třeba kadmium v sojových bobech, či jejich neblahé fytohormony anebo používání archaických, nevýkonných technologií, či vysoké měrné zatížení půdy kopytem koně…… Mezi oblíbené argumenty patří rovněž požadavek "ozdravme nejdřív životní prostředí globálně a pak si vymýšlejme nějaké biopotraviny - vždyť nám leží na srdci zdravý rozvoj všech a ne jenom lidí zámožných, kteří si je mohou dovolit kupovat".
K tomu lze poznamenat, že odmítání průmyslových hnojiv, pesticidů a dalších energeticky náročných vstupů ekologickými zemědělci má automaticky za následek ozdravení životního prostředí. Nemusí se totiž produkovat energie na výrobu a aplikaci hnojiv a postřiků, sníží se těžba uhlí, ropy, či uranu, nevznikají odpady. Nemusí se stavět odlučovače popílku, či odsiřovací jednotky, pračky spalin, úložiště odpadů, nemusí se rekultivovat vytěžené jámy. Demagogové přidávají, že automaticky vzniká nezaměstnanost v uhelném, energetickém, chemickém a dalším průmyslu. Podle celosvětových výzkumů však kupují biopotraviny většinou lidé s nižšími příjmy, mladé rodiny s dětmi, mající vysoký pocit odpovědnosti k nim a jejich zdraví, zaměstnanost venkovského obyvatelstva se zvyšuje, vzhledem k větší potřebě ruční práce v ekologickém zemědělství atd., atd.
Co se týká ceny produktů ekologického zemědělství - bioproduktů, je pravidlem, že jsou vyšší. Ale jsou ceny konvenčních produktů správné? Ing. Jelmer Buys, MSc., z univerzity ve Waageningenu na konferenci v Hude v roce 1992 uvedl výpočty, v nichž byly k ceně konvenční produkce připočítány náklady nutné na ochranu životního prostředí, poškozovaného zemědělskou výrobou, "zemědělským" průmyslem (výroba hnojiv a pesticidů) a zdravotní důsledky způsobované běžnou konvenční "chemickou" stravou. Z tohoto hlediska celková cena za konvenční produkty několikrát převýšila ceny za bioprodukty. Takže si "vyšší" cenou za nákup bioproduktů a biopotravin jejich spotřebitel "připlácí" na zdravější životní prostředí. Podobné důkazy jsou přinášeny v odborné literatuře již zcela běžně a ponejvíce na vědeckých konferencích, konaných v tomto oboru IFOAM každé dva roky, s velikou účastí vědců, dalších odborníků i praktiků z celého světa.
Poslední světové konference konané v září 2000 ve švýcarském Baselu se zúčastnilo více než 1800 účastníků a bylo na ní předneseno více než 700 referátů a sdělení!
Rok 1999 byl zřetelným přelomem rozvoje ekologického zemědělství, objemu bioprodukce, výroby a prodeje bioproduktů, jakož i kontroly a certifikace v tomto oboru. Snad nejvýznamnějším aktem tohoto roku bylo vydání vládního nařízení ze dne 20. ledna 1999 k provedení § 2, odst. 5 zákona č. 252/1997 Sb. o zemědělství, kterým pro rok 1999 vláda stanovila programy k podpoře mimoprodukčních funkcí zemědělství včetně zemědělství ekologického. Podstatné je i opakované poskytnutí této podpory i v dalších letech, její dobrá strukturovanost a fakt, že ekologičtí zemědělci s ní mohou ve svých plánech seriózně počítat.