MĚJTE RÁDI SVOJE TĚLO

Rozhovor s Janem Burianem

Vegetarian.cz : Povíte nám o umělecké tradici Vaší rodiny?

J.B. Jsme asi tak posledních sto let umělecká rodina. Můj dědeček byl operní zpěvák, jeho bratr také, otec byl divadelník a hudební skladatel, maminka byla spisovatelka a herečka. Sestra je také herečka. Já mám čtyři děti, z toho dvě už také vystupují veřejně, takže jedině snad moje žena, která je lékařka, dělá něco opravdového...

Vegetarian.cz : Co Vás přivedlo k tomu, být vegetariánem?

J.B. Začalo to, když moje starší dcera byla malá. Byl jí asi rok a měla nějakou alergii. Lékařka jí doporučila, aby po dobu tří měsíců nejedla maso ani mléčné produkty. Mně jí bylo líto, tak jsem si říkal, že budu držet dietu s ní, abychom v tom byli oba dva. Protože už několik let jsem chtěl být vegetarián, ale nikdy jsem neměl odvahu nebo příležitost se do toho přímo vrhnout. A tady ta příležitost najednou byla. Během několika dnů jsem na sobě zpozoroval zvláštní euforické stavy, zdálo se mi, že se vznáším, odcházely některé choroby a bylo mi velmi příjemně. Začal jsem tušit, že se k pojídání masa už nikdy nevrátím. Vrátil jsem se k jogurtům a k mléčným výrobkům, ale k masu už ne. Teď je to už něco přes deset let. Určitý vliv na mě měl Vlastislav Matoušek, hudební skladatel, se kterým jsme měli rockovou skupinu. Vždycky, když jsme se vraceli v noci po dálnici a já u Devíti křížů jedl klobásy, on se nade mne nakláněl a říkal : "Honzíku, nejez to, není to zdravé." Sice jsem se mu posmíval, ale v duchu jsem mu dával zapravdu.

Vegetarian.cz : Jak na toto rozhodnutí reagovala Vaše rodina ?

J.B. Původně jsem měl chuť každého kolem sebe přesvědčovat, že má být také vegetariánem. Ale časem jsem zjistil, že to vlastně nejde. Člověk by měl jít spíš příkladem a nikoho do ničeho moc netlačit. Většinou je to kontraproduktivní. Nejsem si jistý, jestli je na vegetariánství naše společnost dostatečně připravena. Je na společnostech jako je ČSVV, aby nám dodala dostatečné argumenty a pomohla lidem, aby si je mohli ověřit v praxi. Já nejsem revolucionář, abych lidem kolem sebe, doma či v restauraci, utrhoval maso od úst a křičel, že to nemají jíst, že zvířata jsou naši příbuzní, přestože si to myslím. Dělám si legraci a zavírám svým bližním maso na jedno takové místo v lednici, kterému říkám márnice. Také nechci nikomu způsobovat stresové stavy proto, že jí maso. Stačí že si je tím způsobuje sám… Moji nejbližší tedy nejsou čistí vegetariáni, ale jsou v tomto směru asi o 80% někde jinde, než běžná populace.

Vegetarian.cz : Myslím, že jste to trefil, chybí informace.

J.B.: jsme v určitém vývojovém stadiu, kdy bychom mohli o těchto věcech začít diskutovat s lidmi, kteří maso jedí. Měli bychom ji především dát určitou alternativu a velmi jasné argumenty. Označení vegetarián by mělo být chápáno jako označení člověka, který ví, co dělá, a ne, aby vegetarián byl něco jako veselá figurka u stolu, kde se podává guláš z mrtvého prasete a on jí chleba… Taková je zatím realita a tu by bylo potřeba rozhodně změnit.

Vegetarian.cz : Patříte mezi známé osobnosti. Má to výhody ? Například v restauracích snaží se Vám vyhovět ? Jak na to reagují, přátelé, kteří jedí konvenční stravu.?

J.B. Proč bych to tajil? Snad při každé návštěvě restaurace se dostanu do diskuse se svými kamarády, kteří tam se mnou jdou a vidí, že si vybírám nějaké jídlo. Mám ten výběr v restauraci poměrně snadný, protože tam jsou k dispozici tak 1 - 4 jídla. Včera mi například posté nabídli bezmasé jídlo "smažený sýr se šunkou". To je velmi oblíbená pochutina lidí, kteří si myslí, že šunka není maso. Takže v restauraci to většinou okamžitě vyplyne. A s lidmi se o tom neustále musím bavit. Stále je nějak provokuje k diskusi, přestože to vědí, že jsem vegetarián. Já si z nich většinou dělám legraci, protože mně ani nic jiného nezbývá. Ale je to také příležitost něco ze seriózních argumentů jim nenásilně sdělit a nasadit jim brouka do hlavy…

Největší problém bývá s lidmi v restauraci, s vrchními, s číšníky. Často i dnes, když přijdete do restaurace a řeknete, že jste vegetarián, jste považován za nějakého podivína, který otravuje a chce pro sebe něco extra, respektive nechutná mu "naše" svíčková. Ale pokud řeknete, že máte dietu, a když si vezmete maso, tak tam omdlíte a budou vás muset křísit, tak se ten číšník nad vámi slituje a přinese vám suché brambory s rýží, protože to je to občas to jediné, co tam má. Musíte si ovšem dát pozor, aby vám to s láskou nepolili nějakým sádlem.

Vegetarián.cz: Oblíbená otázka, máte nějakou lahůdku, či specialitu ?

J.B. Já nevím - třeba káva s medem je dobrá, tu mám rád. Ale jinak jím běžné věci. Často se mne někdo ptá, proč jsem tak tlustý, když jsem vegetarián. To má co dělat s představou vegetariána jako asketického člověka, jenže já jím rýži, špagety, dorty a jiné věci. Mám se dobře a celkem se nešetřím, i když bych měl. Ale myslím, že to je jeden ze zásadních problémů. Kdyby bylo více možností, tak by si člověk automaticky vybíral jednoduché a dobré potraviny. A pak, když něco takového sníte, okamžitě cítíte, jak to na vás působí blahodárně. Nejen na váš fyzický, ale jistě i na duševní život… Když jsem přestal jíst maso, tak jsem se v prvních týdnech úplně zbavil agresivity. A to dokonce do té míry, že jsem se až začal bát, že se ztratím ve světě. Začalo to na tenisu tím, že jsem svojí ženě přestal hlásit míčky, které dopadly za čáru. Upadal jsem do deprese a vyčítal jsem si, že jsem jí to, já idiot, neřekl, když přece o nic nešlo.

Vegetariánství mě změnilo. Agresivitu, kterou potřebuji, abych přežil, jsem zase našel, ale do značné míry se mi změnil způsob uvažování. Občas se někdo zeptá, zda je pro mne vegetariánství věcí spíš zdravotní nebo filozofickou. Když se nad tím poctivě zamyslím, nemůžu ty věci oddělovat od sebe - je to věc řekněme filozofická, náboženská (ač jsem v tomto směru na volné noze), zdravotní, ale i estetická a možná i politická a bůh ví jaká ještě… Změnil se i můj vztah ke zvířatům. Velmi mi vadí lidská přezíravost a přesvědčení, že jsme pány přírody. Vnější projevy masožroutství neboli, jak píše geniálně Stanislav Lem ve Sedmé cestě Ijona Tichého, že by se lidé měli za to, že požírají své příbuzné, alespoň stydět a pojídat je někde v koutku a moc se s tím nevytahovat, když už bez toho nemohou být. Ale oni je naopak požírají na veřejných pastvištích za radostného poskakování polonahých samic svého druhu. Nebo například, když je v televizi reportáž o tom, že vepři v Anglii, nebo jinde ve světě, dostali nějakou nemoc, v tu chvíli jde ilustrační záběr, jak někdo půlí vepře a rve z něj vnitřnosti. Mně se při těch záběrech dělá špatně. Já už to prostě necítím zvířata jako hmotu, která mi bude naložena do lednice, ale jako nějaké mrtvé bytosti, které měly svůj duševní život, svoje emoce, a se kterými se takto zachází, místo aby se pohřbily do země. Mimochodem, všiml jste si, že se teď objevily obchody s mrtvou drůbeží, které se jmenují Kuřecí ráj? To je příznačné pojmenování - jsme prostě mimo… Já si představuji kuřecí ráj úplně jinak.

Vegetarian.cz : Na závěr nám prozraďte, kde vás mohou čtenáři uvidět, uslyšet, kdy vyjde další kniha ?

J.B. Vše je uveřejněno na internetových stránkách

https://music.taxoft.cz/jan_burian

Vegetarian.cz : Co byste vzkázal, doporučil našim čtenářům závěrem ?

J.B. Přišel jsem za jedním lékařem s tím, že jsem moc tlustý a ptal se, co mám dělat. On mi na to řekl: "Musíte mít rád své tělo, protože jiné už mít nebudete." Mít rád své tělo znamená vážit si života, který nám byl dán sice bez našeho přičinění, ale ani to nemůžeme vědět jistě. A já bych řekl, že máme sami před sebou určitou odpovědnost za to, co s ním uděláme. Tomuhle věřím. Já mám pocit, že to, že se člověk zbaví zvyku pojídat maso, patří mezi věci, které by měl udělat, než odejde z tohoto světa. Když už to není schopen udělat včas nebo když už k tomu nebyl veden od dětství jako k něčemu samozřejmému. Přestat jíst maso má také jednu výhodu, na rozdíl od jiných závislostí, s kterými se potýkáme - není to nic těžkého. Jde to poměrně snadno a velmi brzy se člověk sám přesvědčí, jak udělal dobře. Z druhého břehu se vám pak pojídání masa zdá zcela absurdní. Od té doby, co jsem se na tento břeh dostal, mám svět raději a je mi lépe. I tak mne tíží svědomí za to, jak se ke zvířatům chováme, i když je třeba nezabíjíme a můžu také přemýšlet nad tunami salámů, které jsem kdysi snědl. Vcelku bych řekl, že to, že jsem se stal vegetariánem, byla jedna z nejlepších věcí, které jsem v životě udělal.

Za rozhovor poděkoval .....

L.V.