Rozhovor s Jiřím Mazánkem

VEGETARIAN.CZ: Jak jste se dostal k hudbě a vegetariánství?

J.M.: Narodil jsem se v Pardubicích, kde jsem vystudoval gymnázium a Vysokou školu (chem. technologii). Asi v 16 letech (zhruba v roce 1968) jsem začal sám cvičit jógu. Rok jsem potom chodil k jedné cvičitelce, která ji v Pardubicích vedla. Potom tam začal jezdil pan Otakar Vojkůvka. Ten učil nejenom hatha jógu, ale také meditaci, dechová cvičení a mnoho věcí z filosofie. Byl to můj první učitel, který mě přivedl především k bhakti józe. Ještě s dalšími jsme jezdili na tábory na Moravu. Já jsem tehdy hrál již několik let na kytaru, ale už po roce cvičení jógy se moje hra změnila. Předtím jsem hrál jako každý, co mě zajímalo nebo co mě učili a pak jsem začal improvizovat. Pro mě ta hra byla vlastně takovou extází, čím dál hlubší, protože jsem takhle hrál třeba hodiny.

Vojenskou základní službu jsem odsloužil v Českých Budějovicích. Tam jsem také začal s kursy jógy a jezdil tam ještě mnoho let později. Zároveň také začínám vyučovat v Praze. Již v sedmdesátých letech jsem se dostal do sdružení Šafrán, kde jsem vystupoval většinou jako host na koncertech Jaroslava Hutky, Petra Lutky či Vladimíra Merty. V roce 1977 se připojuji do Amalgamu Vlasty Marka a hrajeme ještě spolu s Milanem Valentou dva roky. V roce 1979 zakládáme Relaxaci, která trvá dodnes. Tam hrajeme s Vlastislavem Matouškem a Karlem Babuljakem a zároveň také každý sám.

Vegetariánem jsem se stával postupně a souviselo to s mým cvičením jógy. V józe se samozřejmě člověk setká s tím, jaká strava je zdravá a čistá. Tenkrát jsem bydlel ještě v Pardubicích u rodičů, kde jsem si sám nevařil a jedl jen to, co mi máma připravila. Ale postupně mě to přivedlo k tomu, že jsem chtěl být vegetariánem, takže v 70. letech jsem to začal provozovat sám. Nebyl jsem zastáncem nějakého směru.

VEGETARIAN.CZ : Co byl ten hlavní důvod?

VEGETARIAN.CZ : Bylo to jistě něco zvláštního v té době…

J.M.: No, tak já jsem to samozřejmě nikomu neříkal. To nikoho nezajímalo, spíš naopak. Ale máma to taky nechtěla akceptovat. Ale když jsem nejedl to, co mi dala, tak potom začala vařit dvojí jídlo - pro ostatní s masem, pro mě bez masa. Když jsem se přestěhoval do Prahy, tak tam už jsem se staral sám o sebe. Ze začátku jsem žil dost asketicky, moc jsem nejedl, spíš oříšky, jablka, med, celozrnný chléb apod. Neměl jsem moc peněz, a abych se nestal vegetariánem, který jedl pouze sladkosti, pořídil jsem si takový pytlíček, do něhož jsem si dal různé oříšky, rozinky a sušené ovoce. Z něho jsem vždycky jedl, když na mě přišla chuť. Také mi v té době dost chutnaly smažené brambůrky. Jinak jsem však v práci jedl každý den tzv. Kollathovu snídani. Rozemleté zrní jsem si vždycky den předtím připravil, namočil s rozinkami, všechno zvlášť a druhý den jse m to všechno smíchal, posypal kokosem, přidal trošku medu a k tomu jsem pil smetanu. Tu jsem se naučil pít během své brigády v mlékárnách. Makrobiotika mě nikdy moc nepřitahovala především svou filozofií, spíše naopak. Pšenicí jsem se však živil dost, protože ta se jedla vždy celý týden na táborech jógy.

V té době sem začali jezdit členové Hnutí Haré Kršna. To mohlo být kolem roku 1977. Prostě se tady nějak najednou objevili a my jsme se s nimi setkali. Měli výborně uvařené jídlo, všem to chutnalo a také zpívali a přednášeli. I dnešní stoupenci tohoto hnutí připravují čistou stravu. Začal jsem se to postupně také učit vařit tímto způsobem a vedle toho další česká jídla nebo i arabská. Takže teď jsem takový nevyhraněný, co se týče nějaké diety nebo směru vegetariánství. Ale dalo by se říci, že jsem laktoovovegetarián. Vejce většinou nejím, ale také si je někdy dám. Když jsou třeba v nějakých buchtách, co mi dají, tak to sním. Ale snažím se, pokud možno, nechodit do restaurací, a když, tak do těch tzv. "čistých". To už člověk zná a ví, že tam taková strava je. Člověk tak nějak cítí, že by to tam mohlo být dobré. V Praze je pár restaurací, kde mají zajímavou i vegetariánskou stravu, ale bohužel se ve většině z nich kouří. To mi vadí, protože jsem v životě nekouřil, ani jsem to nezkoušel. Mně byl prostě ten kouř odporný a při jídle to považuji za neestetické.

Z restaurací, které bych jmenoval, jsou to: pákistánská restaurace Mailsí v Lipanské ulici na Žižkově, dále chodím do různých mexických restaurací, jako je Cantina Na Újezdě, či další obdobná tamtéž za rohem, Hacienda Mexicana v Klimentské či v Brně nebo Ambiente v Mánesově ulici. Také zajdu na pizzu, nejčastěji do Jagellonské ulice na Žižkově nebo také do bosenské restaurace Mon ami v Roháčově ulici také na Žižkově. Další možnosti jsou v čínských restauracích. Opět zde v Koněvově ulici je chutná, čistá a levná. V ostatních bývají jídla drahá a mastná. Další možnost zde na Žižkově je indická strava v Óm centru. Jinak bývá tato strava celkem výborná v indických restauracích, ale nepřiměřeně drahá. Nejčastěji chodím do restaurací Góvinda na Palmovce nebo v Soukenické ulici, případně do restaurace Prašád v ulici Třebízského. Praha 3 Žižkov je vůbec nabitá takovými restauracemi. Nejradši mám ovšem pravou indickou stravu. Je sice silně kořeněná, až pálivá, ale žádná indická restaurace v Praze nás v tomhle směru nemůže uspokojit, protože dělají hlavně masitá jídla. I když teď ta nejnovější Bombay v Dlouhé ulici, ta má opravdu hodně vegetariánských jídel, ale bohužel ty ceny jsou naprosto nepřijatelné.

VEGETARIAN.CZ : Všechny tyto změny ve vašem životě nastaly již 70. letech ?

J.M.: V mém životě bylo vždy hledání lásky. Hledání lásky ve vztazích, hledání lásky v sobě a na tom nejvyšším stupni. Hodně mě v počátcích ovlivnil Paramahansa Jógánanda, jehož fotku jsem poprvé viděl právě u pana Otakara Vojkůvky. I když jsem vůbec nevěděl, o koho jde, stačilo mi to k tomu, že jsem chtěl získat informace o tomto člověku a pak jsem studoval všechny jeho spisy, co se daly sehnat v angličtině. Něco jsem pak i překládal, pracoval jsem dlouhá léta na jeho Autobiografii jógína, i když jsem ji potom nevydal, protože to je všechno otázka peněz. On byl také takovým hledačem lásky - nazývali ho Prémavatár (Vtělení lásky). To mě nasměrovalo do života, takže se pořád takto pokouším jít a naplňovat to ve všem, co dělám. Další velký vliv na mne měl Svámí Šivánanda a jeho velmi přehledně psané knihy. Do vegetariánství mne však nikdo z nich nenutil, dokonce můj učitel jedl normálně maso. Po pár letech jsem k tomu byl přiveden sám jakousi vlastní vnitřní potřebou. Myslím si, že to je naprosto individuální záležitost každého. Jenom by nevegetariáni neměli diskriminovat z tohoto důvodu ty, kteří maso nejedí a také by měla být větší možnost provozovat vegetariánské restaurace, jak je to obvyklé všude na Západě.

VEGETARIAN.CZ : V časopisu Dotek píšete také něco o vegetariánství?

J.M.: Časopis Dotek vzniknul v roce 1991, brzy po revoluci. Založili jsme ho především s buddhisty a jógíny. Ti měli zájem podávat informace o všem, co se tady začalo dít. Takže zpočátku byl jen naprosto informační, postupně se začaly objevovat články a recenze atd. Také o vegetariánství se občas psalo, ale nesledovali jsme tím žádnou agitaci. Prostě to byla jedna z informací. Dotek jsme zakládali čtyři a v současnosti jsme jen dva. Lumír Kolíbal nebyl vegetarián, teď se k tomu začíná přibližovat. Vegetariánství chápu tak, že pod tento životní styl patří také nepít alkohol a nekouřit. O drogách ani nemluvím.

VEGETARIAN.CZ : Jak to souvisí - časopis Dotek, jídlo a duchovno?

J.M.: Každý, kdo se z zajímal o něco duchovního nebo třeba o ekologii apod., kupoval Dotek. Léčitelské věci byly v Regeneraci nebo v Regeně. Ty jsme tam nechtěli dávat, abychom se neopakovali. Pak jsme také začali pořádat Dny plného vědomí podle vietnamského zenového mistra Tich Nat Hahna. Pak jsme také začali pořádat jednou v roce Den plného vědomí a jeden den v měsíci jsme se pokoušeli pořádat takový malý Den plného vědomí. Pod tím si můžete představit, že se sešli, většinou v sobotu, různé duchovní skupiny z celé republiky, ať už buddhisté, jogíni nebo lidé z jiných směrů. Měli jsme společné meditace, přednášky, představování těchto skupin, nějaký koncert, společný zpěv, jídlo atd. Takže to bylo takové tolerantní, sjednocující setkání. Udivuje mě, že ten zájem o časopis Dotek je dnes menší, protože jsme ho udělali kvalitnější, zvětšili formát, počet článků, aby byla větší možnost se něco dozvědět, také tam recenzujeme hudbu, o níž se jinde nedočtete. To všechno by mělo přispívat k tomu, aby se člověk lépe rozvíjel, aby správně pochopil a sjednocoval. Čili je třeba vše to chápat komplexně a neoddělovat od sebe nějaké přednášky, cvičení nebo čistou stravu a hudbu.

VEGETARIAN.CZ : Vaše přítelkyně Lenka, která je tady s námi, se také stravuje vegetariánsky. Jaké je u vás doma nejoblíbenější jídlo?

Lenka: Tak určitě to bude indická polévka dál. To je výborné jídlo, protože je připravené s péčí a s láskou. A vždycky je jiné, nikdy se neopakuje.

J.M.: Jde o luštěninové jídlo, do něhož se může přidat zelenina. Základ je prostě nějaká luštěnina, koření a pak trošku zeleniny.

VEGETARIAN.CZ : A když jste na cestách, máte nějakou specialitu, která vám chutná?

J.M.: Na cestách to je problém. Třeba v Brně chodím, pokud možno, do restaurace Haré Kršna. Dnes jsem byl v čínské restauraci, ale bylo to tam nějaké slabší. Někdy jdeme také do pizzerií, ale jinak se těžko hledá, a ještě k tomu večer po koncertě, nějaká restaurace. Takže většinou nejíme.

VEGETARIAN.CZ : Jaký v současnosti připravujete projekt?

J.M.: Je připraveno několik projektů. Jednak je to se souborem Alikvotní 4 - máme natočeno několik nahrávek, které bychom chtěli vydat. Obdobně je tomu se souborem Relaxace. Já sám chystám další díl manter a sólovou desku. Potom doufám, že bych mohl nějak zapůsobit svými pořady Oáza, které teď mám pravidelně na stanici Vltava jednou za 14 dní v sobotu, vždy v 7:05. Střídáme se ob týden s V. Markem. Chtěl bych udržet vydávání časopisu Dotek a také pořádání hudebního festivalu Doteky. A třetí věc je, aby pořady, které dělám - jmenují se Hlas ticha a jsou to poslechové pořady, s nimiž jezdím po republice - uvádím hudbu, vyprávím o ní, o nástrojích, o náboženství, historii a všem možném - aby pronikly do srdcí posluchačů tak, aby si uvědomili, že v médiích by měla být hudba, která duši čistí, zkrášluje nebo ji pozvedá a ne taková, která většinou způsobuje pravý opak.

VEGETARIAN.CZ : Co byste začátkem nového tisíciletí popřál čtenářům, těm, kteří jsou vegetariány i všem ostatním?

J.M.: Fakt je ten, že lidi nerozděluji na vegetariány a nevegetariány, ani na duchovní a neduchovní, ale spíš na ty, kteří jsou pravdiví, kteří jsou upřímní a dokáží milovat a nestydí se tu lásku projevit a dávat ji a taky ji třeba přijímat. Takže bych popřál všem, aby pochopili, že vlastně láska a takové to hledání té opravdovosti v sobě, je to nejzákladnější.

VEGETARIAN.CZ : Vaše životní krédo?

J.M.: Nevím, jakým způsobem budou lidé kráčet, jestli přes cestu zdravé a čisté stravy, nebo čisté mluvy, nebo nějakého duchovního cvičení, nebo čehokoli jiného, třeba čistých vztahů nebo správně vykonávané práce, kdy nebudou pokrytečtí apod. Ale mělo by je to směrovat a vlastně celou společnost k vývoji, který se bude sjednocovat v nějakém bodě - v bodě čistoty, lásky a pravdy. Nemohu vědět, kdy to bude a jestli to lidé budou chtít, nebude-li pro ně něco důležitější. Já bych si přál, abychom k sobě všichni našli cestu.

VEGETARIAN.CZ : Děkujeme za rozhovor

L.V.