Speciální rozhovor pro vegetarian.cz

s Pepou Nosem

(Rozhovor je publikován, bez stylistických úprav).

Pepa Nos : Ráno jenom něco lehkého do jedenácté hodiny. Může být cokoliv - čaj, k tomu chleba s máslem nebo něco na způsob - chleba s máslem a medem. Občas, když se potřebuji vzpružit, mám chuť na kávu. Potom nějaký oběd zhruba mezi jednou a třetí hodinou. Např. můj oblíbený oběd, kdy si pochutnám, je takový, uvařím brambory , usmažím cibuli a jím je s mlékem, tj. brambory, cibule, mléko. Problém ovšem je, že ty brambory bývají v poslední době špatné, i ty nové. Koupíte je a už jsou špatné, tak nejlepší jsou domácí brambory.

Vegetarian.cz: Máte vlastní zahradu?

Pepa Nos: Ano, máme, ale není toho mnoho, za chvíli zmizí a jde se do obchodu.

Pepa Nos: Ano, jistě. Mluvím o obecném stavu, že dřív bývaly chuťově lepší a dneska je s tím problém. Takže mé oblíbené jídlo - brambory s cibulí, do toho nějaký rostlinný olej a mléko. Toto není dosažitelné, kdy se mi zamane, protože i když koupím krásně vyhlížející brambory, tak se ukáže, že jsou chuťově divné. To už je takový detail. Nebo si dělám placky - to je také mé oblíbené jídlo. To je hrubá mouka, případně jemná krupičná mouka, do toho částečně voda, částečně mléko, potom přísady - sůl, česnek, do toho nastrouhaný tvrdý sýr v kostičkách, nakrájená paprika nebo nějaká jiná zelenina a chuť toho těsta ladí. Přidávám tam koření - třeba majoránku nebo jakékoliv jiné koření a ten česnek až je to lahodné a pak to usmažím. Někdy na oleji, někdy nasucho, dle chuťové potřeby. Stává se mi, když vařím pro více lidí, stojí frontu a mohou se utlouct a oči jim svítí a dělá jim to velice dobře.

Pepa Nos: Ano je to možné napsat. Je tam velice důležité dodat karí, aby to mělo barvu a pak to okořenit podle své chuti. Velice důležitý je česnek, ten tam musí být a musí tam být kombinace tvrdého sýra na kostičky - eidam nebo nějaký podobný a nakrájená paprika nebo něco podobného paprice. To je nesmírná lahoda. A musí to být silné.

Vegetarian.cz: Co bývá na závěr dne, k večeři?

Pepa Nos: Velice často si vezmu pytlík rýže, ten sáčkovaný, dám ho do litru vody, uvařím to, pak si to poliji sójovou omáčkou. Osmažím si cibuli, dám to na to a ještě k tomu kousky nakrájeného sýru a zeleninu. To může být jedna z večeří.

Pepa Nos: Upřímně řečeno, pro mě je podstatnější, než něco pozřu, tak nějak zjistit na dálku, jaké to má vibrace než, abych někde studoval vědecký materiál.

Pepa Nos: Ano, běžný člověk to musí dělat jinak. Ten se neřídí intuicí a nějakým tím šestým smyslem, ale já ano.

Pepa Nos: Ano, ostatní ať se zabývají radami zdravé výživy a ať podle toho žijí, ať se podle toho stravují. Já to dělám takto, a to stejné dělá moje rodina. Pro nás, už to tak závažné téma není. Myslím si, že to vegetariánství je jako takové základy domu, ale člověk nežije na základech domu, ale v domě. Myslím si, že my už máme ty základy postavené a zabýváme se už něčím dalším. Ale mně prošly rukama základy mého domu od vykopání, od navezení kamenů, které jsem si posbíral v lese - 20 vleček kamenů. Vždycky se dala vrstva betonu, na to kameny, všechno velice pečlivě. Takže ty základy jsou velmi dobré. Není to betonová masa, ale pružný materiál díky těm kamenům. A takhle má asi vypadat i ta strava, ta naše výživa. Nesmí to být jednolitý blok něčeho, ale musí být pestrá, ale přitom ta pestrost musí být vyvážená. To si myslím, že se o to snažím. A třeba ze mě si dělají kamarádi a kamarádky legraci, že jdu do restaurace. Číšník přinese jídelní lístek a já mu říkám nejenom, že se na to podívám, co tam mají za jídlo, ale budu to ještě konzultovat se svým žaludkem. Budu se ho ptát: "Hele, žaludku, dáš si tohle?" Oni z toho mají velkou legraci, jako že se ptám jakoby svého žaludku.

Pepa Nos: Já to dělám stále, už dlouho. Málokdy se mi udělá zle. To už si ani nepamatuji, kdy se mi udělalo špatně. Asi když jsem něco ve chvatu při nějaké činnosti spolknul nebo jedl v rychlosti, tak jsem měl občas problém. Ale to je tak jednou za dva roky. Jinak jím velice pomaličku.

Pepa Nos: Já bych to řekl takto. Ze mě má mnoho lidí naprostou hrůzu, protože se stává, že dotyčný sní svoje jídlo za 5 minut a já ho jím hodinu a půl. To by mělo stačit. Já velice často jím jídlo takovou velice dlouhou dobu oproti jiným lidem. A neměním to, protože to tak cítím, že každé sousto je třeba rozkousat. Pro mě to není nic nepřirozeného, je to naprosto normální. Jestli z toho mám víc energie nebo nemám, to nikomu nepovím, protože to nevím, ale faktem je, že tímhle způsobem jím - velice pomalu.

Pepa Nos: Takový já mám vlastně svůj životní styl a já se neumím přizpůsobovat nějakým honičkám za poklady, které se nakonec promění na listí a hlínu. Já vím bezpečně, že můj pomalejší životní styl, velice houževnatě a pomaličku vede k solidním cílům. Já to mám vyzkoušené a vidím, jací chudáci jsou ti, kteří si někde nahrabali jakési miliony a teď jsou z nich trosky a jsou vláčeni po soudech. Proč já bych to měnil, když ty výsledky jsou naprosto úžasné. Nejenom moje, ale i to okolí tím získává. Prostě ta pomalost je v tom, že ty myšlenky tak rychle nelítají a mají možnost dozrát v té hlavě a tím pádem samozřejmě i skutky. A to může být pomalost takového druhu, že já v daném okamžiku budu tisíckrát rychlejší než ten nejrychlejší z rychlých, protože on je rychlý, ale ne tam, kde má být rychlý. Je zbytečně rychlý.

Pepa Nos: To je prostě taková rychlost. Někdo zahodí oštěp, je z toho slavný nebo skočí hodně do dálky a je slavný, ale když se ho zeptáš: "No, a co Pánbůh?", tak řekne: "Ten mi ta anabolika nenasadí, ty svaly mi nenažene." Oni to potřebují k tomu, aby skočili daleko, svaly a o tom ten sport začíná být - o propojení peněz a huntování těla a huntování duše.

Pepa Nos: Krylonoce 2000 jsou vlastně akcí, kde se navazuje na etický morální a vůbec na odkaz Karla Kryla. A to navazování je právě v tom jádru té jeho činnosti, tzn. On pojmenoval a definoval velice přesně věci, které jinak nikdo jiný pojmenovat neuměl. Básnickou, pěveckou formou, prostě interpretační umění, nazval věci tak, že se s nimi miliony lidí ztotožnily. A to samé je nutné provést dnes. Proto vznikla tato idea v mé hlavě, aby se uspořádala tato akce nazvaná Krylonoce také proto, aby to mělo přitažlivý název. Řekl jsem si, jsou Vánoce, Velikonoce, tak mohou být i Krylonoce. Pokud to lidé neberou teologicky, spíše jako ty noce, tak řeknou ano. Myslím, že nultý ročník se podařil, přišlo asi 2000 návštěvníků.

Vegetarian.cz: Jaký je Váš vztah k České společnosti pro výživu a vegetariánství (ČSVV)?

Pepa Nos: Zahrál jsem na valné hromadě této společnosti, letos v létě v Praze. Obecně podporuji ekologické organizace a vegetariánství je také o ekologii. Nakonec, sám jsem vegetarián, i když ne na 100 %, asi 1% je ještě živočišného původu. Také jsem napsal písničku Nedej se, tak jsem například také členem sdružení Nedej se.

Vegetarian.cz: Na závěr, co byste vzkázal na závěr čtenářům Vegetarian.cz.

Pepa Nos: Konzultujte své pití a jezení se svým žaludkem. Nenechte se vyvést z míry, když vám někdo řekne, že jste exot, protože žaludek má stejnou inteligenci jako plíce, játra nebo ledviny. Vždyť je to tak úžasné, nenapodobitelné továrny. Žádná fabrika vám to nenapodobí, i kdyby byla velká jako atomová elektrárna. Takže konzultujte své jídlo se svým žaludkem, protože je nesmírně inteligentní, je váš partner a propagujte přímou volbu prezidenta, protože důležité je, že lidi si prosadí přímou volbu prezidenta, tak to nepůjde přes prospěcháře, přes egoistické politiky, kteří si zvykli hrabat pod sebe, nad sebe, kolem sebe a na ostatní lidi kašlat. Nedejte se a mějte se skvěle!

Vegetarian.cz: Děkujeme za rozhovor