Tajemství zdravých národů

Zdatnost národa závisí hlavně na charakteru jeho stravy

Herbert Spencer (britský filozof 1820-1903)

"Námořníci, jejichž nemoc je už v pokročilém stadiu, zůstanou na tomhle ostrově," zvolal kapitán Cartier. "Vy ostatní, kteří jste na tom zdravotně lépe, pokračujte se mnou v plavbě směrem k ústí řeky San Lorenzo."

Tak znělo rozhodnutí francouzského mořeplavce a objevitele Jacqua Cartiera, který právě před 3 měsíci opustil evropskou pevninu. Dal si za cíl prozkoumat Kanadu. Psal se rok 1534 a mezi námořníky rozsévaly zhoubu kurděje, jejichž příčinu tenkrát nikdo neznal. Ale potrava, kterou se námořníci na širém moři živili, nám prozrazuje mnohé - sušené maso, uzeniny, obiloviny, ryby, k tomu naprostý nedostatek čerstvých potravin, ovoce a zeleniny. To způsobilo, že na dlouhých plavbách námořníci na kurděje (skorbut - nemoc způsobená nedostatkem vitaminu C) nejen ochořeli, ale i umírali. (Později se přišlo na to, že pouhý jeden citron denně postačuje k odvrácení této obávané choroby. Maso a vajíčka vitamin C neobsahují vůbec, mléčné výrobky jen v minimálním množství).

Když se Cartier rozhodl ponechat část své posádky na ostrově obývaném Indiány, na kurděje zemřelo už 26 námořníků. Nevíme, co vedlo Cartiera k rozhodnutí ponechat nemocné členy své posádky na ostrově obývaném domorodci, kteří se vůči bělochům navíc projevovali ne zrovna přátelsky. Snad se domnívali, že těm chorým námořníkům prokazuje laskavost, že budou moci být pohřbeni do země (což je posledním přáním každého námořníka), místo aby jejich těla byla vhozena do studených vod oceánu. Zřejmě chtěl své výpravě zajistit také úspěch, proto bylo jeho rozhodnutí sice bolestné, ale nezbytné. Dalo se předpokládat, že členové jeho posádky zasažení "chorobou mořeplavců" budou překážkou při jeho další cestě. Námořníci na odplouvající lodi byli pevně přesvědčeni, že své kurdějemi zbídačené druhy už živé neuvidí.

Bylo to o několik měsíců později, když se při zpáteční plavbě vylodili na témže ostrově a zjistili, že příroda si pro ně připravila milé a poučné překvapení: "Vždyť jsou všichni živí!"

Ke svému překvapení Cartier a jeho posádka nalezli své druhy vyléčené a perfektně zotavené. Obyvatelé ostrova se jich charitativně ujali a živili je místní stravou - čerstvým ovocem, zeleninou a dalšími rostlinami, výživou, která je silnou zbraní proti kurdějím. Jednoduchá a přírodní strava vrátila zdraví těmto námořníkům, kteří onemocněli díky své masité stravě. Ta je sice bohatá na bílkoviny a kalorie, ale nedostatečná na vitaminy a další nezbytné látky, které jsou obsaženy ve stravě rostlinného původu.

Obyvatelé Okinawy

Obyvatelé ostrova Okinawa se živí stravou rostlinného původu - obiloviny, ovoce, zelenina. Jejich dlouhověkost a plodnost stejně jako nepřítomnost degenerativních chorob, zvláště rakoviny, už dávno přivolala pozornost badatelů.

Během 2. Světové války provedla skupina vojenských lékařů řadu pitev na jedincích z tohoto ostrova, kteří zahynuli v bojích. Byli to lidé, kteří se na ostrově narodili, a lékaři ani u jedinců pokročilého věku nezjistili žádné nádory, žádné známky arteriosklerózy (kornatění tepen), artrózy nebo jiných degenerativních chorob.

Hunzové z centrální Asie

Údolí Hunza se rozkládá na severu Pákistánu, poblíž čínských hranic, a je obklopeno 2 horskými masivy, které patří k nejvyšším na světě: Hindúkušem a masivem Karakorum. Údolím protékají přítoky velké řeky Indus, které vytvářejí velmi hluboká údolí. Horská úbočí obyvatelé přizpůsobili terasovitému pěstování obilí a ovocných stromů, zvláště meruněk.

Jedná se o vzdálenou a záhadnou oblast, která je pověstná dlouhověkostí tamějších obyvatel. Její geografická izolovanost umožnila, možná po několik tisíciletí, uchování některých přírodních návyků, které jsou velice prospěšné pro zdraví.

Dlouhověkost a vynikající zdraví obyvatel údolí Hunza vzbudily pozornost některých badatelů. Dlouho se věřilo, že za tuto mimořádnou dlouhověkost vděčí místní obyvatelé výlučně genetickým faktorům. Zajímavé výzkumy, uskutečněné mezi tamějšími lidmi, však ukázaly, že faktory prostředí hrají mnohem důležitější roli než dědičnost. Jedná se o převážně rostlinnou stravu, suché a slunečné podnebí a strohý styl života, plný tělesné námahy.

Význační severoameričtí kardiologové, dr. Toomey a dr. White, navštívili v roce 1964 tuto oblast a uskutečnili zde řadu nejrůznějších studií, které byly publikovány v časopise American Heart Journal. V těchto studiích uvádějí, že Hunzové jedí velice střídmě, převážně čerstvé (ale i sušené) ovoce, ořechy, různou zeleninu a obiloviny (ječmen, pšenici a proso). Pijí trochu kozího mléka a pouze jednou až dvakrát do roka, o svátcích, jedí jehněčí maso.

Po vyšetření 25 mužů ve stáří 90 až 110 let došli lékaři k závěru, že všichni sledovaní měli krevní tlak, hladinu cholesterolu a elektrokardiogram naprosto normální. Mezi Hunzy není známa rakovina, srdeční choroby, cukrovka nebo předčasné stárnutí.

V posledních letech se bohužel zdraví Hunzů změnilo, protože i k nim pronikly "vymoženosti" civilizace - konzervy, sladkosti a průmyslově zpracované, rafinované výrobky. Začaly se objevovat první případy zubního kazu a zažívacích chorob, do té doby zcela neznámé. Přesto však jsou Hunzové stále jedním z národů s největší dlouhověkostí na světě.

Šerpové z Nepálu

Šerpové, obyvatelé strmých himalájských výšin, jsou známi svou mimořádnou fyzickou odolností. Bez těchto nosičů a zároveň také horských průvodců se neobejde žádná horozelecká výprava na Mount Everest a další vrcholy v této oblasti. Tenzing Norgay, Šerpa, který doprovázel anglického horolezce sira Edmunda Hillaryho při vůbec prvním výstupu na Mount Everest, ve své autobiografické knize Tigers of the Snows říká: "Brambory jsou naší hlavní kultivační plodinou a představují pro národ Šerpů základní potravu, stejně jako rýže pro Indy a Číňany. Odrůdy brambor, které rostou v Himálaji, se pěstují i ve velkých výškách (4500 metrů), čímž je zajištěno zásobování potravinami i v odlehlých místech.

Dalšími základními potravinami v našem jídelníčku jsou ječmen (roste až do výše 4000 metrů) a pšenice (až do 3000 metrů). Ovce, kozy a jaci poskytují Šerpům mléko a sýr, které slouží jako doplněk jejich rostlinné stravy. Maso se u nás takřka nekonzumuje a Šerpové, kteří vyznávají buddhismus v nejpřísnější formě, jsou naprostými vegetariány."

Indiáni Otomí

Indiáni Otomí, žijící na náhorní plošině ve středním Mexiku, se živí hlavně potravinami rostlinného původu: kukuřičnými plackami (tortillas), fazolemi a nejrůznější zeleninou. Pozorování, prováděná mezi tamními obyvateli a zveřejněná v časopise American Journal of Public Health, prokazují, že tito domorodci se těší neobvyklému zdraví. Případy obezity, vysokého krevního tlaku nebo rakoviny jsou velice řídké nebo se u nich téměř nevyskytují.

Britové

V letech 1970-80 byla prováděna ve Velké Británii různá šetření s cílem prověřit, zda vegetariáni přijímají dostatečné množství vápníku a zda jejich kosti jsou správně mineralizovány. Dosažené výsledky byly pro výzkumné pracovníky překvapující: V porovnání s lidmi požívajícími maso přijímají laktovegetariáni ve své stravě vyšší procento vápníku, podobně i jejich kosti obsahují tohoto minerálu větší množství. Další zjištění hovoří o tom, že s přibývajícím věkem se vegetariánům vápník z kostí neztrácí, zatímco lidé požívající maso trpí progresívním odvápněním kostí, které se tak stávají křehčími.

Adventisté

Skupinou obyvatel, která u výzkumných pracovníků vzbudila velký zájem, jsou členové Církve adventistů sedmého dne. Tito lidé, které můžete najít ve 182 zemích světa, se většinou stravují ovolaktovegetariánsky (někteří jsou dokonce striktními vegetariány - jejich strava je bez vajec a mléčných produktů, jejich jídelníček obsahuje množství ovoce, celozrnných obilovin a zeleniny. Zdravý je i celkový styl jejich života - bez tabáku, alkoholických nápojů a jiných drog.

Výsledky jejich životního stylu, zvlášť pokud jde o celkové zdraví a délku života, jsou tak pozoruhodné a nápadné, že přivolaly pozornost mnohých vědců, řadu studií o životním stylu a vůbec zdravotním stavu publikovaly nejvýznamnější vědecké časopisy.

O této skupině obyvatel, společenství lidí z nejrůznějších národů a kulturních oblastí, existuje v současné době už více než 150 výzkumných studií a ve všech se konstatuje, že adventisté se těší lepšímu zdraví než ostatní populace. Prakticky to znamená:

Méně srdečních infarktů - o 45% méně než v populaci všeobecně

Méně případů rakoviny - a to jak plic (skutečnost, kterou bychom mohli vysvětlit abstinencí užívání tabáku), tak i žaludku nebo tlustého střeva (což by mohlo být v přímé souvislosti s jejich stravou, která je z větší míry nebo úplně bezmasá). Zajímavé je také zjištění, že u adventistů se vyskytuje méně případů rakoviny prsu, prostaty či jiných orgánů, které nemají přímou souvislost s našimi stravovacími návyky.

Z toho je zřejmé, že určité preventivní kroky ve výživě a životním stylu ovlivňují organismus jako celek, a ne pouze jednotlivé orgány.

Tato zajímavá skutečnost upoutala pozornost specialistů v epidemiologii a veřejném zdravotnictví na celém světě, a to dokonce tak, že takové prestižní organizace, jako je Národní institut zdraví Spojených států, investují do výzkumných programů týkajících se zdravotního stavu adventistů miliony dolarů. Tyto organizace mají totiž zájem na tom, aby zdravotní a stravovací návyky, které jsou pro adventisty takovým přínosem, byly rozšířeny a uplatňovány i mezi ostatním obyvatelstvem.

Z knihy Vychutnej život vydalo nakladatelství Advent-Orion