Historie pangaminu

Pivovarské kvasnice - vedlejší produkt získaný při výrobě piva se již ve starověku doporučovaly při léčbě hypovitaminóz, jaterních obtíží, furunkulóze, kožních problémech, cukrovce a anémii. Protože dříve nebyla známa možnost jejich dlouhodobého uchování byly léčivé účinky kvasnic dostupné pouze těm, kteří žili v blízkosti pivovarů. I přesto dosáhly pivovarské kvasnice širokého uznání a byly zmiňovány v mnoha lékařských knihách. V pozdější době se jen potvrdily významné léčebné účinky kvasnic při různých onemocněních zevních i vnitřních, a byly proto v lékařství často předepisovány.

Byly úspěšně používány nejen jako lék, ale i jako důležitý doplněk potravy u všech stavů provázených známkami nedostatku některých biologicky důležitých látek následkem nevhodné stravy, nebo podvýživy.

Moderní technologie a potřeba uchovávat kvasnice po dlouhou dobu tak, aby bylo možné jejich masivní rozšíření, vedla k jejich sušení. Z počátku se jednalo o tzv. "válcové sušení", které využívá při sušení vysokou teplotu. Ta však negativně působí na obsah účinných látek v kvasnicích. Proto se dnes tento způsob sušení využívá především pro krmné účely.

V padesátých letech skupina biochemiků v pivovaru Braník nahradila tento způsob sušení za mnohem šetrnější při kterém jsou kvasnice sušeny rozprašováním - sprejováním. Ve své době se jednalo o revoluční způsob, který dodnes patří mezi nejšetrnější techniky sušení. Sprejově sušené pivovarské kvasnice si zachovávají všechny nestálé látky, vitaminy, enzymy a bílkoviny. Takto usušené kvasnice se mohou v suchu a chladu skladovat po dlouhou dobu, aniž by došlo k ztrátám v nich obsažených látek.