Exkluzivní rozhovory pro vegetarian.cz

Nela Boudová

Vegetarian.cz: Jste vegetariánská rodina, kde jste se seznámili?

Seznámili jsme se v Činoherním klubu, kde jsem hrála. Honza byl kulisákem a byla to láska na první pohled (z mé strany). On tenkrát scházel se schodů, já jsem seděla dole a uviděli jsme se. V té době jsem byla vegetariánka, on jedl maso velmi málo. A když jsme se dali dohromady, tak přirozeným způsobem přestal maso jíst. Netlačila jsem na něj, ale vyšlo to přirozeně. Když jsem byla v jiném stavu, tak mé vegetariánství naráželo na Honzovy rodiče, kteří jsou oba lékaři a byli proti tomu. Podle tchána jsem měla být už několik let mrtvá. Lidé bohužel často mají tento názor. Jsem ráda, že mé děti byly počaty, když už jsme byli oba vegetariány. Od narození se stravují vegetariánsky (nemají totiž jinou možnost). Oba byli dobře kojení, každý jeden rok.

Vegetarian.cz: Každý začíná s vegetariánstvím jinak, jak to bylo u Vás?

Já jsem to nějakým přirozeným způsobem zkoušela už v pubertě. Tři roky jsem byla vegetarián, pak jsem se k masu zase na půl roku vrátila, pak ho zase přestala jíst. Maso mně prostě nechutnalo, podvědomě jsem cítila, že to pro mě není dobré. Ale úplný zlom nastal asi před sedmi lety, kdy to bylo opravdu jako záblesk. Byla jsem na hájovně v Jindřichově Hradci a viděla jsem vyvrhování kanců (zajímavé bylo, že na té samé hájovně byla umístěna deska s Thákurovými slovy o lásce ke zvířatům). Druhý den jsem se potkala s chlapcem z hnutí Hare Kršna a začali jsme si o tom povídat. Mně to najednou nějak seplo a s jedením masa byl absolutní konec. Řekla jsem to rodičům. Rodiče se s tím nemohli smířit, také proto že jsem nechtěla jíst ani vajíčka, jakožto zárodek života. Navíc trpěli skrytou obavou, že chceme tajně odejít na farmu Hare Krsna. S matkou to ale dopadlo výborně, protože jsme si nakonec porozuměly. Už to bude asi tři roky, co se stala také vegetariánkou a úplně se změnila. Ted pracuji na tatínkovi, je to trochu lepší, ale ještě to není ono. Takže v tomto směru jsem rodinu ovlivnila.

Vegetarian.cz: Jak se vyrovnáváte s okolím, které nechápe proč jste vegetariánka?

Já si myslím, že bychom se neměli nechat zdeptat názory druhých lidí nebo tím, co si o nás lidé myslí. Na začátku mé vegetariánské cesty mě mrzelo, že se na mě občas dívají jako na magora a snažila jsem se neustále něco vysvětlovat. Teď už jsem moudřejší a vysvětluji jenom tomu, kdo má zájem poslouchat. Je sice důležité lidi pošťouchnout, ukázat jim jiný úhel pohledu, ale silný, lehce agresivní nátlak z masožravce vegetariána neudělá. Vegetariánství sice osobně pokládám za výchozí bod duchovního rozvoje, ale znám lidi, kteří jsou duchovně na výši a maso jedí.

Vegetarian.cz: Jak se s rodinou připravujete na prožití vánočních svátků?

Od začátku prosince doma se starším synem vyrábíme různé věci na vánoce. Cítila jsem, že si to chci v klidu vychutnat a užít. Posloucháme s dětmi hodně hudbu, půjdeme do divadla. S mužem se snažíme dodržovat adventní neděle a udělat si čas jen pro sebe. Nenechat se zavalit tím každodenním životem, který je s dvěma dětmi a prací často velmi náročný. Hodně bych si přála, aby nám to dlouho vydrželo, protože jsou lidé, kteří jsou spolu stále, ale vlastně jakoby nebyli. Někdy zjistíme, že žijeme vedle sebe, staráme se jen o děti, ale zapomínáme sami na sebe.

Vegetarian.cz: Co budete mít na štědrovečerní večeři?

Poslední tři roky byly dost náročné, protože já jsem buď kojila, nebo jsem měla po porodu. A nakonec to skončilo jen u salátu. Letos to budou, doufám, klidnější vánoce, takže se budu snažit vykouzlit lepší tabuli, ale je to překvapení.

Vegetarian.cz: Jak vnímáte mateřskou lásku, myslíte si, že je lásky dost v dnešním světě?

Lásky může být vždycky víc, než je. Jednou jsme měli v létě na chalupě na prázdninách dva chlapečky z dětského domova. Já jsem se jich zeptala jakou písničku mají nejraděj. Oni řekli, že písničku Máma od skupiny Lunetik. Ve mně to tenkrát zatrnulo, protože vlastně ani jeden tu svou maminku neznal. Snažím se jako každá normální žena být co nejlepší mámou. Ale chci to dělat, a ne o tom přemýšlet. Protože, když o tom přemýšlím, tak jsem zahlcena pocitem zodpovědnosti a leknu se toho. Když to žiji, tak mi to připadá přirozené.

Vegetarian.cz: Co byste na závěr popřála našim čtenářům v tyto vánoční dny?

Maminkám vegetariánkám, těm bych přála vegetariánské mateřské školky, školy, tábory. Prostě vegetariánskou péči pro jejich děti. Ale asi nám to nespadne do klína jen tak, měli bychom být trochu aktivnější. Přeji jim, aby se nenechaly ovlivnit, šly si svou cestou a věřily jí. Přála bych jim i dobrého lékaře, který by je nedeptal narážkami, že ničí svým dětem zdraví. Nám všem bych přála, abychom si kus té krásné vánoční pohody udrželi nejen v průběhu vánoc, ale přenesli si ji do celého dalšího roku.

Vegetarian.cz: Krásné vánoce a děkujeme za rozhovor ...

L.V.