Ajurvédický lékař v Praze

Dr. George Eassey, O.M.D. (Oriental Medical Doctor), se narodil v jihoindické křesťanské rodině s bohatou lékařskou tradicí. Dalo by se říci, že byl k lékařskému povolání předurčen, jeho cesta k medicíně však nebyla zdaleka jednoduchá a přímočará.
Po devatenáctiletém pobytu v USA se usadil v České republice, kam ho přivedla jeho žena Hana. Před rokem si v Praze otevřel soukromou praxi.

Pane doktore, vystudoval jste 3 vysoké školy v oboru lékařství. Uchvátila vás medicína natolik, že jste jejímu studiu věnoval 19 let života?

Tradiční indické medicíně se věnovala už moje prababička. Maminka byla ajurvédskou lékařkou a moji dva strýčkové mají západní medicínské vzdělání. Ve zdravotnictví pracují i mé dvě sestry a švagrová, která se věnuje chirurgii. Všichni chtěli, abych se lékařskému umění věnoval i já. Mne však medicína nepřitahovala a chtěl jsem se stát pilotem. Moje konečné rozhodnutí však ovlivnilo několik náhod, které se mi staly osudnými. Ve 14 letech jsem při fotbale utrpěl těžké zranění nohy. Zanedbal jsem léčení, rána mi začala hnisat a hrozila mi složitá operace s nejistými výsledky. Toho jsem se hrozně bál, a tak maminka zavolala nejlepšího ajurvédského lékaře z okolí.

Ten mi řekl, že se uzdravím. Záhy se to skutečně podařilo a já k jeho umění získal respekt. Za několik let mě opět léčil jiný ajurvédský lékař a ten mě začal přesvědčovat, že jsem přímo stvořen pro studium medicíny. Když mi totéž doporučil i můj učitel jógy, začal jsem navštěvovat školu naturopatie. Současně jsem se začal učit Ajurvédě - indickému lékařství, a to tradičním způsobem, kdy žák pobývá u svého učitele a učí se od něj.

Proč jste odešel z Indie?

Byla to především zvědavost, která mne tehdy táhla ven. Chtěl jsem poznat lékařskou fakultu v zahraničí. Dalším důvodem se stal sport. Byl jsem členem národního týmu juda a uvažoval jsem o specializaci sportovního lékaře. Standfordská univerzita v Kalifornii mi tehdy nabídla dokonce grant na studium a mně se tak naskytla možnost spojit práci i vzdělávání. Pracoval jsem na klinice v Pala Altu a pak v lékařském centru Standfordovy univerzity a na oddělení kardiologického výzkumu.

Co ovlivnilo vaše rozhodnutí vrátit se k ajurvédské medicíně?

Na univerzitě se mi sice líbilo akademické prostředí, ale klinická praxe mne neuspokojovala. To, co jsem pozoroval na pacientech, se dost často rozcházelo s oficiálním pozorováním. Lékaři jim například často předepisovali na bolesti hlavy analgetika, aniž by se zajímali o příčinu jejich choroby. Proto jsem začal hledat jinou cestu. Na jedné přednášce jsem se seznámil s dr.Vasantem Ládem, který je nejuznávanějším učitelem Ajurvédy na Západě a rovněž vynikajícím ajurvédským lékařem, a stal se jeho žákem. Nejprve jsem však ukončil 4 roky studia na Standfordově univerzitě, kde jsem po státních závěrečných zkouškách získal statut poskytovatele primární lékařské péče. Podle kalifornských zákonů bych totiž nemohl Ajurvédu provozovat, kdybych neměl vystudovaný základ klasické medicíny západního typu. Ajurvédské studium však v USA nebylo v té době ukončeno žádným titulem, a tak jsem ještě 4 roky studoval čínskou medicínu a další 2 roky pracoval na doktorské práci v oboru srovnávací tradiční indické a čínské medicíny. Teprve pak jsem byl oficiálně jmenován doktorem. Získal jsem smlouvu se zdravotní pojišťovnou a mohl jsem spolupracovat s jakoukoliv nemocnicí. Jediným omezením v mé lékařské praxi bylo, že jsem nesměl provozovat chirurgii.

Co vám dala Amerika?

Především možnost nahlédnout do západního stylu myšlení. Seznámit se s ním a ocenit to dobré, co v něm je. Pronikl jsem do moderní vědy a přesvědčil se, jaké má možnosti. Amerika mi rovněž otevřela možnost komparativně studovat různé modality medicíny, což by v Indii bylo obtížné.

Jak vypadá lékařská péče ve vaší vlasti?

Mohu mluvit pouze o svém státě Kerala, který leží na jihu Indie. Lékařská péče je zde podle výsledků odborných studií (např. úmrtnost kojenců, průměrný věk apod.) srovnatelná s Kanadou, což je informace mnohdy šokující. Je tam zajímavá situace, protože se neustále střídá komunisticky orientovaná vláda s vládou západně demokratického typu a podobnými proměnami prochází i zdravotnictví. Teď je tam momentálně určitá krize, ale mohu říci, že v jednom období bylo zdraví jednou ze státních priorit. V mém státě je zdravotnictví placeno státem. Jestliže se pacientovi nelíbí péče ve státní nemocnici, může si vybrat soukromou. Tu ale pak platí ze své kapsy.

V jakém vztahu je v Indii klasická západní a alternativní medicína?

U nás existuje otevřenost. Je zde naprosto běžné, že u jednoho stolu sedí ajurvédský lékař, západní lékař a homeopat a diskutují spolu o případu pacienta, svobodně si vyměňují názory a vzájemně se respektují. Při poslední návštěvě v srpnu letošního roku jsem však zpozoroval, že vlivem krize ztrácejí západní lékaři určitý respekt. Lidé tvrdí, že se odchylují od etických pravidel a doplácí na to profese jako celek. Velkou roli zde hraje faktor peněz. Když někomu v Indii řeknete, že jste lékař, první, co ho napadne, je kolik asi vyděláváte, a teprve pak přemýšlí o tom ostatním. Ajurvédští lékaři mají větší důvěru i z toho důvodu, že byli vždycky levnější. Nyní se však ceny za lékařské služby začínají pomalu vyrovnávat.

Proč jste si vybral pro své další působení Prahu?

Se svou ženou jsem si sice seznámil v Americe, ale pocházela z České republiky a chtěla se vrátit domů. Kromě toho jsem si tam připadal jako kapka v moři. Česká republika je malá země a snad proto i mně blízká. Velmi se mi líbí Praha, kromě toho i můj duchovní učitel působil dlouho v západní Evropě. Narodila se mi tu dcera, žijí tu dobří lidé a ti si zaslouží dobrou medicínu.

Dagmar a Stanislav Šumberovi