Rozhovor s Janou Paulovou

VEGETARIAN.CZ : Zajímalo by nás něco z vašeho dětství ve vztahu k výživě a také jak jste dospěla k omezování masa ve svém jídelníčku?

Jana Paulová: Vzhledem k tomu, že jsem ze čtyř dětí a žili jsem za hlubokého bolševismu, tak jsem o vegetariánství vlastně vůbec nic nevěděla. Prošla jsem všemi těmi příšernostmi, jako je bůček apod. Naštěstí mně bylo vždycky strašně špatně po takovýchto jídlech, až jsem skončila ve dvaadvaceti letech v nemocnici se žlučníkem, který mi vyoperovali a od té doby jsem už byla limitovaná v jídle. Pořád jsem musela myslet na to, jak se stravuji. Když se mí kolegové v divadle stravovali bez omezení, tak já jsem se musela stále hlídat, aby mi nebylo špatně.

Teď mluvím o době, kdy nebyly k dispozici žádné informace o zdravém stravování. Když jsem slyšela poprvé o vegetariánství, tak to bylo něco opravdu strašně vzdáleného. A ani jsem neznala nikoho z mého okolí, kdo by je provozoval. Spíš mi to připadalo jako nějaký dar z jiné kultury a vůbec jsem nad tím nepřemýšlela.

VEGETARIAN.CZ : Jak to vidíte dnes?

Jana Paulová: Dnes k tomu mají lidé úplně jiný vztah. Mladí lidé už ví, jak strava působí na činnost mozku, na mysl. Když jíme špatně, tak jsme nevýkonní a unavení. Kdo intenzivně prociťuje přírodu a zamýšlí se hlouběji nad znečišťováním naší planety, tak v prvé řadě přijde na to, že musí začít sám u sebe. Začne se ptát, co proto dělám já sám. První, co vás napadne, je skutečnost, co jím. A dojdete k tomu, že vlastně jíte své bližní. Věřím tomu, že strava velmi ovlivňuje naše myšlení.

VEGETARIAN.CZ : Myslíte si, že pokud by např. politici omezili konzumaci částí mrtvých tvorů, že by to mohlo být přínosem pro jejich zemi ?

Jana Paulová: Pokud si představím politiky nebo podnikatele, kteří se stravují vegetariánsky, tak si myslím, že nemůžou dělat nějaká svinstva. Vnitřně se jaksi ukázníte a zjistíte, že k životu potřebujete míň, než jste si původně mysleli, a že s tím můžete žít. Štěstí vám ten nadstandard konzumní společnosti stejně nepřinese, možná jen chvilkově.

VEGETARIAN.CZ : Klasická otázka, jak jste se stala vegetariánkou?

Jana Paulová:Já jsem se k vegetariánství dostala asi před sedmi lety, kdy jsem se odstěhovala z Prahy, začala žít v přírodě a koupila si dva psy. Bylo to bez jakékoli literatury, spíš čistě intuitivně. Když jsem byla v přírodě a kolem mě běhali psi, tak jsem si uvědomila, že je vlastně jedno, jestli jím psa nebo krávu, prase. Najednou mně bylo jasné, že všechna živá stvoření cítí.

Dřív jsem klidně zabíjela vosy, mouchy, cokoliv mě obtěžovalo a vůbec mi to nepřišlo divné. Teď to prostě nedělám, protože oni mě tam nechají žít mezi sebou, tak proč bych je měla vraždit.

Vegetariánství je vlastně kontrola myšlení. Člověk u toho základního pudu, jako je hlad, musí začít přemýšlet, co sní. Pokud nepřemýšlí, tak do sebe nasouká, na co přijde.

VEGETARIAN.CZ : Jste v rodině sama, kdo se stravuje vegetariánsky?

Jana Paulová: Moje starší dcera je stoprocentní vegetariánka. Je jí třiadvacet a maso nejí už tři roky. A ta mladší jí maso jen velmi zřídka, protože já doma maso nevařím a je mi odporné se hrabat v mrtvolách. Můj muž, který maso jí, tak si ho dává někdy v restauracích. Ale doma po mně nechce, abych maso vařila. Je to určitý kompromis, na který přistoupil. Myslím si, že by to mohlo fungovat i v jiných rodinách, pokud je tam vzájemná tolerance a láska. My jsme s manželem už pětadvacet let, takže se respektujeme. Pokud někde jsme a on si dá přede mnou třeba sekanou, tak mu to nijak neshazuji, ale snažím se doma vařit tak, aby mu to chutnalo a on jedl rád doma. Vařím čistě intuitivně, takže žádné jídlo neumím zopakovat.

Umím uvařit z ničeho, a když po mně děti chtějí, abych to příště udělala zase, tak už si nepamatuji, co jsem do toho dala. Při nakupování si samozřejmě vyberu to, co mně chutná. Veškerou zeleninu jako cukety, lilky, mrkev, pórek, čínské zelí, rajčata milujeme. Tím se živíme. Hodně jíme luštěniny. Teď také občas koupím kuskus, protože přítel mé dcery je Ind, takže se k nám dostává indická kuchyně. Přiznám se, že nic neklíčím, protože na to nemám čas. Ale někdy koupím něco, co už je naklíčené, třeba mungo.

VEGETARIAN.CZ : Tak Vás ovlivnil pobyt v Himaláji ?

Jana Paulová: Vegetariánsky jsem už jedla před cestou do Himalájí, protože jsem před tím byla v Thajsku. Tam jsem si jejich stravu oblíbila. Je pravda, že jsem jedla dost chudě, takže nějaké kulinářské speciality jsem ani neochutnala. Pořád jsem střídala nějaké nudle se zeleninou, kopřivami nebo česnekem. Byla jsem ráda, že jsem potom neumřela, protože hygiena je tam hrozná. Ale na druhou stranu jsem si uvědomila, že člověk ke svému životu potřebuje opravdu málo. Přestože bylo velké fyzické vypětí, tak ta strava naprosto stačila.

VEGETARIAN.CZ : Myslíte si tedy, že člověk nezískává energii jen z jídla ?

Jana Paulová: Při své cestě jsem navštívila několik buddhistických klášterů. V některých jsem i bydlela, takže vím, co tam ti mladí kluci jedí. A zdaleka nejsou podvyživení, ani nevypadají jako velmi asketičtí jogíni. Dodržují třeba oddělenou stravu a jedí opravdu jeden druh jídla denně. Když se jí rýže, tak se jí celý den jen rýže. Když brambory, tak brambory. Když zelenina, tak zelenina.

VEGETARIAN.CZ : Je dobré slovo také potravou?

Jana Paulová: Nechci být pokládána za blázna, ale je to určitě potrava, je to pochvala, ale ten žaludek začne kručet bez ohledu na dobrá slova. Když se člověk hodně zamiluje, tak nepotřebuje tolik jíst, protože má žaludek sevřený, ale vydrží to jen déle, než normálně. Nebo když je člověk šťastný. Myslím si, že lidé jedí hodně z nudy. Málokdy jíme, protože máme opravdový hlad. Přejídáme se strašně.

VEGETARIAN.CZ : Jak se díváte na problematiku nemocí hospodářských zvířat kulhavka, slintavka, BSE ?

Jana Paulová: Všichni lidé, kteří to nevidí politicky, tak v tom určitě musí vidět nějaký trest, nebo spíš poselství, nad kterým bychom se opravdu měli zamyslet. I to šílenství, že přivádíme na svět umělým způsobem lidi, a pak nevíme, co s nimi. Že přivádíme umělým způsobem na svět živé tvory, a pak nevíme, co s nimi a nakonec je zabíjíme. To je šílenost. A vůbec dnešní věda. Je to skvělé, když nám pomůže spravit nohu. Ale myslím si, že ta pravidla života, jsou vymyšlena nějakým větším mozkem, než je ten náš.

VEGETARIAN.CZ : Vaše životní krédo, filozofie ?

Jana Paulová: Když po mně vždycky někdo chce nějaké krédo, tak se zhrozím. Myslím si, že se neustále vyvíjím. A jak člověk stárne, mění se jeho fyzické tělo, mění se myšlení, tak se mění i jeho názory. Mým krédem je tomuto přirozenému pochodu nebránit. Naslouchat přírodě, nesnažit se to nějak přelomit zpátky, nesnažit se ten čas uměle brzdit. Vnímat, že třeba teď cítím strach a zamyslet se nad tím, proč ten strach zrovna teď cítím. Neříkat si, kde jsem ho načerpala, ale zamyslet se nad tím, že bych možná měla některé věci řešit jinak. Toto je pro mě hrozně podstatná věc. Naučit se dělat si ve svých myšlenkách pořádek. Ty myšlenky nás můžou tak znečistit a zahltit, že nám začne být ošklivě na světě, i když k tomu nemáme objektivně vůbec žádný důvod. Svoji mysl bychom měli kontrolovat.

Pak se také naučíte vidět z jiných lidí to jejich fluidum, které vyzařují. Když s někým mluvíte, tak cítíte, že i když vám říká slova sebelaskavější, tak je vlastně uvnitř hrozně tvrdý. Jiný se zas může tvářit tvrdě, ale uvnitř je velmi citlivý. Je dobré naučit se dívat do lidí, za lidi.

VEGETARIAN.CZ : Chtěla byste něco vzkázat čtenářům Vegetarian.cz?

Jana Paulová: Pokud můžu mít nějaký vzkaz pro čtenáře, tak je to, aby byli pokorní k přírodě. Aby vnímali sebe jako součást přírody a nepovyšovali se. My prostě nad ní nezvítězíme a ani ji nikdy neovládneme. Jediné, co můžeme, tak ji zničit. Ochraňujme ji.

Děkujeme za rozhovor

L.V.