Vážení čtenáři, čas od času Vám představujeme organizace, skupiny i jednotlivce, jenž svou činností podporují myšlenku vegetariánství. Hlavní myšlenkou pro vznik tohoto seriálu bylo jednak to, že vegetariáni v České republice, ať v historii či nyní, ke svému rozhodnutí nepodílet se na zabíjení živých tvorů, se museli nějak sami dopracovat, nebo byli inspirováni právě skupinou nebo organizací ...

"Kde jsou informace, tam je poznání, kde je poznání, tam je pochopení a tolerance", doufáme, že tento seriál poslouží k obohacení nás všech. Jako další si Vám dovolujeme představit:

V rozhovoru s panem Tomášem Pfeifferem

DUB - Duchovní universita bytí.

VEGETARIAN.CZ : Pan Tomáš Pfeiffer přivedl k vegetariánství za dobu svého působení velké množství lidí. Požádali jsme ho, aby našim čtenářům představil svoji společnost - Duchovní univerzitu bytí (zkráceně DUB), která vychází z učení pana Zezulky.

Tomáš Pfeiffer : Ptáte se na mou práci a mou společnost, ale ona není docela moje. Protože člověk nemůže dělat věci úspěšně, když by se chtěl sám prosadit nebo sledovat svůj vlastní cíl. Když to není posvěceno a nemáte k tomu hlubší vztah, tak je stejně vždycky všechno marné.

Tak se vraťme k tomu Dubu (poznámka redakce: DUB - Duchovní univerzita bytí). Já jsem k tomu přišel, jak se lidově říká, tak trochu jako slepý k houslím. Svého času jsem poznal pana Zezulku, a tam to všechno začalo.

Byl jsem hledající jako kdokoliv z těch ostatních mnoha zástupů a nějakou zvláštní milostí, které dodnes ne zcela rozumím, mi bylo dopřáno, abych tohoto muže poznal. Měl jsem nějaké zážitky z mládí, rozhodně ne ale tyto ambice.

VEGETARIAN.CZ: Zážitky z dětství máme všichni, musely být něčím zvláštní?

Tomáš Pfeiffer : Ano byly, kolem 6 let jsem měl jakési vnuknutí, vypadalo velmi zvláštně. Souviselo s vegetariánstvím. Důvod, proč jsem vegetarián, je tedy i to, že v 6 letech jsem měl dva nesmírně silné duchovní zážitky, a pak později mnoho dalších.

VEGETARIAN.CZ : Můžete mám je více přiblížit?

Tomáš Pfeiffer : V tom prvním se najednou ocitám v místnosti, která byla pro mě velmi zvláštní tím, že nebyla omítnutá, byla z velkých, přesně opracovaných kamenů. Byl tam stůl. Zase zvláštnost - měl kamennou desku a byl poměrně veliký. A byli se mnou dva průvodci - muž a žena. A v tom zážitku mě zarazilo také to, jak jsou oblečeni, protože byli oblečeni v poměrně splývavé roucho. Byli to krásní lidé.

A na stole, na kamenné desce byla ohromná hora ovoce a zeleniny nejrůznějších druhů.. Na vrchu jako koruna, šperk, byl ananas a oni mi řekli: "Sedni a jez." No, a tak jsem usednul k tomu stolu. Byl tam talíř. Dokonce snad, myslím, že zlatý. A na tom talíři byla tři žebírka a já jsem měl ohromný hlad, a tak jsem je začal obírat, pochutnával jsem si. Než jsem dojedl, to si pamatuji naprosto přesně, ta žena mi říká: "Vstaň a pojď."

Byl jsem až rozzloben, protože jsem měl hlad a ona mě od toho jídla odváděla. Přesto i proti mé vůli jsem musel vstát. Prošli jsme dveřmi, ale zase to nebyly úplně běžné dveře. Byly to jenom takové kamenné zárubně s tympanonem. Prošli jsme do úplně stejné místnosti - zase všechno z kamene, dokonce úplně stejný stůl a na něm cosi přikrytého velkou bílou látkou. Žena k té látce přistoupila, nadzvedla její cíp, ukázala mi, co je pod tou látkou a řekla: "Tak co, jak sis pochutnal?" Velmi vlídně.

Na tom stole ležel můj otec a scházela mu ta tři žebra a já jsem v té chvíli toho vidění vlastně pochopil, že to, co jsem jedl, byla mrtvola. Protože do té doby jsem si neuvědomoval, že vlastně maso je mrtvola.

Prostě maso bylo maso a mrtvola byla mrtvola. Nespojoval jsem si to jako většina lidí. No a navíc to byla ještě jaksi mrtvola mě velmi známá, že. Můj otec. V té chvíli jsem všechno najednou rázem pochopil, tedy že jsem se nasytil mrtvým, mrtvolou doslova - to je pro to nejlepší výraz, a to ještě svého otce. A tak to byl konec toho vidění, které se mi tak hluboce vrylo. Pak jsem, myslím, odmítal poměrně dlouho maso. Minimálně 3, 4 týdny, než rodina nade mnou "zvítězila". Protože říkali, samozřejmě: "Budeš slabý, budeš …." Takže jinak to nešlo.

VEGETARIAN.CZ : Nikomu jste to nevysvětloval?

Tomáš Pfeiffer :Nikomu jsem o tomto zážitku neřekl. Nikomu. Nevím proč. Prostě v té chvíli jsem cítil, že bych nebyl pochopen. Nevím, prostě dítě v 6 letech - těžko. V té době jsem měl ještě jeden silný zážitek, který mi potom také velmi pomohl. Šel jsem v něm po poli, na kterém byly krátké klasy a jako na horizontu najednou byla židle s vysokým opěradlem a na ní seděl muž. Byl poměrně mladý, nakrátko ostříhaný. Přicházím k tomu muži, najednou začínám cítit cosi, co jsem do té doby nikdy nepoznal. Začala se mi ohromně rozevírat hruď, cítil jsem teplo.

Najednou jsem k němu jakoby ani nemohl, tak velká síla z něj zářila. A jak jsem se blížil, tak jsem se na něho nemohl ani podívat. Musel jsem sklopit hlavu a šel jsem se sklopenou hlavou. Bylo to tak silné, jako kdybych se díval do Slunce. A tak k němu přicházím, poklekám před ním, hlavu stále skloněnou, a on se mnou začíná hovořit. Ale nehovoří slovy. A to byl zvláštní zážitek, protože v té době, v mých 6 letech, těžko víte něco o telepatii nebo o jiných věcech, mentální komunikaci. A on se mnou rozmlouval. Tak to byl ten druhý velmi silný zážitek.

VEGETARIAN.CZ : Ty zážitky z dětství byly hlavním důvodem ?

Tomáš Pfeiffer : Ne, ale oba dva mi velmi pomohly u pana Zezulky, protože k Zezulkovi přicházím jako hledač, který praktikoval, řekněme poslední rok, hledání svého Já podle Maharišiho. A když jsem se blížil k panu Zezulkovi, tak zhruba v té době, kdy jsem byl u něj na prvních návštěvách, prožívám jako tazatel v meditativním stavu odpověď, jistě počáteční, přesto ohromující. A najednou se objevuje pan Zezulka, který při úplně nejprvnější návštěvě - 25 let dozadu - mi vysvětlí, že člověk je odpovědný sám za sebe, a že nemá právo ničit druhé, ale zároveň i sebe, hlavně však jako jediný vysvětlí výsledek roční práce.

VEGETARIAN.CZ : Žák byl připraven a učitel se pak našel?

Tomáš Pfeiffer : Zpočátku já ani nevěděl, kdo to je. Rozumíte? Potkal jsem se s ním na jednom měření léčitelů, kam přijeli všichni slavní tehdejší léčitelé.

VEGETARIAN.CZ : Vy jste tam byl náhodou?

Tomáš Pfeiffer : No, podívejte, to máte tak. Pracoval jsem na vysoké škole chemicko-technologické. Naše sekretářka měla kontakty na výzkumné pracoviště. A jelikož jsme byli přátelé, tak mi říkala: "Přijď se vždycky podívat." A dala mě tam někam do koutku. Nebyl jsem aktivní člen. Jenom jsem poslouchal a díval jsem se kolem sebe, což byla ohromná náhoda, viďte?

A pak jednou, při jednom pokusu měřit léčitele, jsem tam byl také přítomen. Přicházím k měření ( musím si to neskromně přece také zkusit ) a proti mně jde starší pán. Potkáváme se ve dveřích a on se na mne podíval způsobem, který mi vyrazil dech, protože jsem najednou cítil jak mnou prochází jeho vědomí. Ale to jsem tenkrát nevěděl, samozřejmě. Prostě najednou něco velmi zvláštního. Tam jsem tedy potkal pana Zezulku. Asi tak za 3 neděle mě pozval, jestli bych se k němu nepřišel podívat. Já jsem v podstatě ani nevěděl, kdo to je, protože mi řekli: "To je léčitel Zezulka." No, ale jak moc známý a jak moc velký léčitel, to jsem netušil. Ze své pozice svých x let jsem tedy ho poslouchal a najednou jsem prostě začal vnímat, že se děje něco neběžného.

VEGETARIAN.CZ :To na Vás nějak zapůsobilo?

Tomáš Pfeiffer : Ano, ale zároveň ještě dlouho jsem byl trochu tím nevěřícím Tomášem. Nemyslete si, že to bylo tak snadné. Byl to proces. Ale už v tom prvním setkání se stalo něco, co bylo fantastické, protože přichází člověk, který kouří 30 - 50, možná i víc cigaret denně, tvrdých Spart ( špatně se sháněly ). Člověk, který jí maso, snaží se hledat cestu, informuje se, má zájem o tyto věci, ale je takový obvyklý hledač. A on už při první návštěvě mi dokázal vysvětlit, a možná, že i díky tomu zážitku z mládí, že vlastně člověk by neměl vraždit druhé tvory, že je to nepřirozené. Já jsem se ho ptal na různé otázky a on mi řekl, že mám nadání pro cestu, a že pokud bych dal slib a slíbil bych, že půjdu jako vegetarián, abstinent, nekuřák, což žádá obor biotroniky, že pak bych mohl pokračovat ve výuce.

Tehdy jsem řekl "ano". Přestal jsem okamžitě kouřit, od té doby jsem si nezapálil. A přestal jsem okamžitě jíst maso. Pan Zezulka mi řekl: "Podívejte se, když máte cigaretu, tak je to vlastně podobné jako kdybyste vzal z té cigarety na lžičku to, co v ní je - což je dehet a dalších mnoho přísad - tu byste si dal vy nebo ji dal někomu druhému. To je přece jedno. Vina je stejná. Protože každý má stejnou cenu." Čili neexistuje nevinnost vlastního poškození oproti druhým.

VEGETARIAN.CZ : Člověk nemá právo poškozovat sám sebe? Například alkohol, drogy ...

Tomáš Pfeiffer : Ano, přesně. Protože přece jsme si rovni. Vždyť jsme ze stejného zdroje. Máme, obrazně řečeno, stejný původ. Jsme vlastně svým způsobem jedno,jen se nacházíme v jiném vývojovém čase. Tedy odtud to mé vegetariánství. Čili, takto se ze mě stal vegetarián. A jistě, že jsem jako každý měl trochu sklony k vegetarismu, což je taková ta příliš aktivní poloha. A v té první chvíli si člověk myslí, že musí svět spasit, ale přesto ne tolik, protože moje rodina to maso jedla ještě dobře půl roku nebo rok, a pak se sama přidala. Čili vařilo se nadvakrát, jednou pro dítě, pro manželku a podruhé pro mě. A jim tedy musím poděkovat, že to rodina pro mě udělala, protože jistě, že to byla obtíž.

VEGETARIAN.CZ : Kým byl pro Vás pan Zezulka?

Tomáš Pfeiffer : Nejprve starší pán, který původně technika, zaměřeného spíše na rozumové vnímání světa, postupně a velmi trpělivě vede k pochopení dalších rozměrů reality a setkání od setkání slovem, ale zejména činy, ohromuje stále více svou hloubkou poznání. V čase hledání jsem četl mnoho filosofických děl, avšak na východě ani západě nebylo té jednoty, hloubky a rovnováhy v moudrosti, jako tomu bylo u Zezulky. Svého času jsem toužil po cestě do Tibetu, pak se stal doslova zázrak a nacházím ne tisíce kilometrů, ale doslova u svého prahu to, co jsem hledal.

VEGETARIAN.CZ : Vaše nejužší rodina se vám tedy nakonec přizpůsobila?

Tomáš Pfeiffer :Ona se nepřizpůsobila mně. Ona přijala ty myšlenky, a to je rozdíl.

VEGETARIAN.CZ :. Spousta žen vdaných, či s přítelem, řeší tuto otázku, budoucí maminky se ptají: "Chtěla bych mít miminko, ale ...

Tomáš Pfeiffer :Já vám to řeknu jinak. Podívejte se, když stojíme v nějakém osudu, tak musíme být taky trošku pokorní. Musíme vědět, že i kdybychom měli tu moc zakázat jatka a masné krámy, tak to nikdy nesmíme udělat. Protože bychom ty lidi vlastně znásilnili - tedy jejich názor. Bylo by to jako šíření, ohněm a mečem. Ale přece to není trvalé. Aby se z něčeho stala vlastnost, tak ji musíme přijmout vnitřně a musíme přát čas druhým, aby se tak stalo.

VEGETARIAN.CZ : Takže například ta vaše rodina se může brát jako celá společnost? Společnost na to musí přijít stejným způsobem jako Vaše rodina?

Tomáš Pfeiffer :Ano, přesně tak. Úplně přesně. Jinak by to byl vegetarisMUS, a to není dobře. V DUBU máme v knihovně tisky, které jsou z roku 1912 - první tisky o vegetariánství. Je to úžasné. A máme tady kompletní knihovnu spiritistickou, která se odvíjela od toho roku 18 ... a něco málo, když se u nás zvedlo ohromné hnutí, které bylo zároveň duchovní. Ono se dneska neví, že to hnutí spiritistů z přelomu století nebylo tolik jen o nějakém vyvolávání duchů, ale to byla hlavně duchovní společnost. Oni nejedli maso. Zajímali o to, jak se zlepšovat ve svých postojích, a to bylo u nich na prvním místě.

VEGETARIAN.CZ : Co si myslíte, že způsobilo to, že v té době myšlenka vegetariánství rozšířila? Kde vznikla ta příčina toho, že oni se oddělili - nebo byli trošku jiní než běžná společnost?

Tomáš Pfeiffer :To je velice široká otázka. Samozřejmě, ten historický původ známe. Byli to francouzští a jiní spiritisté, kteří k nám byli přivezeni těmi otci zakladateli. Hnutí se šířilo zvláště na severu Čech a Moravy. Konec pak přišel s okupací a později komunismem.

VEGETARIAN.CZ : A v souvislosti s tím ta myšlenka na vegetariánství, ta se vzala kde? Proč oni?

Tomáš Pfeiffer :Proč oni? Protože jim jejich nevtělení učitelé toto hlásali.

VEGETARIAN.CZ : Nevtělení, to snad ne, tomu nelze rozumět, neměli fyzická těla?

Tomáš Pfeiffer :Nevtělení učitelé. Ano, to je snad u spiritismu běžné? Je to jeho hlavní smysl.

VEGETARIAN.CZ : Takže teoreticky se dá říct, že prehistorie evropského vegetariánství je v lidech v nefyzických tělech.

Tomáš Pfeiffer : Zdá se, že z určité části je pravda i to. Myslím ale že každý má svou vlastní cestu a v případě Zezulkově to byl stav po jeho probuzení ve třiatřiceti letech, kdy naráz bez nějakého učení či poslouchání někoho má naráz své vím, které jej, a později i další, vede.

Další pokračování rozhovoru ZDE

V současné době pan Tomáš Pfeiffer rozeznívá Vodnářský zvon. Posluchači se mohou zaposlouchat do alikvotních tónů, které nejen rezonují s naší duchovní podstatou, ale léčí i naše tělo. Zajímavostí je i to, že součástí hudebního nástroje je vodní hladina, která během hry vytváří rezonanční obrazce a ve fortissimu dochází až k její levitaci do výše řady centimetrů. Hudební zážitek je tak doplněn i silným zážitkem vizuálním.

Zájemci o přednášky se mohou informovat o termínech na telefoním čísle 222317825, nebo na www.dub.cz