Mandle

Známe je všichni - loupané v tržní podobě. Méně lidí už ví, že mandloň obecná (Amygdalus communis) je strom blízce příbuzný s broskvoní a dalšími peckovinami. Plodem je peckovice s ochmýřenou kožovitou rubinou, uvnitř je děrovitá pecka a v ní je jádro - vlastní mandle. Kulturní mandloň už asi 1000 let před n. l. Pěstovali Číňané a dávný výběr mandloní se sladkým jádrem se zřejmě odehrál ve starověké Mezopotámii. V Evropě zavedli sladkoplodé mandloně Řekové a Římané. Pěstují se v teplých oblastech po celém světě. U nás se o výsadbu "vlašských" mandlí zasloužila císařovna Marie Terezie. Kromě sladkých mandlí existují i hořké typy.

Sladké mandle mají 40 - 50% oleje, 16 - 30% bílkovin, 4 - 8% cukrů, mají vysokou energetickou hodnotu. Obsahují mnoho vitamínu B, nejvíce B2, dále mnoho vitamínu E, kyseliny listové. Z minerálních látek mají mimořádně velké množství vápníku a hořčíku, také fosforu a draslíku, dále železo, zinek, velmi málo sodíku. Sladké mandle obsahují glykosid amygdalin v nepatrném množství, hořké mandle až 5%. Proto hořké mandle nepožíváme . jen v malém množství.

Mandle jsou velice zdravé pro lidi s bolestmi páteře - je vhodné jich denně sníst asi 10. Nebo je dobré je namočit přes noc do vody a ráno sloupat a pomalu jíst - to je zase vhodné pro studenty, zlepšuje to koncentraci a posiluje paměť.