Speciální rozhovor pro vegetarian.cz
s Irenou a Vojtěchem Havlovými

Vojtu a Irenu Havlovi jsme navštívili na jejich koncertu v Brně v Divadle HUSA NA PROVÁZKU, kde jsme pro Vás připravily pár fotografií. Po koncertu jsme si povídali v indické restauraci Maharání.

Jsme vegetariány už patnáct nebo sedmnáct let, zpočátku jsme měli docela starosti se stravováním . Tehdy bylo v restauraci jediné vegetariánské jídlo smažený sýr a občas květák a to už musela být hodně speciální restaurace. Povětšinou jsme jedli různé přílohy, jako brambory s máslem , rýži s okurkou.To se opravdu špatně stravovalo.

To co je teď u nás hodně nezvyklé vůči světu je síť čajoven, která tak trochu nahrazuje vegetariánskou kuchyni. Čajovny vznikají i v úplně malinkých městech. U nás v Praze je víc jak třicet čajoven. Kromě několika desítek čajů nabízejí také jednodušší vegetariánské občerstvení.

Skoro v každém městě je dnes možné si takto spočinout v hezkém prostředí. Jak si lidi jen tak povídají, vytváří se příjemná atmosféra a zastaví se čas. Protože každý čajový mistr si dělá interiér sám a věnuje se své čajovně svým vlastním citem, stávají se čajovny nositeli takové jemnější kultury.

Čajovny rozběhl Luboš Rychvalský s přáteli. Specializovali se na to, že přivezli ze zahraničí - z Číny, z Japonska, z Indie, z Vietnamu, z Ceylonu, ty nejkvalitnější čaje, které bylo možné sehnat. Navázali kontakty v těchto zemích. Založili čajovny, které měly špičkovou kvalitu vaření čaje, stejně jako v zemích, odkud čaje přiváželi. A udělali takový cech čajovníků. Vyškolují další lidi, kteří dostanou certifikát. Bylo hezké, že se tato myšlenka rychle rozvinula a už více lidí se začalo dělat svoje čajovny. Je to opravdu takové místo, kam se dá zajít a spočinout třeba na několik hodin. Často navštěvujeme tato místa, když jezdíme po koncertech.

Ty čajovny dnes nahrazují i alternativní scénu v muzice, ale nejen v muzice. Kromě koncertů tam probíhají duchovní přednášky o józe, buddhismu, promítají se diapozitivy nebo video. Je to takové specifikum tady u nás v Česku, protože nikde ve světě to v takovém množství není. V čajovně si lidé udržují podobnou atmosféru jako doma. Je to takové mikroklima, které člověka inspiruje, protože vidí, jak si čajovník vytváří atmosféru čajovny podle svého vlastního citu. Lidi tam rádi chodí, protože tam mají pocit domova a nám se tam opravdu hezky hraje.

A co se týká jídla, tak se tam nejvíce připravuje kus-kus. Je to taková specialita, obilovina, dává se na to speciální koření, trochu olivového oleje a nějaká zelenina. Potom se tam dělají takové zajímavé placky se sýrem a plní se kardamonem. Jsou to arabské placky zvané pita. Velmi chutná je také turecká specialita - babachanuš- pasta z lilku. Ta se dá připravit i doma. Lilky se rozpečou a smíchají se s olivovým olejem, se speciálním arabským kořením a se sezamovou pastou.

Právě v Praze v Country Life se prodávají výrobky, které se nikde jinde neseženou. Např. z Japonska pasty ze sójových bobů MISO, které se dávají jako základ do polévek, dále mořské řasy, také dělají velmi dobré celozrnné pečivo. Dováží z Francie velice kvalitní za studena lisované oleje apod. My jsme do našeho jídelníčku zařadili právě polévku z MISA pasty, kdy se vlastně ta pasta jen rozmíchá v horké vodě.

Když nejsme doma, protože hodně koncertujeme, tak využíváme hodně čajovny, vegetariánské restaurace a také pizzerie, kde už jsou také hodně bezvaječná jídla. Italové totiž dělají hodně těstovin bezvaječných. Pokud opravdu není, kde se najíst, tak si kupujeme třeba jen čerstvou zeleninu a ovoce. Také některé špičkové hotely, už vaří zajímavá vegetariánská jídla.

Tím, že jsme měli možnost trošku cestovat po světě a podívat se třikrát do Indie, byli jsme i v Africe, v takových hodně chudých černošských čtvrtích, tak jsme dostali jiný náhled na život. Snažíme se žít prostším, jednodušším životem a co nejméně zatěžovat okolí svými potřebami.

Co se týká přípravy jídla, prožili to jsme si, jak je příjemné si ráno na ohni uvařit čaj, když je ještě docela zima, taková ta lezavá. Když to tak krásně zavoní a je tam ten prvek ohně. Při vaření se vytváří pocit propojenosti s přírodou. Člověk pak netouží používat různé ty mikrovlnné trouby.

V té nejprostší vesnici jakoby byl člověk o 500-600 let zpátky. Ty lidi nikam nepospíchají, nedělají žádný business, nemají tisíce různých aktivit. Jsou schopni hodiny sedět, připravit si v klidu jídlo na ohni, dívají se do očí, vnímají se. A když se například dělají čapáty, což jsou placky jen z mouky a vody, tak oni je hnětou rukama a ta energie z rukou se přenáší do toho těsta a všechno je to v tom obsaženo.

My jsme tady ztratili kontakt až do té absurdity, že si koupíme hotové zmražené jídlo a hodíme ho do mikrovlnné trouby a je to pro nás vyřešené. Není tam vůbec žádná energie z těch rukou, které to připravují s láskou. Jinak to chutná, když nám doma vaří maminka, nebo když jdete do hospody, nebo si ohříváte jídlo v mikrovlnné troubě. A přitom je to velmi podstatné, protože co do toho vložíte, tu energii, z té pak žijete. Takže buď žijeme jen z těch mrtvých věcí, nebo z těch, které jsou připravené s citem.

My jsme třeba zažili, jak si lidi dávali záležet na tom, jaké druhy zelené zeleniny dají k sobě, ty barvy. Nebo jsem viděli v jedné malé vesnici, která bylo hodně jako za starých časů, jak si všichni vařili společně. Celá ta vesnička, ženy, děti, všichni si vařili společně oběd. Bylo jich tam sedmdesát a vařila jedna rodina pro všechny. A druhý den vařila zase jiná rodina pro celou vesnici. Teď kolem toho bylo spousta pohybu, komunikace a radosti.

Člověk si uvědomuje absurditu toho uspěchaného života tady. Ráno si vezme rohlík cestou na tramvaj, pak má v MacDonaldu hamburger na oběd. K večeři si dá něco z ledničky a na jídlo se neudělá ani pořádně čas. Třeba si na půl hodinky v klidu sednou a najíst se - udělat si z jídla malý obřad.

Vegetarian.cz : Jak jste se stali vegetariány?

Bylo to bez jakékoliv ideje. Vzniklo to tak, že rodiče odjeli na delší dobu pryč a nám bylo kolem dvaceti let. Nebylo moc peněz, my jsme byli na zahradě, kde rostly jen saláty a nějaká zelenina. A tak si člověk vařil jen tu zeleninu, aby ušetřil. Nebo ji jedl čerstvou. A za těch čtrnáct dní si člověk uvědomil, že se něco děje v jeho vědomí, jakoby vylehčilo, prosvětlilo. A tam někde to začíná, že člověk opět vnímá jemné energie, a potom třeba už nemůže jít do restaurace, kde se vaří maso a mít tam stejný pocit z toho jídla, jako někde, kde ví, že se to maso nevaří. Má to prostě jinou atmosféru a člověk ji vnímá. Anebo už mu začne připadat důležité, aby i jídlo, které je vegetariánské, se nevařilo společně tam, kde se to maso vaří. A ne proto, že by bylo něco špatného jíst maso, ale protože jsou v tom jakoby jiné druhy energie a lidi, kteří do vnímají, tak pak rádi dodržují tu čistotu

Když jsme byli v Rádžastánu v Indii, tak tam je 80% lidí vegetariánů. Jsou tam městečka a vesnice čistě vegetariánské. Např. v Puškaru, což je posvátné místo, kde se zrodil Brahma podle pověsti, tak je celé vegetariánské. A ani se tam nepodává alkohol, a v celém městě se nikde neprodává maso ani vajíčka. Je tam víra, že duchovno rovná se ta čistota, princip neubližování - ahimsa.

V některých indických městech jsou určité ulice, kde je možné maso koupit. Ale je to přesně vyčleněné. Není to jako u nás promíchané. Je to tak, že čím jsou někteří Indové bohatší, tím více inklinují k té pestrobarevné evropské stravě. Začalo asi příchodem a vlivem Angličanů. V těch starších městech a hlavně na vesnicích lidé téměř maso nejedí z tradice, kterou si uchovávají z generace na generaci. ....... .......už mám nesou jídlo.

Příjemný letní večer s Vojtou a Irenou končil, když jsme se večer ještě procházeli městem usínajícím Brnem, už se mi nechtělo moc hlasitě mluvit. Tak jako po jejich koncertu, a to je u mě co říct, jako bych byl o něco bohatší.

Za Vegetarian.cz

L.V.