Přírodní katastrofa a nevyspytatelná hříčka přírody, jež ze všeho nejraději brázdí hlubiny lesů, luk a hor, ráda tančí za letních temných nocí v divokém dešti, prožívá hudbu (alternativa, mantry, keltská, meditační, folk) duchem i všemi buňkami těla, duše divoká a někdy nesmělá, která se ráda potápí pod hladinu duší, negativní mění v pozitivní a ráda se z toho učí, tvoří slovem psaným, zpívaným i hraným, ráda se zasní i básní, naslouchá bublání vody, ševelení větru a pozoruje noční oblohu ze spacáku při toulkách krajinou, s potřeštěnou fantazii, kterou často nelze zkrotit, by ráda potkala podobně ztřeštěného spřízněnoduševníka, který si z ledničky nedělá márnici a nechal by osudu, co se mezi dvěma neznámými proudy utvoří.
