Odkud naše potrava přichází.

Byl jeden loupežník. Jeho povoláním bylo krást. Nebyl to dobrý člověk - byl od přírody krutý a zlostný jako ďábel. Kamkoli šel, nesl s sebou zbraně a všichni se ho báli.

Jednou potkal v lese jogína a začal přemýšlet: "Každý o tomto svatém muži říká pěkné věci a říká se, že bychom mu měli pomáhat a dávat mu jídlo. Nikdy v životě jsem takovou věc neudělal. Dnes mám příležitost udělat něco dobrého."

Přišel k jogínovi a zeptal se ho: "Pane, jedl jste už dnes?"

Jogín řekl: "Ne, ještě jsem nejedl, ale Bůh mi i dnes něco dá." Loupežník řekl: "Dobrá pane, rád bych vás pozval do restaurace nebo bych vám mohl nějaké jídlo přinést."

Jogín se ho zeptal: "Řekněte mi, prosím, jaké máte povolání? Jak si vyděláváte peníze? Když mi to řeknete, budu vědět původ svého jídla." Muž řekl: "Jsem loupežník, zločinec. Beru lidem peníze a když mi je nechtějí dát, zabiji je."

Jogín přemýšlel, co by teď měl udělat. Potom řekl: "Pane, lituji, ale vaše jídlo nepřijmu." Loupežník odpověděl: "Proč nechcete přijmout mé jídlo? Musíte." Jogín odpověděl: "Nemusím." A odvrátil se.

Loupežník odešel a myslel jen na jednu věc: "Dnes mu musím dát jídlo a on ho musí sníst. Jak? Na tom nezáleží. Musí ode mne přijmout jídlo." Loupežník ušel několik kilometrů a přišel do restaurace. Majitel ho poznal a řekl: "Přeji dobré ráno, pane. Jak je to od vás laskavé, že jste přišel do mé restaurace. Jsem velmi poctěn."

Loupežník řekl majiteli: "Tady jsou peníze. Tři kilometry odtud, pod keřem, sedí jeden muž. Nevím, kdo to je, ale rád bych mu dal něco k jídlu. Běž a okamžitě mu přines dobré vegetariánské jídlo."

Majitel odpověděl: "Pane, nepotřebuji dolary. Udělám to pro vás. Je to pro mě potěšení." Loupežník řekl: "Ne, ne, dnes zaplatím." A tak mu loupežník dal peníze, majitel vzal jídlo, šel k jogínovi a řekl mu: "Pane, tady máte něco k jídlu." Jogín se ho zeptal: "Kdo jsi? Odkud jsi přišel? Jaké je tvoje povolání?" Muž řekl: "Pracuji ve své restauraci a tak vydělávám peníze." Jogín řekl: "Dobře."

Jogín snědl jídlo. A zatímco jedl, jeho pocity a vědomí se měnilo. Potom se zeptal: "Jak daleko je vesnice? Je tu někde nějaký pěkný chrám? Chci jít do chrámu." A muž řekl: "Ano, vesnice je asi pět kilometrů odtud a je tam krásný chrám - chrám Pána Krišny - a na tento chrám jsme velmi hrdí. Máme v něm sochu ze zlata, která váží asi 10 kilogramů."

Jogín jedl a po jídle poděkoval a odešel. Majitel restaurace i jogín pak šli směrem k vesnici. Zatímco jogín šel a trávil jídlo, jeho myšlenky se úplně změnily. Vešel do chrámu a uviděl oltář. Na oltáři byla socha Krišny ze zlata. Jakmile uviděl zlato, doširoka se mu otevřely oči a řekl si: "Panebože, deset kilo zlata, to by stačilo na celý život."

Jogín tam zůstal přes noc. V jednu hodinu se probudil, přišel k oltáři, vzal sochu a utekl. Ve čtyři hodiny lidé zjistili, že v chrámu není zlatá socha, protože ve čtyři hodiny byl čas modlitby. Chtěli vykonat modlitbu a Krišna tam nebyl. Vesničané byli velmi nešťastní a řekli si: "Přes noc tu zůstal jeden člověk. Pojďme a najděme ho." Rozběhli se, aby ho chytili, jogín viděl, že za ním běží lidé, tak se také dal do běhu. A jak běžel a běžel, jídlo úplně strávil a jeho myšlenky se zase vrátily do normálu a uvědomil si, co provedl. Řekl si: "Bože, celý život jsem nikdy nic neukradl. Dnem i nocí jsem trávil svůj život v modlitbách. Bože, proč jsi to udělal?"

Utíkal rychle. Přiběhl k jezeru a šel se do jezera vykoupat. Lidé šli za ním, aby ho chytili. A on jim řekl: "Nedělejte takový hluk, prosím. Byl jsem s Krišnou celou noc a Krišna mi řekl, že chce, abych ho dnes vykoupal v jezeře. Řekl: "Víš, koupají mě každý den v trošce vody, ale já si chci opravdu zaplavat." Tak mě nerušte. Vykoupeme ho a před východem slunce ho opět vezmeme rychle zpátky do chrámu."

A tak tam lidé stáli se sepjatýma rukama jogín vykoupal Krišnu - mnohokrát, do vody a ven, do vody a ven. Osušil ho pěkně svými šaty, pak ho vzal na ruku, běžel ke chrámu a položil ho na oltář.

Jogín odešel a meditoval: "Proč mám dnes takové pocity? Musí to být něco s mým jídlem. Včera tu byl jeden člověk, loupežník, ale já jsem od něho nic nepřijal. Možná byla jeho energie tak silná, že ovlivnila můj život." Šel do restaurace a zeptal se muže v restauraci: "Proč jsi mi včera přinesl jídlo?"

Muž řekl: "Pane, včera tu byl člověk, který si poručil, abych vám přinesl jídlo." Jogín řekl: "Děkuji, teď je všechno jasné."

Z časopisu Yoga in Daily Life News 3/4/ 2001

Svámí Mahéšvaránanda