Granátové jablko

Je to velmi stará kulturní rostlina - plody byly nalezeny v egyptských hrobkách. Římané je nazývali punskými jablky. U starých Řeků byly symbolem plodnosti. Botanický název je Punica granatum, granátovník. Je to vyšší keř až malý strom rostoucí v subtropech. Pravděpodobně pochází z ˇIránu, kde dosud planě roste, dnes se pěstuje v podobných podmínkách po celém světě, také v jižní Evropě.

Plodem je až 15 cm velká kulovitá bobule s vytrvalým kalichem, s tuhým oplodím, hnědé až temněčervené barvy. Uvnitř je mnoho semen obalených dužninou - podle odrůdy s kyselou až sladkokyselou šťávou. Mohou mít 14 - 21% sacharidů, 3 - 4% kyselin (hlavně citrónové), obsahují vitamíny B, malé množství vitamínu C, hodně draslíku, dále hořčík, vápník, železo aj.

Při nákupu vybíráme co největší a neotlačené, rovnoměrně vybarvené plody. Konzumujeme je v čerstvém stavu. Nejprve odřízneme stopku s tenkým plátkem slupky. Pak plod nařízneme několika řezy podélně, ale úplně jej nerozkrojíme. Rozevřeme je a vysajeme dužninu. Jinak rozříznutý plod dřevěným tloučkem lisujeme přes nerez nebo umělohmotné síto, tak získáme osvěžující šťávu. Šťávou poléváme moučníky, vyrábějí se z ní limonády, sirupy. Zrna s dužninou se přidávají do orientálních pilafů.