(Informace pro spotřebitele, obchodníka, zpracovatele i pro producenta.)
Co by měl znát obchodník
část 6.
STAV EKOLOGICKÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ OD ROKU 1993
Celé ekologické zemědělství je u nás stále ještě velmi mladé, ale nárůst ekologicky obhospodařované plochy je poměrně rychlý. V České republice je jí nyní téměř 150 tisíc hektarů, což znamená 3,5 % celkové výměry zemědělské půdy. V rámci střední a východní Evropy je nejdynamičtější růst zaznamenán právě u nás.
V zemích Evropské unie tvoří ekologicky obhospodařované pozemky 3,8 - 4 % z celkové plochy zemědělské půdy a tato výměra neustále roste. Například meziroční nárůst ekologické plochy 1998 - 1999 činil v EU přes 46 %. Prodej bioproduktů se zvyšuje v EU ročně o 23 %. Nejrozšířenější trh s bioprodukty a biopotravinami je ve Švýcarsku a Německu. Rozvíjí se především v síti velkých obchodních řetězců. Zákazníci preferují nákupy v supermarketech, v nichž mohou současně nakoupit také biopotraviny.
VÝVOZ
Nezbytnosti, jež musí vývozce i dovozce bioproduktů a biopotravin splňovat, upravoval Metodický pokyn pro ekologické zemědělství čj. 655/93 - 340 z roku 1993, po novelizaci z roku 1997. Od roku 2001 je vše upraveno Zákonem č. 242 Ministerstva zemědělství České republiky ze dne 29. 6. 2000 o ekologickém zemědělství a prováděcí vyhláškou č….. Vyvážející firma do EU musí zástupcům členského státu EU dokázat, že její zboží splňuje zákonné podmínky pro bioprodukty a výrobu biopotravin platné v EU. Dále je třeba doložit každou zásilku originálem prodejního certifikátu producenta či prodejce, kopií certifikátu na produkci a osvědčením pro vývoz produktů ekologického zemědělství vydávaným Ministerstvem zemědělství.
Export není, ani nebude jednoduchou a levnou záležitostí. Většina komodit vyvážených do EU je zatížena vysokými dovozními cly, takže dovezené zboží potom těžko konkuruje domácímu. EU dobře využívá ochrannou politiku pro své bioprodukty a biopotraviny. Proto se vývoz bioproduktů a biopotravin z ČR využívá jen jako doplňková činnost producentů. Nejvyváženějšími komoditami jsou krmné bioobilí a krmný biohrách, které u nás nejdou dobře na odbyt. V menší míře se na vývozu podílí i potravinářská biopšenice a biožito. V našich podmínkách je však dosti obtížné vypěstovat kvalitní potravinářskou biopšenici.
Křivka množství exportovaného biozboží velmi kolísá. Vzhledem k roku 1992 vývoz vzrostl, ale během let se značně měnil. V roce 2000 se například vyvezlo nejvíce biosurovin do Německa, Rakouska a Holandska, bioprodukty do Polska, Slovinska, Slovenska a Maďarska, kde je trh s bioprodukty daleko méně rozvinut.
DOVOZ
Dovoz biopotravin do ČR není vysoký. Hlavním důvodem je cena. Biopotraviny jsou v zahraničí všeobecně dražší než potraviny konvenční a to o 30 - 100 %. V naší republice je tedy taková cena, která je navíc zatížena clem (v některých případech až 70 %), opravdu vysoká. Při výrobě některých našich biopotravin se používá biotuk a biocukr, které se dovážejí ze zahraničí. I zde se ovšem přítomnost této biosuroviny odrazí na vysoké ceně konečného produktu. Dováží se nejvíce rostlinné bioprodukty, jako jsou suché plody, sušené ovoce, marmelády a další. Většinou jde o bioprodukty, které se v ČR nevyrábějí.
ODBYT
Trh s biopotravinami se v ČR rozšiřuje a odbyt stoupá. Od roku 1993 se zvýšily tržby téměř desetinásobně. Na rozdíl od zahraničního, se domácí obchod úspěšně rozvíjí. Během roku ovšem prodejnost biopotravin kolísá. Je to dáno především sezónností některých jejich druhů. Biozrniny, biomouky, biovločky a další jsou v kurzu hlavně v zimě. Biozelenina a bioovoce, samozřejmě, zase v létě.
Při plánování odbytu je nutné vzít v úvahu tyto zkušenosti:
- Znalost problematiky ekologického zemědělství a certifikovaných bioproduktů mezi spotřebiteli stoupá, ale je nutné stále šířit osvětu a investovat do propagační kampaně; proces je dlouhodobý.
- Rozdíl certifikované bioprodukce od produkce konvenční začíná být pro většinu konzumentů podstatný. Spotřebitelé se zajímají o to, jak poznají biopotraviny a zda je možné podvádět při jejich výrobě. Proto je nutné seznamovat veřejnost s garancí a kontrolou biopotravin (což je úkolem kontrolní organizace KEZ).
- Dosavadní nabídka bioproduktů se soustředila na suché, trvanlivé výrobky rostlinného původu; to však nejsou výrobky běžné denní spotřeby a často neodpovídají silně zakořeněným stravovacím návykům. Proto je velmi potřebné učit veřejnost, jak bioprodukty a biopotraviny kuchyňsky využívat a chutně upravovat.
- Velmi důležité je stanovení cenové úrovně; v případě jenom o něco málo vyšší ceny v porovnání s konvenčním výrobkem jde - z pohledu zákazníka - pouze o "stejný", ale dražší výrobek. Je-li však cena značně vyšší, vyvolává zvědavost a zájem. Odbyt ovšem klesá, protože zákazník si výrobek nemůže dovolit koupit.
- Výrobek se neprodá sám, ale vyžaduje, aby obchodní personál znal přednosti biopotravin a dokázal zákazníkovi seriózně poradit.
- Velkou brzdou je jednoduché a krátkodobé myšlení obchodníků; raději prodávají levnější konvenční zboží, neboť při stejné percentuální marži je zisk z konvenčního zboží na stejnou jednotky prodejní plochy vyšší než z bioproduktů a biopotravin. Prodej bioproduktů vyžaduje vleklou a dlouhodobou trpělivost.
- Biopotraviny musí mít vhodné obaly a celkovou image.
Velmi důležitá je propagace. Pohltí sice mnoho finančních prostředků a času, ale výsledek se dostaví. Nejúčinnější je styk s lidmi. Spotřebitelé potřebují rozeznávat, ochutnat, naučit se kuchyňsky upravovat a využívat bioprodukty. Proto se pořádají ochutnávky v prodejnách, účasti na výstavách, přednášky a prezentace. V televizi a rozhlase se objevují pořady o zdravé výživě nebo o vaření, v nichž se lidé seznamují s recepty a kuchyňskou úpravou biopotravin. Komerční reklama v televizi však zůstává většinou nedostupná vinou finanční náročnosti. Bohužel stát a další příslušné organizace v propagaci a osvětě udělali velmi málo (označení, garance, kontrola). I zde přichází na řadu výrobce, který musí s touto problematikou seznámit spotřebitele.
Důležité je také poukázat na značení "GMO free", jež se používá na produkty, které nejsou genově modifikované. Takto označené výrobky zaručují, že nebylo použito žádné genově manipulované suroviny (ať rostlin, či mikroorganismů, nebo jejich produktů). To zaručuje nejen zmíněná značka, ale i přísný zákaz genových manipulací v rámci celého ekologického zemědělství. Všechny výrobky jsou soustavně kontrolovány. Pojem "genově modifikovaný organismus" zahrnuje takové organismy, jejichž genový základ byl úmyslně změněn vnesením cizí genetické informace, přičemž si genově modifikovaný organismus zachovává schopnost dále se reprodukovat. Vzhledem ke své nepřirozenosti (zvláště při manipulacích nikoli vnitrodruhových, tzv. transgenezi) mohou genově modifikované organismy představovat potenciální nebezpečí pro lidské zdraví a přírodu. Přestože neustále stoupá uplatnění genových manipulací v různých oborech lidské činnosti, např. v zemědělství, farmacii, diagnostice a při terapii chorob, a pomáhají i při odstraňování znečištění životního prostředí, nejsou zkušenosti s těmito organismy stále ještě dostatečné, a proto mohou být zdrojem ohrožení, zvláště při nevhodném a nekontrolovaném užití.
Otázkou zůstává, jak nás může používání genově modifikovaných organismů ohrozit. Jako jeden z důvodů proti jejich používání je uváděna nedostatečná znalost problematiky, neboť chování genově modifikovaných organismů je nepředvídatelné, zvláště vlivem náhodných a nepředvídaných vlivů. Proto pro jejich nepoužívání jednoznačně platí princip preventivní opatrnosti.
CENA
Vyšší cena biopotravin je dána následujícími skutečnostmi:
- Suroviny na výrobu bioproduktů se svážejí do výrobny z celé republiky od ekologických zemědělců, což znamená podstatné zvýšení dopravních nákladů.
- Suroviny od drobných rolníků mnohdy nevytíží rovnoměrně celý dopravní prostředek a z toho plyne další zvýšení ceny za dopravu.
- Výkup surovin od zemědělců probíhá v měsících září a říjnu a po zbytek roku se musí uskladnit (některá surovina i 10 měsíců). Teprve potom je surovina zpracována. Skladovací náklady jsou podstatnou nákladovou položkou. U zpracovatelů konvenčních surovin je skladovací doba podstatně kratší.
- Vlastní zpracování probíhá v malých partiích a to v závislosti na odbytu. Široký sortiment výrobků předpokládá časté obměny na výrobní lince.
- Vyšší výkupní ceny za biosuroviny (o 15 - 30 % vyšší než za konvenční, u některých dokonce o 100%).
- Kvalita zpracování a náročnost pěstování, čerstvost.
- I přes stoupající ceny energie v posledních dvou letech ceny biopotravin nerostly.
Vyšší cena biopotravin je však relativní. Nejen proto, co biopotraviny poskytují (čerstvost, kvalita, přírodní charakter, lepší chování zemědělce v přírodě a proto i kladný vliv na životní prostředí), ale také v porovnání například biotěstovin s masem. Z biotěstovin (mají o něco vyšší cenu než konvenční těstoviny, ale mnohem nižší cenu než maso) se uvaří za stejnou cenu oběd pro tři osoby, z masa za stejnou cenu však pouze pro jednu.
STRUKTURA ZÁKAZNÍKŮ, PREFERENCE
Na toto téma existuje v zahraničí řada výzkumných prací. Vzhledem k našemu poměrně malému trhu s bioprodukty lze závěry pro nás platné pouze odhadovat. Například v Dánsku tvoří největší podíl konzumentů biopotravin lidé ve věku 20 - 44 let, žijící v hlavním městě, případně ve městech s počtem obyvatel vyšším než 50 tisíc.
Od roku 1993 sice značně stouply znalosti o ekologickém zemědělství a o bioproduktech, avšak základní osvěta i podrobnější informace o této oblasti se musí stále šířit. Konsumenti již začínají rozlišovat ekologické zemědělství od konvenčního, snaží se "žít zdravě" a lidé trpící nemocemi vidí podporu své léčby ve zdravé výživě. Spotřebitelé navštěvují výstavy, ochutnávky a semináře.
O biopotraviny se nejvíce zajímají ženy ve věku od 25 do 50 let. I když můžeme často slyšet "mně to chutná, ale doma mi to jíst nebudou", přesto biopotravinu koupí a zkusí ji doma připravit. Maminky se snaží dát dětem to nejzdravější a navíc se snaží žít podle zdravých trendů doby. Mužům se většinou zdají biopotraviny příliš vegetariánské (na trhu se totiž vyskytují převážně biopotraviny rostlinného původu). Tvrdí, že potřebují maso. Neuvědomují si však, že jde především o pestrost stravy a kvůli biopotravinám nemusí masné výrobky z jídelníčku vyřadit. Starší lidé se rádi vracejí ke svým tradicím a nakupují biopohanku, biokroupy a biošpaldovou kávu, protože jim připomínají staročeskou kuchyni.
Nemocní lidé často hledají v biopotravinách "svůj lék". Například informace z rozhlasu, televize, či od lékaře poukazují na pohanku, jako na moderní a přesto tradiční prostředek proti cévním onemocněním.
Problém vyšší ceny biopotravin není sice na prvním místě, ale lze se setkat s lidmi, kteří po zjištění ceny bioprodukt nekoupí a raději se obrátí k regálu s konvenčním zbožím, které je podstatně levnější.
Nejvíce jsou biopotraviny oblíbeny ve velkých městech. A to díky plošnější osvětě, výstavám, ochutnávkám a také dostupností tohoto zboží.
ZPŮSOB PRODEJE
Bioprodukty mohou být prodávány ze dvora (čili přímo na zemědělské farmě), na trhu a v prodejnách racionální výživy. V poslední době si biopotraviny razí cestu i do supermarketů a hypermarketů. Tím ale nedochází k přesunu zákazníků z prodejen racionální výživy do velkých univerzálních hypermarketů, zákazníci totiž zůstali a navíc se však objevili další. Výhodou super- a hypermarketů je dostupnost veškerého zboží, aniž by byl zákazník nucen obcházet ještě další prodejny. Koutky "zdravé výživy" v super- a hypermarketech poskytují možnost nákupu biopotravin nejširší veřejnosti, i když se zde nenajde vyčerpávající sortiment jako ve specializované prodejně. Hypermarkety mají navíc velké skladovací prostory, které zajišťují dostatečnou zásobu biopotravin.
Prodejny racionální výživy tím nejsou odsunuty na okraj trhu. Prodavači zde mají přímý kontakt se zákazníkem a možnost mu poradit či nabídnout zboží. Tento kontakt je cenný zvláště tehdy, nemá-li zákazník o výrobcích informace, nezná je nebo neví jak je kuchyňsky připravit. V takovém případě nenakoupí v hypermarketu, ale v prodejně racionální výživy, a to s pomocí obchodníka a je spokojen. Proto by měl mít každý správný obchodník zájem o stále nové informace a trendy, aby byl schopen kvalitně poradit. V prodejnách racionální výživy se také většinou pohybují stálí příznivci "zdravé výživy". Důležitý je přístup obchodníka k zákazníkovi z hlediska nabídky. Často lze ovšem najít výhradně bezmasý sortiment. Ekologické zemědělství však není vegetariánství, ani nemá nic společného s žádným náboženstvím. Ekologické zemědělství nabízí celou řadu nejrůznějších bioproduktů (biomaso, biovíno, biočaje atd.), i když nejrozšířenější jsou rostlinné bioprodukty.
Zásilkový prodej je většinou jen doplňkový. Je určen pro zákazníky, kteří nemají přístup k prodejně biopotravin, nebo jeho prodejna nenabízí jejich dostatečný sortiment. Cena zasílaných biopotravin není nižší (i když jsou přímo od výrobce), protože je zde započteno poštovné a balné.
Existují také pensiony, restaurace a farmy, které nabízejí bioprodukty a připravují pokrmy z biopotravin. Některé z nich doplňují své služby prodejem biopotravin a "zdravé výživy" a ubytováním. Najdete je ve velkých městech - v Praze a v Brně. Speciální penziony pořádají ozdravné pobyty a programy zaměřené na zdravý životní styl. V jejich rámci nabízí jídelníček s biopokrmy.
Stravování ve školách, školkách a nemocnicích není zatím namířeno biosměrem. Jednak je příprava pokrmů z biopotravin finančně náročnější a málokde lze prosadit odlišné stravování. Všichni lékaři a dietní sestry nemají ještě přehled o výhodách a přednostech biopotravin. I v tomto směru by bylo vhodné šířit informace o ekologickém zemědělství a o biopotravinách. O zmíněnou problematiku se více zajímají alternativní léčitelé.
Celé ekologické zemědělství je u nás stále ještě velmi mladé, ale nárůst ekologicky obhospodařované plochy je poměrně rychlý. V České republice je jí nyní téměř 150 tisíc hektarů, což znamená 3,5 % celkové výměry zemědělské půdy. V rámci střední a východní Evropy je nejdynamičtější růst zaznamenán právě u nás.