PĚSTUJEME ZDRAVOU ZELENINU

Doc. RNDr. Jaromír Šikula, Csc.

Zelenina bez dusičnanů, zelenina vitaminózní a chutná je lékem

V posledních letech se mnoho mluví a píše o biopotravinách, ale je málo návodů jak je vypěstovat. Některé druhy rostlin, i ovocné plody na půdách s nadbytkem snadno rozpustných solí obsahují těchto solí nadbytek, takže chutnají až slaně. Možná jste to poznali na třešních, pěstovaných na draslem přehnojené půdě. Botanici poznali zákonitosti vedoucí ke kumulaci některých látek v těle rostlin. Tyto rostliny nazýváme prospekční a využívají je i geologové k hledání rud v hloubkách v půdě. Dnes známe rostliny plumbofilní (shromažďující ve své tkáni olovo - plumbum - pšenice, jílky aj.), zinkofilní (poutající zinek - violka dvoukvětá aj.), vápnomilné, selenomilné aj. Také zeleniny mají tuto schopnost vázat prvky. Některé vážou dusičnany, které se v našem těle přeměňují v nitrosaminy, které mohou být příčinou rakovinových onemocnění, působí negativně na krvetvorbu a jsou proto závadné až jedovaté, přesto, že zelenina je vzhledná, chutná a hnojená jen chlévským hnojem nebo zákvasy.

Kde pěstovat zeleninu?

Musíme ji pěstovat vždy na místě dostatečně osvětleném přímým slunečním světlem, tedy nezastíněném. To platí zvláště pro zeleninu pěstovanou v předjaří a na jaře ve sklenících, fóliovnících a v pařeništích. Přílišné teplo z půdy v teplých pařeništích nebo i z hadic PVC vedených mezi kořeny v půdě pro ohřev půdy a půdního roztoku pro rostliny je sice pro růst rostlin výhodné, ale není-li teplo doprovázeno úměrným množstvím světla a minerálním přístupem živin, dochází k nerovnoměrnému odběru zvláště dusičnanů i jiných živin a rostliny jsou pak zdravotně závadné, i když na pohled pěkné až výstavní.

Pěstební plocha pro zeleniny má být chráněna před studenými a silnými větry. K dosažení toho je vhodné zeleninovou část zahrady volit na chráněném místě nebo kolem ní vysázet keře (např. černý nebo červený rybíz, angrešt nebo i jehličnany). Pro letní druhy zelenin lze využít i vyšších jednoletých rostlin (kukuřice, slunečnice, vzrůstné léčivky - slézová růže, proskurník, topolovka).

Půda má být dobře propustná a zásobená humusem. Humus vzniká jen rozkladem rostlinné a méně již živočišné hmoty. Jsou v něm ve vhodné formě živiny pro zeleninu, takže nemůže dojít k závadám při růstu a vývoji jednotlivých druhů zeleniny. Půda má být také bez jílovitých částic, poněvadž se pak snadněji prohřívá do hloubky a umožňuje dobrý příjem všech živin z půdního roztoku.

Hnojení půdy pro zeleninu chlévským hnojem, zákvasy drůbežími, z holubího trusu nebo ze zkvašené hnojůvky z kopřiv, případně z vojtěšky musí být děláno velmi opatrně a v dostatečně dlouhém časovém odstupu od sklizně zelenin, protože právě z těchto hnojiv se dostává snadno do rostlin zvýšený podíl dusičnanů. Stejně škodí i přímé a bohaté hnojení průmyslovými hnojivy, zvláště s pomaleji rozpustnými formami dusíkaté výživy (s amonnými solemi, močovinou aj.).

Předčasné výsevy a výsadby zelenin nejsou vhodné a obvykle vedou k oslabení rostlin, zastavení růstu vlivem nízkých teplot a jsou pak slabší, méně odolné k chorobám a mají pomalejší vývoj. Střídání zelenin na jednotlivých záhonech je nutné pro jejich zdravý růst a vývoj, i pro jejich chemické složení.

Plevelné rostliny je nutné na jaře odstraňovat z porostů zelenin co nejdříve. Letní výsadby lze nechat kratší dobu i s plevelem a jakmile dosáhne výšky kolem 10 cm, vytrháváme plevel po dešti nebo po závlaze i s kořeny a klademe ho mezi řádky kořeny na listy, takže vytvoří v meziřadí zelenin nastýlku (mulč), která chrání zeleninu před vyschnutím a umožňuje využití i povrchové půdní vrstvy. Současně zamezíme dalšímu vyrůstání plevelů.

Semena k výsevům zelenin předem vyzkoušíme na klíčivost, zvláště mrkev, petržel a brukvovité rostliny. Stačí k tomu kousek plátna, které navlhčíme, nasypeme na ně semena určená k výsevu a mokré plátno se semeny dáme do zavařovací láhve s pootevřeným víkem. V láhvi nesmí být na dnu voda, aby semena neshnila, ale semena nesmí ani proschnout. Vadné rostliny, málo klíčivá semena, případně semena s výskytem chorob a škůdců zásadně nevyséváme a spalujeme je nebo je zkrmíme drůbeži. Nikdy je nedáváme bez usmrcení škůdců do kompostů.

Vyklíčené rostliny a mladé výsadby prohlédneme a uděláme tzv. negativní výběr, to jest odstraníme rostliny nemocné, vadné a pomalu se vyvíjející. Tím zajistíme menší nebezpečí onemocnění kultur.

Při výskytu chorob a škůdců nejdříve odstraňujeme napadené části rostlin a ručním sběrem se snažíme likvidovat škůdce. Chemické látky používáme k ochraně zelenin jen zcela vyjímečně. Zbytky rostlin po sklizni vždy odstraníme i s kořeny ze záhonů a zjistíme-li chorobné změny, kompostujeme zbytky s páleným vápnem.

Pro zimní a časně jarní spotřebu vybíráme zeleniny jen zcela zdravé a ukládáme je do krechtů, zpravidla do kopaného sterilního písku, nebo do písku s příměsí rašeliny. Zbylé zeleniny v krechtech a jiných úložných prostorách kompostujeme vždy s páleným vápnem, abychom nešířili vyniklé nákazy.