vegetarian.cz

Zvířata - naši bratři Třináctá část Domnívám se, že mnozí rodiče nezabíjejí jen kachny a králíky. Mnozí rodiče zabíjejí v duších svých dětí nejněžnější a nejdůležitější část. Zabíjejí ji už velmi brzy, den co den vraždí nejkrásnější a mírotvorné pravidlo: Nezabiješ! Když na to všechno myslím, vidím před sebou stát zločiny lidstva, hříchy páchané na zvířatech, ohavnosti, z nichž mnohé jsou tak staré jako lidstvo samo. Myslím na zvíře, které se, pokud může, myje a udržuje čisté – na prase. Mluvím tu o praseti chovaném ve stáji, ne o jeho příbuzných v jiných zemích, kteří žijí ve skupinách na pastvině. Jaké převrácení pojmů tu člověk způsobil. Z čistého zvířete se stal symbol špinavé bytosti. Na vykrmení vtěsná člověk prase do malého prostoru, takže se sotva může pohybovat. Donutí ho tak ležet ve vlastních výkalech. Toto zvíře je však od přírody tak čistotné, že když mu dáme dostatek místa, vykonává tělesnou potřebu vždy v jednom rohu, vždy na stejném místě. V takovém případě nikdy nezašpiní své okolí nebo místo, kde spí. Ale člověk, který mu vnutil špínu a nečistotu, znásilnil i lidské myšlení a vytvořil nový pojem: „prase“. A řekl: „Podívejte se, jak je špinavé, jak se válí ve vlastních výkalech!“ Skutečnost mu dává za pravdu. To, co se krátkozrakým očím jeví jako skutečnost. Z prasete se tak stal symbol pro všechno špinavé. Jaké jsou příčiny? Příčiny vytvořil člověk sám. A tak by se vlastně jméno „člověk“ mělo stát symbolem pro všechno špinavé. U zvířat jím možná i je, kdo to může vědět? Možná je pro ně stejným hanlivým slovem, jako pro nás slovo „zvíře“. Ale buď klidný (cítím Tvoje vzrušení), nevěřím, že lidé používají tuto metodu jen vůči ubohým neškodným čtyřnožcům. Věř mi, stejnou metodu uplatňují i mezi sebou navzájem, jeden vůči druhému. A podívej se, jak nenasytnost člověka sahá na všechno. Nestačí, že dychtí po mase zvířat, aby se jím živil, a po kůži, aby se do ní oblékl. Podívej se, jak člověk baží po jiných věcech. Zabije bytost s pestrou měkkou kožešinou, s měňavým peřím, ne z nouze, ale pro okrasu. A zachází dokonce tak daleko, že pro kůži dokonce živí i taková zvířata, kterým se jinak vyhýbá – například divokého krokodýla. Krokodýl zkrotne a následuje ho věrně jako pes. Ale dobrota člověka je ještě méně pravá než krokodýlí slzy, které si vymyslel. Krmí ho, krotí ho – a pro jeho kůži ho usmrtí. Ano, člověk chová dokonce i svého smrtelného nepřítele – hada. Jeho smrt je však o to hroznější. Zaživa mu stáhnou kůži z těla. Něžné dámy nosí z této kůže střevíčky a ozdobné kabelky. Chápeš teď, proč nenosím ani žádnou kůži? Řekneš – kůže je jen vedlejší produkt, dobytek se zabíjí pro maso a ne pro kůži. Máš pravdu. I já jsem si to kdysi myslel. A přece dnes vím, že často se celé stáda zvířat zabíjejí jen pro kožešinu, kůži. Děje se to, když se pro maso zvířat nedá najít odbyt. Dost však o smrti. Chci Ti vyprávět ještě o něčem jiném. O otroctví, které člověk připravil mnohým bytostem, a o tom, jakým neúprosným otrokářem je. Nejen před tisíci, nejen před stovkami let byli otroci. Ne, ještě dnes si je člověk drží, drží je v poměrech, které vydávají smutné svědectví o jeho důstojnosti a smyslu pro spravedlnost. Myslím na naše tažná zvířata, zejména na silného vola, povolného osla, bezpečně kráčející mulu a odvážného koně. Vezmi si existenci koně v našich západoevropských zemích. Když se mu daruje radost a štěstí, tak v prvních dvou letech života. Potom… úděl neuvěřitelně tvrdý a přece skutečný, který nesou a snášejí tisíce a statisíce koní. Zkrotili ho. Nemluvím teď o šťastném bratrovi, jezdeckém koni, kterého po zkrocení možná rozmazlují a hladí. Mluvím o nešťastném bratrovi, tažném koni. Dostane přístřeší ve stáji, většinou v temném prostoru s malým množstvím světla. Ohrádka, do které ho umístí, je o trochu větší než kůň sám. Před ním je žlab. Pán se může střídat, ale stáj bude téměř vždy poskytovat stejný obraz – bude to vždycky místo o trochu větší, než je kůň. . ... pokračování EDGAR KUPFER - KOBERWITZ