Zvířata - naši bratři

Třetí část

A ptám se dál: „Neměl bych se sám raději snažit zdokonalovat se, pronikat výš, stát se člověkem, místo pasivního vykonávání zvířecích zvyků?“ Neboť věz jedno: to, co ještě v sobě máme ze zvířete, jsou jen bezduché a méně pěkné části jeho bytosti. Pronikavý zrak, velkou čistotu, nevinnost a mnoho dalších dobrých a krásných vlastností zvířat už nemáme. Je to zatím namyšlenost, když člověk věří, že je vyšší bytostí. Ještě takový není. Ale neměli by ti, kteří se opravdu snaží stát se skutečnými lidmi, kráčet touto cestou uvědoměle, naplněni vážností a upřímnou důstojností, cestou, jež vede k vyššímu, božskému člověku, k bytosti, kterou bychom vlastně chtěli být, o které však zatím nejvýš sníme? Není všechno to, co nazýváme kulturou, ukazatelem k tomuto cíli, milníkem, který nám umožňuje najít cestu z divočiny? Avšak to, co nám říká umělecké dílo, čím nás oslovuje dobrá kniha, musíme nejprve zažít v činech.

Zabýváme-li se hodnotnými kulturními předměty, obklopujeme-li se uměleckými díly, je to jen začátek  přijetí kultury. Kultura by v nás však měla růst, stát se skutkem a přinést ovoce. Krásné myšlenky, jež přijímá me, a krásné myšlenky, jež sami vytváříme, ožijí až tehdy, když podle nich jednáme. Až tehdy se stanou čarodějným proutkem, který z nás udělá bohy, vyšší bytosti, pravého člověka. Myslíš, že z tohoto hlediska je pomýlené, když se snažím nepůsobit vědomě smrt a utrpení? Nemyslíš si, že by to mohl být krok, který by nás přiblížil k tomu, o co se snažíme a po čem toužíme? K pravé lidskosti? Nevidíš, že je krásnější žít v míru se všemi stvořeními, projevovat vůči nim pochopení a lásku místo ničení a pronásledování? Nechápeš, jak mohu již dvacet let vystupovat vůči všem tvorům úplně jinak, jak se mohu svobodně podívat do očí srně nebo holubici, nakolik se cítím být bratrem všech, milujícím bratrem slimáka, červa i koně, ryby a ptáka? Čteš „červ“ a usmíváš se.

A přece: ano, je pravda, co říkám  i červa. Zdvihnu ho z cesty, kde by ho mohl někdo zašlápnout. Přenesu ho tam, kde najde útočiště  na kousek země nebo trávník. A jsem z toho šťastný, mnohem šťastnější, než kdybych ho podpatkem zašlápl a on by se na cestě ještě hodiny uboze svíjel. Co znamená taková malá oběť, že se sehnu a zašpiním si konečky prstů? Co je to proti velkému pocitu, že jsem s láskou vstoupil do kruhu přírody, do kruhu všech stvoření  nikoliv jako šiřitel hrůzy, ani jako nositel zkázy. Naopak jako ten, kdo přináší mír  jako starší, větší bratr. Bratry však člověk nepronásleduje, bratry nezabíjí. Chápeš teď, proč nejím maso? ... pokračování ...

EDGAR KUPFER - KOBERWITZ