Rozhovor s Hankou Poltikovičovou

Bylo to někdy v roce 1984-5, kdy jsem začala cvičit jógu v jednom tělovýchovném oddíle. Tam jsem se poprvé dozvěděla, že člověk maso jíst opravdu nemusí... Bylo mi 17 let a nikdy předtím jsem se s takovými myšlenkami a s takovým pohledem na svět nesetkala... Dodnes si vzpomínám, jak to pro mě bylo krásné, radostné, osvobozující... Přestože oficiální výživářské tabulky v tehdejší době /a asi i dnes/ tvrdily něco jiného. Také v biologii na gymnáziu jsme se učili, jak člověk maso rozhodně ke svému zdravému životu potřebuje. A co teprve názory lékařů... To nejdůležitější ale je, co v člověku skutečně zarezonuje...

Pro mě to byla filozofie jógy... Tenkrát, v době socialistických materialistických ideí, to pro mě bylo něco tak krásného a naplňujícího, něco co mi ukazovalo i jiné možnosti odpovědí na otázky o smyslu života, proč to celé je, jaký to má všechno smysl, proč se sem rodíme, jaké máme možnosti... No a součástí jógové filozofie je právě i nezabíjení všech živých bytostí a nejezení masa. Z etických, filozofických i zdravotních důvodů. Ovšem, jistěže i rostliny jsou živé bytosti a mají vědomí. K tomu jsem slyšela reakci jednoho indického učitele jógy: "Až budete se sebou tak daleko, že budete vnímat cítění rostlin a jejich prožívání, přestaňte je jíst."

Tenkrát - před rokem 1989 - u nás ještě moc knížek o vegetariánství nebylo a lidé o tom moc nevěděli. Například jedna moje spolužačka si myslela, že nejím maso, protože chci zhubnout a dobrácky mi začala vysvětlovat, že tím zrním, co jím místo masa, spíš přiberu. Taky jsem se setkala s výrokem, že Adolf Hitler byl taky vegetarián, tak kam že to vegetariánství jako může vést... Taky mi na internátě paní vychovatelka domlouvala, jak si škodím, že člověk potřebuje ze všeho trošku, takže i maso a k potvrzení svých slov mi dala přečíst nějaký článek z Mladého světa o škodlivosti vegetariánství. Pro rodiče a nejbližší okolí jsem byla také nějaký čas za blázna, ovšem až do doby, kdy nejezení masa a přijímání pouze čisté potravy z hlediska tzv. racionální výživy vyléčilo na rukách ekzém mé o 7 let mladší sestře. Bylo to v roce 1987 a od té doby se maminka vypracovala na přímo vynikající kuchařku vegetariánských jídel všeho druhu.

Většina vegetariánů v mém okolí se k vegetariánství dostala přes jógu, takže jsou vegetariány jak z filozofických důvodů, tedy nezabíjet ani se nepodílet na zabíjení či utrpení jiných bytostí, tak ze zdravotních důvodů. Lidé praktikující jógu se snaží dostat své vědomí a tělo do jemnějších úrovní bytí, čemuž konzumace masa rozhodně nepřispívá. Jinak znám i několik vegetariánů, kteří se domnívají, že na zabíjení a živení se jednoho živočišného druhu jiným druhem není nic nepřirozeného, že je na tom postavena celá příroda. Jedinou výhradu mají ke způsobu, jakým naše společnost zvířata tyranizuje.

Jako dítěti mi maso chutnalo, protože jsem na slané chutě... Když jsem si měla vybrat mezi marmeládou a salámem, vybrala jsem si salám. Pamatuji si, že jsem měla velmi ráda třeba rybičky v tomatě s cibulí, nebo pečené kuře s bramborovou kaší. Vzpomínám si, že jsem měla hodně ráda uzenou polévku s kroupami, než jsem ale zjistila, že vlastně dychtím po těch kroupách, ne po mastném uzeném. Stejně tak jsem ale milovala ovoce, zeleninu, luštěniny.

Šlo to velmi hladce a samozřejmě. Všechno na světě je otázka naprogramování mysli a uvědomění si toho, co vlastně člověk chce... Co rezonuje v jeho srdci...

Jsem velmi ráda, že už je situace taková, jaká je. Co bych za to dala třeba před 10 lety, když jsem ještě pracovala v kanceláři a byla odkázaná na ten stále stejný dalamánek a stále stejný sýr z nedalekých potravin, pokud jsem si nepřipravila nic doma předem. Dnes si doma pochutnáváme na tofu, tempehu, Robi plátcích, Vegeťácích, fazolové pomazánce a různém jiném... Jsem moc ráda, že to existuje, přece jen je to veliká časová úspora a kromě toho je to i dobré. Na spoustě těchto výrobků si pochutnávají i naše nevegetariánské návštěvy.

Loni jsem byla svědkem, jak v sousední vesničce v jednom obchůdku s potravinami zvolal pan vedoucí na jednu paní: "Přišly nám vynikající blumy z Chile, nechcete?" A paní se zhluboka nadechla a na celý obchůdek zakřičela: "Z čeho netrčí kost, to nežeru!" Myslím, že je to hodně vystihující. Lidé v našem okolí jsou velmi spjati se zemědělstvím, s chovem a konzumací prasat, králíků, drůbeže... Byl to způsob života jejich předků, jsou to potomci sedláků, hospodářů... Nemají to jednoduché, hodně se nadřou, velmi si jich vážím, jak neúnavně od rána do večera pracují, navzdory všem zákonům, které jim ztěžují život...

Jednou nás sousedka pozvala k oslavě svých kulatých narozenin. Byla to rodinná událost spojená se zabijačkou, za stoly seděli příbuzní v naprosté většině nějakým způsobem spjati se zemědělstvím a chovem zvířat. Rodiče sousedky byli před rokem 1948 zdejší velkostatkáři. Když se dozvěděli, že nejíme maso, připadali jsme jim jako dva mimozemšťané. Nemohli tomu uvěřit, že bychom vůbec nejedli maso. Bylo to pro ně něco naprosto nepochopitelného, jiný svět. Se zájmem kladli nejrůznější otázky. Přemýšleli nahlas, co asi jíme. Nejprve byli v domnění, že samá sladká jídla, pak si ale jedna paní vzpomněla, že měli včera čočku, tak k tomu sladkému jmenovala ještě čočku a přidala i fazole. Někteří nejezení masa chápali jako velké sebezapření, nerozuměli tomu, že to z naší strany nevyžaduje žádné sebeovládání či oběť. Na druhou stranu ale musím říct, že desetiletá dcera jedněch našich sympatických sousedů by ráda byla vegetariánkou. Zatím však není, neboť maminka s tatínkem si nejsou jisti, jestli by měla dostatečně zabezpečené živiny pro svůj vývoj.

Zjistila jsem, že je hodně zakořeněný názor, a to i u lidí, kteří s vegetariánstvím velmi sympatizují, že děti a těhotné ženy maso potřebují. Jako protipól bych uvedla, že v tradiční indické vesnici jsou naopak ještě dnes rodiče nešťastní, když jejich dítě začne jíst maso. Indie byla před kolonizací téměř celá vegetariánská /má v sobě zbytky střípků po starých, duchovně vyspělých civilizacích sídlících na jejím území, o kterých už nyní nemáme ani tušení/. Ovšem dnes, jako celý svět, i Indie podléhá záplavě humburgerů a coca-coly.

Velmi si cením práce lidí, kteří pro to nasadili svoji duši i tělo. Je úžasné, že se to děje, že se čas od času podaří dost viditelně upozornit na to, že není normální vyrábět zvířata, aby se pak týrala, zabíjela, prodávala, jedla. Myslím, že spoustě lidem by stačilo jen se zastavit a uvědomit si, že je to ve své podstatě zrůdné, přestože nám to připadá normální, protože jsme v tom vyrostli, protože to tak dělali naše rodiče, všichni okolo... Protože jsme tak zvyklí, protože jsme s tím spjati, protože život je zkrátka takový. Myslím, že spoustě lidem by stačilo jen si na to udělat chvilku a uvědomit si to. A každý to musí udělat sám za sebe. Změny nelze dosáhnout nějakým vnějším nařízením nebo usměrněním...

Jistě například ze strany státu ani nelze očekávat v tomto smyslu nějakou iniciativu ke změně postojů nebo ideí nebo ke změně osnov či výuky na školách. Civilizace, ve které žijeme, není zaměřená na to, aby byl člověk šťastný a svobodný, natož aby byla šťastná a svobodná zvířata... Podstatou civilizace, ve které žijeme, je tržní hospodářství, výroba-spotřeba, výroba-spotřeba, peníze, moc... A tomu je vše podřízeno. Naprosto vše, přes životní prostředí až po zahájení či nezahájení válečného konfliktu pod nálepkou spravedlnosti či nějakého ušlechtilého důvodu. Těsně po změnách v roce 1989 jsem četla zajímavý text jednoho amerického myslitele. Psal, aby se východní Evropa nesnažila jít v kolejích Ameriky či západní Evropy, aby v nich neviděla svůj vzor, protože tzv. západní civilizace je v koncích. Systém výroba-spotřeba je naprosto scestný. Nefunguje, nevede k Životu, vede k Zániku.

Nejen příroda, zvířata, rostliny, ale i člověk jako živočišný druh degeneruje, ztrácí vitalitu, muži mají ve srovnání s rokem 1940 o polovinu míň spermií, podle jakési prognózy v roce 2040 nebude na světě nikdo, kdo by byl schopen normálním způsobem zplodit potomka. Degenerujeme vlivem mrtvých nekvalitních potravin, chemikálií všeho druhu, rádiového záření, mobilů, radiace... Kdyby smyslem fungování naší civilizace byl šťastný a svobodný člověk, samotné vlády jednotlivých států by museli říct: "Přátelé stop! Něco děláme hodně špatně. Sami sebe jsme ohrozili na životě... Musíme všechno zastavit a jít na to jinak. Abychom přežili, abychom byli zdraví, šťastní a svobodní."

Svým založením a vnitřním naprogramováním jsem optimista. Myslím, že pevné rozhodnutí a spojení myšlenky s energií dokáže zázraky. Stačí jen chtít. A také nebýt v zajetí limitů a omezujících představ. Velmi se mi líbila jedna účastnice pražského Fora 2000, když ve svém projevu řekla něco v tom smyslu, že se těch ekonomů a vědců nebudeme ptát, jestli to jde nebo nejde... prostě to uděláme. A to je ohromně důležitá myšlenka.

Vzlétnout, opustit dosavadní fakta, modely, realitu a v nadhledu, lásce, v naprosto jiném úhlu pohledu a jiném stavu vnímání pozorovat úžasné nové možnosti a překvapivá řešení, která se najednou začnou odkudsi objevovat... Myslím, že tohle je cesta k opravdové a zásadní změně k zdravějšímu, vznešenějšímu a svobodnějšímu způsobu fungování naší civilizace, nebo vůbec k tomu, jak přežít. Protože z roviny myšlení a pojímání věcí současných politiků, ekonomů, vědců žádná skutečná změna přijít nemůže. Museli by změnit své vědomí.

Neslyšela jsem příspěvky všech účastníků, ale jeden můj známý novinář mi referoval, že když tam vystoupila jedna z účastnic konference na téma ochrana a práva zvířat, měl dojem, že to ostatní berou jako oddechový čas, jako přestávku, jakoby si někteří říkali "no to snad ne, to tady budeme řešit ještě i zvířata".

Vegetariánství se nejen neřešilo, ale dokonce ani na takto zaměřené konferenci, pořádané hlavou státu, konferenci s cizokrajnými hosty pocházejícími z různých kultur, nebyla k dispozici vegetariánská jídla. Byli zde politici, náboženští představitelé, vědci, spisovatelé, studenti z celého světa, řešily se otázky lidských práv, válečných konfliktů, ekologie, náboženské tolerance, rasismu, postavení žen, vzdělanosti... atd. Pamatuji si na rozpačitý výraz jednoho zahraničního delegáta, snad Inda, který při vydávání obědu tak dlouho nahlížel kuchaři do mísy, až si nechal naložit pouze suchou rýži.

Až v posledním z pěti ročníků Fora 2000 bylo k dispozici vegetariánské jídlo, neboť na to prý někdo organizátory upozornil. Vedle masitého pokrmu byly k dispozici špagety se sójovým granulátem. Sympatický kuchař mi je nabral na talíř se slovy: "Je to od masa k nerozeznání, slečno, uvidíte, že vám bude chutnat. Jako byste jedla maso."

Pokud jde o vegetariánství, jsem přesvědčena, přestože to tak zatím nevypadá, že jednou přijde doba, kdy se o naší epoše bude mluvit jako o časech, kdy se ještě legálně tyranizovala, zabíjela a jedla zvířata... Bude to působit podobně, jako když se dnes dovídáme o zemích, kde kdysi nebo ještě nedávno bylo lidožroutství...

Vegetarian.cz : Děkujeme za rozhovor a těšíme se na další knihy ...

L.V.