receptyliteraturapotravinydiskuzezpět na úvodkde se najístkde nakoupitvegetarian.cz
vegetarian.cz



zpět



Proč je Ing. Richard Barták, CSc. vegetarián?

Pod vlivem technokratické filosofie jsem považoval veškeré škody páchané na životním prostředí za řešitelné technickými prostředky, jenom až zvládneme termonukleární reakci a bude přebytek elektrické energie zdarma, na což musíme být technologicky připraveni už nyní. Vrcholem těchto mých aberací byla technologie hydrolysy prasečí kejdy a využití hydrolysátu k nejrůznějším účelům.

Teoreticky to vypadá velmi pěkně - prase neefektivně tráví a zhruba 60 % potravy jím jenom projde a v jeho exkrementech je tudíž veliký podíl nerozpustných oligosacharidů, polysacharidů a bílkovin. Vhodným chemickým zpracováním (např. v prostředí zředěné kyseliny sírové, za vysoké teploty a vysokého tlaku) je možno tyto zbytky destruovat na mono- a disacharidy a na aminokyseliny, které je možno dále zpracovat např. fermentací na krmné kvasnice či na etylalkohol, použít k technickým účelům (hydrolysát má vynikající antikorosivní účinky), či dokonce přímo zkrmit hospodářským zvířatům.

Všechno čisté, sterilní, žádné toxiny, vše je rozloženo, hygienicky i zdravotně zcela nezávadné……nu, materiály, kterými krmili šílené krávy byly také zdravotně naprosto nezávadné, ve světle našich omezených znalostí, ovšem. A na tuhém zbytku po hydrolyse, obsahujícím hlavně lignin, lze efektivně pěstovat některé jedlé houby a vyplozený substrát je bezvadným hnojivem, pokud ho raději nedáme sežrat slepicím pro vysoký obsah všech možných B vitaminů, chránících je před kanibalismem. Bezodopadová technologie naprosto bez chyby.

Kejda byla, je a bude problém, takže na tento výzkum bylo možno opatřit peníze. Proto jsem mohl asi čtyři roky provozovat pokusný poloprovoz hydrolysy prasečí kejdy (tříposchoďová kovová konstrukce!) při velkoprasečáku v Bílově u Bílovce, kterému rozumní místní občané říkali "Bartákova sračkotechna". V kejdě jsem třikrát plaval (pak jsem několik dnů nesměl přijít domů, protože směsný pach kejdy a chloraminu nutného pro desinfekci je skutečně nepřijatelný) a abych dokázal zdravotní nezávadnost hydrolysátu kejdy, pil jsem ho, fanatik (přestože pokusy na lidech jsou zakázány), pokusně a kontrolovaně denně 50 ml po dobu jednoho roku!

To tedy byla moje největší pitomost, které jsem se velmi pracně, sofistikovaně, draze a dlouhodobě dopouštěl. V oboru takového úchylného zpracování zemědělských odpadů mám 18 patentovaných vynálezů (několik z nich se týká kompostování, takže ty jsou jedině přijatelné) a obhájenou vědeckou hodnost.

"Biotechnologické makrosystémy", které následovaly, byly o něco moudřejší, snažily se totiž sofistikovaně využít materiálové i energetické odpady v uzavřených systémech větších oblastí. Nepatrné části z nich byly realisovány u Třince a v okrese Považská Bystrica. Bylo z toho hodně článků v denním tisku, leč dnes? "Ach, kde ty loňské sněhy jsou?"

A při všech těchto aktivitách jsem chodil do velkokapacitních kravínů, velkoprasečáků, velkodrůbežáren klecových i halových, viděl jsem tisíce kusů skotu na jednom místě, desetitisíce (v Sovětském svazu statisíce) prasat na jednom místě, statisíce ba i miliony ptáků, všechno mučeno až umučeno pachem a jedovatými plyny z kejdy, viděl jsem výkrmové býky přivázané neuvolňovanými řetězy zarostlými v mase, viděl jsem dojnice propíchnuté vidlemi, viděl jsem tři ptáky v kleci pro dva, kde horní nosnice dřepí na těch dvou dolních (zlepšovací návrh na 30% zvýšení produkce vajec), viděl jsem kanibalismus prasat s rozkousanými, krvácejícími zadky a někdy vyhřezlým střevem (kterým preventivně usekněme ocásek, aby nebylo do čeho kousat a vylomme špičáky, aby nebylo čím kousat!), viděl jsem podobně rozklované slepice, kterým upalujeme zobáky, aby neměly čím klovat, viděl jsem krávy po kolena zamrzlé ve vlastních výkalech a viděl jsem havarie kejdou způsobené (např. když z jara rozmrzl kus ledu ve ventilu pod nádrží na kejdu v "První Severomoravské továrně na mléko" ve Svobodných Heřmanicích, nazvané takto nesmyslně šéfem krajského výboru strany Mamulou, ve skutečnosti však mučírně pro tisíce dojnic, z níž pak kejda v objemu desítek krychlových metrů bez obrany vytekla do pstruhové řeky Hvozdnice ještě ledem pokryté, v níž vytrávila desetitisíce pstruhů), viděl jsem všechny druhy nelidského zacházení při dopravě zvířat umírajících žízní a mrzačených, zmrzačených a neschopných pohybu na polámaných hnátech, viděl jsem prasata šílená strachem, neboť byla násilím vyhnána poprvé v životě na slunce, viděl jsem býka, který po lámání ocasu, neboť nechtěl vyběhnout na vlečku, tuto mohutným skokem přeskočil tak, že v kejdové jímce, do níž spadl po hlavě, si srazil vaz, viděl jsem kastrace prováděné bez jakékoli anestezie, a viděl jsem všechny druhy nelidských poprav všech druhů strachem řvoucích, bučících, ječících, ryčících, kdákajících či pištících zvířat a viděl jsem konečně i kafilerie, kde z těl uhynulých zvířat velkovýrobním způsobem připravují sterilní a zdravotně nezávadnou potravu - masokostní, či péřovou moučku - pro další, ještě žijící zvířata.

A viděl jsem řeky kejdy a viděl jsem potoky krve.

To vše mne dovedlo již před desítkami let k rozhodnutí, kdy nemaje jiného východiska, umyl jsem si ruce s Pilátem a řekl jsem si: "Pro mne ne! Pro mne se toto nedělá a dělat nebude, ani přímo, ani nepřímo.

Toto nechci a nepotřebuji. Nevraždím, ani za vraždu neplatím".

A stal jsem se vegetariánem.


(Část kapitoly "Dlouhé bloudění" z článku Ing. R. Bartáka "Z historie českého ekologického zemědělství (střípky osobních vzpomínek)" uvedeného v publikaci "DECENIUM - 10 let českého ekologického zemědělství a svazu PRO-BIO").