Exkluzivní rozhovory pro vegetarian.cz

Mgr. Alex Bezděk vzpomíná na svého děda MUDr. Ctibora Bezděka (1872-1956) část první.

Vegetarian.cz: Jaké máte vzpomínky na Vašeho děda MUDr. Ctibora Bezděka, jaký to byl člověk?

Musím se trochu ohradit, generačně to byl sice dědeček, ale nikoliv povahou. On opravdu do konce svých dnů neustále tvořil a pracoval. Skutečně neuměl lenošit nebo marnit čas. Do svých 83 let pracoval v Ústavu národního zdraví v Říčanech. Do práce to vždy seběhl s kopce na nádraží a nazpátek ho vozili služební sanitkou. Pracoval od devíti do čtyř odpoledne, neustále k němu chodili pacienti, takže si nemohl odpočinout nebo si někde lehnout. Jel prostě naplno. 31.ledna 1956 s ním ředitel Ústavu národního zdraví rozvázal pracovní poměr a 22.února 1956 pak zemřel. 10.března 1956 by se dožil 84 let.

Víkendy věnoval psaní článků a dopisů. Doposud jsou některá jeho díla nevydaná, jako dílo O podstatě zla a boj se zlem. Hrál na klavír. Když byl v Senohrabech, tak velmi rád pracoval na zahradě, plevelil záhonky, štípal dříví. Chodili jsme spolu do lesa, což byl pro mě největší svátek.

Vegetarian.cz: Nemáte z té doby nějakou příhodu či vzpomínku z dětství?

Vzpomínám si, jak ve válečných létech 1943,1944,1945, kdy se ještě netopilo v ústředním topení, ale topili jsme v kamnech, chodili jsme do lesa na klacíky. Děd seděl na kraji lesa a já jsem tahal větve a klacíky. Stalo se, že jsme byli až za oborou, kde se popásaly krávy, ovce a kůzlata. Děd zpíval velmi rád moravské, české, slovenské lidové písně. A když zpíval "Pásla ovečky v zeleném háječku", tak kruh těch kraviček se zastavil, podíval, zase sklonil hlavu a pásl se, a děd zpíval jakoby nic. A kravičky udělaly tři kroky dopředu a zase sklonily hlavu a pásly se. A tak se ten kruh neustále zmenšoval a děd zpíval dál. Ten dojem z dětství ve mně zůstal. Dnes v tom podzimu života slyším, že někteří lidé mluví o těch čtyřnohých, němých tvářích jako o našich mladších bratrech a sestrách. Tak nějak mi to ladí dohromady.

Vegetarian.cz: Ctibor Bezděk byl obdivuhodně aktivní člověk, jaký měl vztah k vegetariánství?

Vegetariánství bylo u mého děda naprosto jednoznačné. V něm vyrostly obě dcery doktora Ctibora Bezděka a v tom jsem také vyrostl i já. Musím se přiznat, že i přestože jsem byl tak vychován, byla období, kdy jsem si ten turistický salám v restauraci dal. Také byla období na vojně, kde jsem byl známý a vyměňoval jsem kabanos za máslo, což kamarádi dělali velmi ochotně. Ale stalo se, že i tam jsem někdy, když byla suchá večeře, nějaký salám, někdy i řízek, snědl. Pak však následovalo několik událostí, kdy jsem pochopil, že je to opravdu nepřijatelné. Například jsem viděl nákladní vlak, který jel s živými tvory do Prahy a ten vlak vykolejil. Co pak nastalo, to se nedá popsat. Byla to hrůza hrůz. Tím okamžikem jsem se stal striktním vegetariánem.

Vegetarian.cz: Bylo by zajímavé vědět více o jeho životě ?

Vzpomínám si na nekrolog, který napsal Přemysl Pitter a publikoval v "Husově lidu" v Chicagu v roce 1956. Napsal že "dr. Bezděk měl všecky vlastnosti člověka božího a pravého lékaře duší i těl. Byl vtělená srdečnost. V něm odchází jeden z posledních svědků onoho rozmachu duchovního, jímž se vyznačovala generace Masarykova. - Věřme, že tento rozmach znovu nastane, až spadne s národa jho, které ho dnes drtí a že všecko krásné sémě, kdysi do půdy národa vsaté, vzejde znovu."

Život Ctibora Bezděka byl po všech stránkách pohnutý. V rodě Bezděků byla taková neukojená touha dostat se na moře. Ta romantická povaha byla i ve strýci Metodějovi, který byl řídícím nadučitelem v Rohatci. Měl plný kabinet modelů lodí, fotografií, cestopisů. Ten sen se však naplnil až u jeho synovce Ctibora. Ctibor Bezděk studoval medicínu ve Vídni a po promoci nastoupil jako lodní lékař na moře.

Podle vyprávění vím, že tím získal obrovskou praxi, neboť na palubě mohl kdokoli onemocnět čímkoli. Nebylo to s kým prokonzultovat, nebylo žádné konsilium, žádný tým lékařů, s kterými by se prodiskutovala ta určitá nemoc. Bylo třeba ihned na místě určit správnou diagnózu, rychle jednat a léčit. Tam získal velmi dobrou životní zkušenost a praxi. K tomu moři se pak vrátil ve svých vzpomínkách a napsal Zápisky lodního lékaře, Cesta do Maroka nebo Dojmy od moře.

Vegetarian.cz: Snad nejen pro mě, mohl byste uvést jejich obsah?

- můj děd Ctibor Bezděk zřídil v podpalubí školu pro mariňáky. O těch mariňácích velmi rád vyprávěl. Byli to dalmatinští chlapi s rukama jak bagry, jak lopaty. Měli velkou radost, když se jim do řádku podařilo napsat písmenko i. Učili se psát, učili se s chutí. Šlo jim to ztěžka, ale učili se rádi. Osobitě popisuje opravdové dojmy, krajinu, chování moře, povahy důstojníků, námořníků, strojníků, posádky té lodě. Drobné příběhy - zde popisuje osudy těch známých lidí, se kterými se setkal na lodi.

Zajímavým způsobem popisuje např. manévry, kdy stařičký admirál vyžadoval určité formace lodí. Kapitán zase šílel, protože z admirálské lodě přicházely příkazy vlajkovou abecedou, že se musí zopakovat manévry. Kapitán si vylíval vztek na bocmana, bocman zase na dalšího důstojníka, až se to zastavilo na plavčíkovi nebo strojníkovi.

Cesta do Marokka

- mimo jiné je zde popsána císařská návštěva z Rakouska, která jela do Maroka navštívit právě jmenovaného mladého císaře Muleje Azíse. Popisuje cestu, pobyt a prostředí Maroka, tamní život i se známým smlouváním cen.

- tato kniha byla vydána v Rokycanech v roce 1927. Z reakcí maminek, které tuto knihu četly svým dětem, mám ohlasy, že je to velmi nenásilně vyjádřené mravní ponaučení pro děti. Jedna čtenářka psala: "Naše vnučky přečetly jedním dechem knihu a prohlásily, že se jim to moc líbilo. Je to o zvířatech, které mají rády děti každé generace. Děti mají vždy rády podobnou četbu. Navíc je v každé kapitole jisté mravní ponaučení, ale takovým pro omladinu přijatelným způsobem…". Každá ta povídka má v sobě uloženu perlu dobra, zakódovánu určitou moudrost pro dětskou duši. Je tam však místo, na něž upozorňují někteří lidé, kdy je zabito kuřátko a dítě si všímá, že se mu to nemuselo líbit. A maminka odpovídá, že to tak mělo být.

Zde jsou některé názory, že může dojít k rozdvojení dětské mentality a k rozpolcenému myšlení a nazírání. Když rodiče chtějí, aby dítě maso jedlo, ale přitom poznává, že ten živý tvor prošel při zabití velkým utrpením, tak to prý vede dítě k rozpolcenému názoru a není to vhodné. To jsou názory odpůrců této knihy. V poslední povídce si dítě všímá osudu starého koně, který celý život věrně sloužil svému hospodáři, a nakonec ho čeká krutá smrt.

Víme, že jsou farmy např. ve Švýcarsku, které nechávají dožít zvířata, aniž by je zabily. Když jsem byl u Přemysla Pittra ve Švýcarsku, tak jsme navštívili jednu z farem, kde každý kůň měl svou kukaň na dožití.

Vegetarismus - pro a proti.

Ctibor Bezděk. Tato kniha vyšla kolem roku 1926. Obsahuje dvě části. První je čistě z lékařského hlediska, kdy zhodnocuje vědecky masitou a nemasitou stravu. Druhá část, která je v závěru, sděluje, že každý živý tvor přesně ví a cítí, co ho čeká, jakmile se octne v transportu na jatka. Silně cítí, že se blíží jeho smrt. Ten konec je ukrutný a příšerný.

Přemysl Pitter. Náš poměr k přírodě z hlediska náboženského a sociálního - Přemysl Pitter.

- O léčení duše a těla. Již v 30. letech vyšel MUDr. Ctibor Bezděk z přesvědčení, že nemoc fyzického těla bývá projevem poruch, které nastaly v duševním životě. Skutečnost, že člověka netvoří jen hmotné tělo, ale i duše a duchovní složka, se stala základem jeho originální léčebné metody. Nazval ji na doporučení Prof. MUDr. J. Hanauska etikoterapií. Etikoterapie vzbudila zájem i prezidenta republiky T. G. Masaryka, což vyjádřil pozváním manželů Bezděkových k sobě, na zámek do Lán. Podstatu své metody popsal MUDr. Bezděk v knize Záhada nemoci a smrti.

Léčení mravností (1931, 1932, 1947). V r. l995 se dočkala svého 4. vydání. V r. 1935 vyšla německy ve švýcarském Curychu (Das Rätsel von Krankheit und Tod). Koncem roku 2000 vyšel i 2., dosud nepublikovaný díl "Záhada nemoci a uzdravení. O léčení duše a těla. Etikoteraie II." Podstatu veškerého zla (to je i název 3. dosud nepublikovaného dílu Etikoterapie), tedy i nemoci vidí dr. Bezděk v lidském sobectví a v odloučení od Boha.

Vegetarian.cz: Již jste se zmínil o Přemyslu Pittrovi?

Přemysl Pitter vydával ve "Sbratření" Bezděkovy myšlenky. Jeden ten článek vycházel na pokračování a týkal se právě podstaty, ke které se dostávají všichni současní spisovatelé duchovní literatury, a to, že člověk není vlastně jen z masa a kostí, ale že v něm převládá psychická stránka, duše, božský, nehmotný prvek. Člověk je vlastně sjednocení toho hmotného, na jedné straně, a na druhé straně toho nehmotného, čili duchovního prvku. Všechno má své principy a zákony.

Budu-li dodržovat zákony hmotného těla, to znamená nepřejídat se, neživit se příliš mastnými, přesmaženými, kořeněnými jídly, alkoholem, drogami, a stejně tak, budu-li dodržovat zákony duchovního principu, pak se to výrazně odrazí na mém zdraví. Neřídíme-li se však těmito zákony, pak přichází kontrolní varovné signály v podobě nemoci. To byla jistota, ke které lékař Ctibor Bezděk dospěl.

L.V.