Rozhovor s režisérem Viliamem Poltikovičem

Vegetarian.cz : Projezdil jste celý svět. Jste úspěšný filmový tvůrce.. Natočil jste mimo jiné seriál Duše Východu a také pořad Jak se žije vegetariánům v Čechách. Co Vás k tomu vlastně vede? Proč právě taková témata?

V.P. : Odmalička mě přitahovalo poznání takových těch skrytých věcí jako je smysl života, smysl lidského konání, otázky typu kam jdeme, proč tu jsme. Touha po odpovědích mě nakonec dovedla po maturitě ke studiu jaderné fyziky, protože jsem byl vychováván materialisticky a myslel jsem si, že skrze vědu se k tomu člověk dopídí. Na studiích jsem poznal, jak je věda vystavěná, na jakých základech je vybudovaná matematika, jak je to všechno strukturované, poznal jsem možnosti a limity současné vědy. A to mě stačilo. Po roce jsem toho zanechal a spíše jsem začal hledat odpovědi v duchovních naukách. Hlavně mě tehdy inspirovaly východní indické duchovní nauky a pak i další věci. A protože mě více oslovily a uspokojily než to, co jsem našel tady v domácím prostředí, chci se ve svých filmech o to podělit, nabídnout inspiraci. V různých koutech světa najdeme spoustu užitečných věcí, které nám mohou mnoho dát. Každý člověk je osobitá individualita, každý člověk je výjimečný, každého osloví něco jiného, takže je třeba, abychom se poznávali a abychom k sobě byli tolerantní a tolerovali cestu druhého.

Vegetarian.cz : Kdy vlastně začalo uvědomování si, že zabíjení zvířat a jejich pojídání asi nebude to nejlepší?

V.P.: Dlouho cvičím jógu, asi tak od 13 let, ale vegetariánem jsem se stal tak od 24 let. Bylo to i tím, že jsem si začal hlouběji uvědomovat určité věci a určité kvality. Když člověk cvičí, tak se trochu mění psychika a energie, které v člověku proudí. Ten proces šel tedy jednak s tím, že jsem si uvědomil, že zabíjení zvířat kvůli jídlu není v pořádku a s tím, že mi maso přestalo chutnat, tělo samo ho nechtělo. Měl jsem asi rok takové období, kdy jsem maso přestával jíst až do ztracena.

Vegetarian.cz : Kdy to asi tak bylo? Po studiích jaderné fyziky, nebo potom, kdy jste se seznamoval s naukami?

V.P.: V období hlubšího seznamování se s duchovními naukami. Tedy na FAMU.

Vegetarian.cz A jak je třeba vegetariánský životní styl rozšířen v televizi?

V.P. : Vegetariáni jsou mezi filmaři i mezi herci. Je jich tam malinko, to je pravda, ale zájem narůstá. Spousta lidí má také zájem o duchovní věci a jejich vědomí se rozšiřuje. Ale tradiční výchova, zvyk, to je v lidech silně zakořeněné a změnit něco tak zásadního, jako je třeba strava, na níž je člověk zvyklý odmalička, není většinou jednoduché. Také lidé nemají představu o tom, co se dá jíst. Přesto vegetariánů přibývá, protože lidé si uvědomují etickou stránku věci, vidí, že to prostě jde, že bezmasé jídlo je chutné a člověk se i cítí lépe.

Vegetarian.cz : Takže v okruhu, dejme tomu médií, studentů na FAMU se zvyšuje počet zájemců o vegetariánství?

V.P.: Mezi mými kolegy jsou vegetariáni. I v televizi se najdou lidé, kteří jsou vegetariáni a k tomu cvičí třeba jógu nebo tai-či nebo něco vědí o buddhismu. Před revolucí, když jsem se o tom někde zmínil, působil jsem jako exot. Ale dnes když se bavím třeba s technikem v televizi, tak mi řekne, že dělá jógu a jeho kolega zase jezdí do Himálaje a zná tam i kláštery. Jedna paní, se kterou jsem dělal zase nějaký zvukový přepis, mi řekla, že taky čte duchovní literaturu a jí ráda vegetariánské jídlo. Prostě už to najednou není tak exotické a lidé už sami vidí, že na tom něco je.

Vegetarian.cz Můžete nám prozradit, jak vlastně vznikla myšlenka natočit pořad - Jak se žije vegetariánům v Čechách? To byl nějaký obecný požadavek, nebo jak to vzniklo? Jak se Vám při tom pracovalo?

V.P. : Tak já si většinou témata svých filmů vybírám sám a snažím se je vybírat tak, aby byla užitečná. Když začal běžet cyklus Jak se žije ... , přemýšlel jsem, čím bych do něj mohl přispět. Můj první příspěvek byl Jak se žije homeopatům a druhý Jak se žije vegetariánům. Natáčení s vegetariány bylo příjemné, protože vegetariáni jsou většinou klidní, rozumní a milí lidé.

Vegetarian.cz : Jaký ohlas měl pořad Jak se žije vegetariánům?

V.P. : Nevím, já to zase tak nesleduji. Osobní reakce od známých a přátel byly pozitivní. Jeden z účinkujících mi vyprávěl, že díky Jak se žije vegetariánům přišel ke hromadě cukýn. Po odvysílání pořadu mu zavolala nějaká kolegyně z práce. Viděla ho prý mluvit v televizi o tom, jak se živí zeleninou a řekla, se by mu ráda věnovala svoje cukýny ze zahrady, protože se jich urodilo strašně moc. Potom mi tento člověk vyprávěl, že druhý den po odvysílání Jak se žije vegetariánům byl na zdravotním středisku, kde ho poznala sestřička. Pochválila ho, že mu to slušelo a že to říkal moc hezky. Potom dodala, že ona tomu fandí, ale bez těch svých salámů by být nemohla.

Vegetarian.cz : Můžete prozradit čtenářům, jak je to se stravováním na cestách?

V.P. :Samozřejmě na těch cestách je to s vegetariánstvím těžší, ale v zásadě je všude bezmasá strava normální součástí jídelníčku, hlavně u chudších lidí. Jsou ale i země, kde je maso dost dominantní. Například teď v září jsem byl v Kazachstánu. Tam se opravdu bezmasé jídlo najde velice těžko, ale najde se. Když jsme jim dopředu nahlásili, že přijedou vegetariáni, tak si nás pomalu představili jako lidi se 4 rukama a 2 hlavami. Byli ale velmi milí, pohostinní a dopadlo to všechno dobře a bez problémů.

Vegetarian.cz Můžete říci něco o své rodině? Kdo doma vaří?

V.P. : Moje žena je také dlouholetá vegetariánka zabývající se jógou, takže je to bez problémů. Vaří ona a vaří dobře. Naše kuchyně obsahuje prvky kuchyně české, slovenské, indické a je hodně postavena na vlastním tvoření. Kromě masa nejíme ani vajíčka.

Vegetarian.cz :Mohl byste říct něco o práci své manželky?

V.P. : Pracuje doma - píše knížky a přispívá do časopisů s duchovní tématikou. Zatím jí vyšla jedna knížka a teď dokončuje druhou. Je to zase literatura, která je duchovně zaměřená, ta nová knížka s názvem Pomerančová vůně chce tančit je beletrie pro děti, kde se jim hravou poetickou formou přibližuje duchovní rozměr bytí, dítě se tu seznamuje s jiným pohledem na život, než s jakým se běžně setkává a jedna kapitola je tu věnovaná právě nezabíjení a nejezení zvířat. Je to pojednáno opravdu hravě a vzhledem k obsahu si myslím, že svým způsobem to bude ojedinělá knížka.

Vegetarian.cz Vzhledem k tomu, že jste hodně cestoval po světě, poznal jste různé kuchyně, z nichž každá má svoji zvláštnost, mohl byste nám popsat jednu, dvě, které Vás zaujaly, u nichž si jazýček něco pamatuje, nějakou zvláštnost?

V.P. : Nejsem člověk, který by měl nějaké nejoblíbenější jídlo. Rád se dobře najím, ale zase to není moje prioritní záležitost. Je mi celkem blízká orientální kuchyně, indická, čínská, která pracuje hodně s kořením. Nemusí to být vyloženě ostré jídlo, ale spíše jde o kombinaci zeleniny s kořením.

Vegetarian.cz Jak se běžně stravujete dejme tomu například v televizi, v pracovním prostředí? Těžko si asi připravujete indickou stravu?

V.P. : V ČT je dnes k dispozici pár bezmasých jídel i všelijaké zeleninové saláty, dokonce vegetariánské špagety a podobně. Takže dnes je situace lepší než byla před těmi 8, 9 lety.

Vegetarian.cz Setkali jsme se na festivalu Světlo duhy na Pražském hradě, tak si myslím, že byste nám mohl něco říct o atmosféře festivalu.

V.P. : Příprava festivalu byla dost náročná. Pochopil jsem, proč lidé říkají, jak je těžké něco podobného připravit. Měl jsem takovou představu, že se pozve pár lidí a je to. Ale když na tom člověku záleží a chce tu představu dotáhnout, tak je to veliké úsilí, stojí to hodně práce všech zúčastněných. Také se to připravovalo dva roky a naštěstí se to podařilo. Prosadit nekomerční projekt s duchovním vyzněním není jednoduché. Pro zajímavost, autoři festivalu Světlo duhy jsou všichni vegetariáni - mimo mě výtvarnice Jana Hauptmannová a hudebníci Irena a Vojta Havlovi. Také občerstvení pro účinkující bylo vegetariánské.

Vegetarian.cz A na závěr - Na co se můžeme těšit z Vaší tvorby do budoucna nebo co připravujete? Vyjedete někam do světa?

V.P. : Nejbližší cesta bude do Indie a pak snad do Japonska. Chystám také film z festivalu Světlo duhy a pak snad zajímavý celovečerní dokument, v němž budou 4 linie, které točí 4 režiséři. Jedna linie je měnový fond v Praze - tj. ekonomická globalizace, druhá jsou odpůrci této globalizace, třetí je o tom, jak to všechno podávají média a ve čtvrté jsou myslitelé a duchovní vizionáři - jakou oni mají duchovní vizi světa. Tu natáčím a je z Fóra 2000.

Vegetarian.cz Co byste vzkázal našim čtenářům? Vaše osobní krédo.

V.P. : Co považuji za důležité, je neustále se osvobozovat. Člověk si málokdy uvědomí, jak je svazovaný nejrůznějšími myšlenkovými strukturami a modely, které přicházejí od rodičů a od společnosti. Důsledkem toho si pak třeba myslíme, že něco nejde, nebo že něco není možné. A ono jde cokoliv, co člověk chce, to opravdu může dokázat a mít. Osvobozování, zbavování se limit a dogmat je velice důležité k tomu, aby člověk byl volnější, svobodnější a aby mohl vést opravdu šťastný život. Ale vše by mělo být s láskou a v lásce.

Vegetarian.cz : Děkujeme za rozhovor

LV