STOP NEMOCEM

Tomáš Husák

Rozdíl mezi celoživotním a krátkodobým účinkem

Jak víme, lidé, kteří celý život nebo značnou část života kouří, jsou mnohem nezdravější než jejich spoluobčané, jsou např. 10x častěji postihováni rakovinou plic. Pokud však dostane cigaretu kuřák, který před tím třeba celý den nekouřil, tak on vysloveně pookřeje, ožije, bude se cítit mnohem lépe a bude třeba i více schopen úspěšně vyřešit nějaký intelektuální úkol.

Cigareta je vlastně jakási droga, ale relativně snesitelná droga. Existují narkotika mnohem silnější, která nešťastné osoby, jim propadlé, velmi rychle zcela zničí. Příkladem je heroin. Člověk, který propadl heroinu a nyní jej nemá, trpí tak, že může být schopen čehokoliv, aby si jej opatřil. I v takovém případě opět dojde po aplikaci drogy ke zlepšení stavu člověka na droze závislého.

Kdybychom tedy chtěli hodnotit jen krátkodobé účinky, snadno bychom získali nesmírně silnou dokumentaci toho, že lidem heroin nebo cigarety prospívají. Což je samozřejmě naprosto nesmyslný závěr.

Podobně zkoumáme-li pouze krátkodobé účinky třeba nějaké složky stravy na zdraví, snadno můžeme dojít k závěrům, které jsou přesně opačné, než je skutečnost. Výzkumy vztahu mezi výživou (resp. životosprávou) a zdravím by proto vesměs měly zásadně vycházet ze vztahu mezi celoživotní spotřebou určité složky stravy (nebo celoživotním způsobem životosprávy) a zdravím.

Lidé, kteří celoživotně požívají málo živočišných potravin, lidé, kteří nekouří, lidé, kteří požívají málo soli, jsou zdravější než lidé, kteří celoživotně požívají hodně živočišných potravin, kteří kouří, kteří požívají hodně soli. Stejně tak lidé, kteří celoživotně požívají málo vápníku, resp. málo mléka a mléčných výrobků, trpí méně zlomeninami než lidé, kteří celoživotně požívají hodně vápníku, hodně mléka a mléčných výrobků.

Pokud však na nějakou dobu zvýšíme příjem vápníku, tak se lidem více vápníku uloží v kostech a jejich kosti budou pevnější. Pokud jim naopak na nějakou dobu snížíme příjem vápníku, tak se jim i sníží obsah vápníku v kostech a jejich kosti budou méně pevné a budou více ohroženy zlomeninami. Krátkodobý a střednědobý účinek vysokého a nízkého příjmu vápníku je tedy zcela jiný, než je účinek celoživotně nízkého či celoživotně vysokého příjmu vápníku. Pokud doporučujeme jakoukoliv stravu k celoživotnímu požívání, potom musíme hodnotit účinek celoživotního požívání této stravy a ne účinek krátkodobé změny.

Pokud srovnáváme data o složení stravy na straně jedné a o nemocnosti a úmrtnosti na straně druhé, tak téměř vždy dospějeme k vyjádření vztahu mezi celoživotní spotřebou určité potraviny a celoživotním vlivem na zdraví. Pokud však do toho vkládáme určité lékařské, biologické, biochemické poznatky, tak velmi často nechtěně a mylně dospějeme k tomu, že hodnotíme krátkodobý účinek určité složky stravy a vůbec nepostřehneme, že tento krátkodobý účinek je zcela jiný než účinek celoživotního požívání takovéto stravy.

Slovní hodnocení vede velmi často a velmi snadno k naprosto mylným závěrům

Snadno lze vysvětlit a zdůvodnit, že kosti nemohou existovat bez vápníku, který je pro ně naprosto nepostradatelnou a základní součástí. A potom se řekne, že nejvíce vápníku je v mléce a mléčných výrobcích a proto musíme požívat hodně mléka a mléčných výrobků. Lidé to přijmou a vůbec si neuvědomí, že právě zmíněné argumenty pouze potvrzovaly, že vápník je nepostradatelnou složkou stravy, čili že ve stravě musíme mít vápník, ale vůbec nám neurčovaly, kolik vápníku máme ve stravě mít. Čili z těch úvah vůbec nevyplynulo, jestli skutečně potřebujeme mléko a mléčné výrobky. Dokonce na základě těchto úvah ani nemůžeme odhadnout, zda i ve stravě zcela bez mléka a mléčných výrobků třeba náhodou nemáme dvakrát či čtyřikrát více mléka, než je nezbytně nutné. Ty slovní úvahy totiž tu skutečnost, tu analýzu konkrétních stavů naprosto zakrývají. Je to stejný omyl, jako kdybychom místo řešení matematické úlohy vedly nějaké květnaté řeči.

Pokud si však vezmeme jakýkoliv soubor dat, tak okamžitě vidíme, že samozřejmě ve všech zemích se v potravě přijímá vápník, a vidíme, že čím vyšší je spotřeba vápníku, tím více je zlomenin. Teprve analýza takovýchto konkrétních dat nám umožňuje zkoumat, zda máme ve stravě mít více či méně vápníku. Slovní úvahy nám to naprosto neumožňují, naplňují nás naopak naneštěstí klamnou jistotou, že víme, jak to je.

POKRAČOVÁNÍ ZA TÝDEN