Před sto lety bývalo ve Frýdlantské ulici v Liberci devět hospod, hostinců a šenku. V té době ale vedla ze Staroměstského náměstí (Benešovo), až ke Koloseu, tedy i dnešní Zhořeleckou a bývalou třídou gen. Svobody. O třicet let později roku 1930 byla ulice zkrácena a končila u bývalého Městského dvora. Po skončení války v roce 1945 se znovu zkrátila do dnešní podoby.
Na kraji této ulice na roku s Vavřincovým vrchem je dum čp. 12, kde byl před sto lety nevšední hostinec s názvem THALISIA. jeden jediný v celém městě, který sloužil správné výživě a vegetariánům. Tento zajímavý hostinec s ještě zajímavější restaurací vedla zkušená hostinská Amalie Gebhardtová, známá a pověstná bojovnice za práva žen. Proto se také v její restauraci scházeli velice často liberecké "amazonky". Paní Gebhardtová dostala za svoji obci prospěšnou činnost" diplom a zlatou medaili už roku 1895. Dostala ji za "bohulibou činnost v oblasti správné výživy a vzorné poskytování služeb". V roce 1900 pak bronzovou medaili Zemské kulturní rady.
V té době nebyl snad jediný hostinec v Liberci, který by vzbuzoval tak protichůdné názory a hodnocení. Ženy, vegetariáni a nemocní lidé vynášeli Thalisii do nebes, pijáci, karbaníci, kuřáci a všichni ti "bratři z mokré čtvrti" ji nemohli přijít na jméno. O Thalisii kolovaly posměšné písničky, ocitla se i v jedné z kramářských písní a byla příčinou nejedné pouliční bitky.
Ale co naplat. Vegetariánská restaurace Thalisia vzkvétala a hygienické zásady i zásady správné výživy se zde vzorně dodržovaly. Restaurace měla dokonce i vlastní pekárnu, která pekla nejen pro restauraci, ale také prodávala celozrnný, žitný a ječný chléb přes ulici. Vysoce hygienická kuchyň, která pracovala pouze s přírodními tuky, nabízela dvacet druhu chutných bezmasých jídel. Jídelníček byl denně obměňován. Na stolech bylo stále čerstvé ovoce, podávalo se kakao, čokoláda, čaj, káva. Bohatý nápojový lístek obsahoval mnoho druhů ovocných vín, nápojů bez obsahu alkoholu, ovocné šťávy, mošty, limonády s ovocem. Specialitou byly bezalkoholní orientální nápoje.
V restauraci Thalisia ale nebyly k dostání cigarety, pivo, víno a jiné alkoholické nápoje a nesmělo se zde kouřit. Na požádání se vařily bylinné čaje. Byl zde i velký výběr novin, časopisů a odborné literatury. Provozní doba Thalisie byla od sedmé hodiny ranní do desáté hodiny večerní. Taneční zábavy a karetní hry se tady nekonaly, ale hrávaly se šachy a byl zde také francouzský biliard.
Paní Amalie Gebhardtová provozovala pohostinství až do roku 1912, kdy ji konkurence přinutila podnik uzavřít. Sama upadla do dluhů, které velice těžce splácela ze svého platu číšnice, kterou byla v Radničním sklípku.
Na kraji této ulice na roku s Vavřincovým vrchem je dum čp. 12, kde byl před sto lety nevšední hostinec s názvem THALISIA. jeden jediný v celém městě, který sloužil správné výživě a vegetariánům. Tento zajímavý hostinec s ještě zajímavější restaurací vedla zkušená hostinská Amalie Gebhardtová, známá a pověstná bojovnice za práva žen. Proto se také v její restauraci scházeli velice často liberecké "amazonky". Paní Gebhardtová dostala za svoji obci prospěšnou činnost" diplom a zlatou medaili už roku 1895. Dostala ji za "bohulibou činnost v oblasti správné výživy a vzorné poskytování služeb". V roce 1900 pak bronzovou medaili Zemské kulturní rady.
Ale co naplat. Vegetariánská restaurace Thalisia vzkvétala a hygienické zásady i zásady správné výživy se zde vzorně dodržovaly. Restaurace měla dokonce i vlastní pekárnu, která pekla nejen pro restauraci, ale také prodávala celozrnný, žitný a ječný chléb přes ulici. Vysoce hygienická kuchyň, která pracovala pouze s přírodními tuky, nabízela dvacet druhu chutných bezmasých jídel. Jídelníček byl denně obměňován. Na stolech bylo stále čerstvé ovoce, podávalo se kakao, čokoláda, čaj, káva. Bohatý nápojový lístek obsahoval mnoho druhů ovocných vín, nápojů bez obsahu alkoholu, ovocné šťávy, mošty, limonády s ovocem. Specialitou byly bezalkoholní orientální nápoje.