Dva milující bratři

Byli dva bratři - jeden starý mládenec, druhý ženatý. Společně vlastnili farmu, z jejíž úrodné půdy měli každoročně pohádkově bohatou úrodu.

Nejdřív šlo všechno jako na drátkách. Za nějaký čas se však ten ženatý začal v noci s trhnutím probouzet a přemítat: "Není to spravedlivé. Můj bratr není ženatý a má půlku z celkového výnosu farmy. A já mám ženu a pět dětí, takže mám jistotu, že se o mě ve stáří někdo postará. Ale kdo se postará o bratra, až zestárne? Měli by proto spořit mnohem víc než dosud, jeho potřeby jsou mnohem větší než moje."

S tím vstal z postele, přikradl se k sýpkám a nasypal pytel svého obilí k bratrovi do sýpky.

Ten svobodný začal mít noční záchvaty také. Každou chvíli se probouzel se slovy: "To není žádná spravedlnost. Bratr má ženu a pět dětí, a přesto má polovinu úrody. Já se kromě sebe nemusím starat o nikoho. Vůbec to není fér, když s bratrem dělíme napůl, vždyť jeho potřeby jsou mnohem větší než moje." Pak vždycky vstal a vysypal pytel obilí do bratrovy sýpky.

Jednoho dne vstali ve stejnou dobu a potkali se. Oba nesli pytel na zádech. Po mnoha a mnoha letech, to už byli po smrti, vyplul tento příběh na povrch. A když pak měl být vystavěn kostel, postavili ho právě na místě, kde se ti dva bratři tehdy potkali. V celém městě zkrátka nebylo svatějšího místa.

Víra ani tak nerozlišuje mezi těmi, co chodí do kostela a těmi, co nechodí, ale mezi těmi, kteří milují, a těmi, kteří nemilují.

Anthony de Mello, Modlitba žáby I

© Vegetarian.cz 2000 - 2016 Šíření textů a fota je možno používat jen se souhlasem redakce. Děkujeme.