9.SOUČASNÝ STANDARD PITNÝCH VOD

5 část na vegetarian.cz, kapitoly v publikaci 9,10,11,12

K 1. 1. 2001 nabyla účinnosti závazná vyhláška MZ č. 376/2000 Sb [4] (dále: standard). Ta vychází ze směrnice EU 98/83/EC ze 3. 11. 1998.

Stupně závažnosti: Ukazatele jakosti vody tohoto standardu mají čtyři různé názvy pro různé stupně závažnosti působení na lidské zdraví, od "doporučených hodnot" (DH), přes "mezné hodnoty" (MH), až po "nejvyšší mezné hodnoty" (NMH) či "mezné hodnoty referenčního rizika" (MHRR). DH vymezuje dosažení optimální hodnoty daného ukazatele z hlediska biologické hodnoty pitné vody Překročením MH ztrácí voda vyhovující jakost v tom ukazateli, jehož hodnota byla překročena. Překročením limitní hodnoty u NMH (ukazatelů s prahovým účinkem ) či MHRR (ukazatelů s bezprahovým účinkem) vylučuje použití vody jako pitné v plném rozsahu. Bezprahové působení znamená, že biologicky škodlivé je každé - tedy i nepatrné - množství kontaminantu, které se dostane do organismu. Bylo prokázáno u řady cizorodých látek s chronickým působením. Látky kategorie MHRR, ale i některé z kategorie NMH či MH, vykazují účinky karcinogenní, toxické, mutagenní (poškození potomků) i teratogenní (zrůdný vývoj plodu). K těm patří např. pesticidy, polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU), radionuklidy, polychlorované bifenyly (PCB), chlorovaná rozpouštědla apod. 14 . Definice pitné vody je v plném znění uvedena na 11 řádcích odst. 1 §3, zákona [3]. Zde uvádíme stručný výtah z jejího širokého znění.

Definici jsme zeštíhleli ke zvýraznění onoho trvalého požívání a smyslové postižitelnosti: "Pitnou vodou je zdravotně nezávadná voda, která ani při trvalém požívání nevyvolává onemocnění nebo poruchy zdraví přítomností látek ovlivňujících akutním, chronickým či pozdním působením zdraví fyzických osob a jejich potomstva (a) jejíž smyslově postižitelné vlastnosti ... nebrání jejímu požívání...". Profesor Moldan v příloze 3 komentuje skutečné či možné úniky toxických látek při katastrofálních srpnových záplavách r. 2002. Způsobem (možná) pro širokou veřejnost objevným sděluje: akutní působení dioxinů, polychlorovaných bifenylů, freonů a jiných mediálně zpopularizovaných prudkých jedů na zdraví je málo statisticky významné ve srovnání s chronickým působením jiných - ("běžných") chemikálií.

Rozsah a minimální četnost kontrolních analýz vymezuje příl. 2 standardu [4]. Rozsah analýz je značen jako I (krácený, 17 ukazatelů), II (základní, 38 ukazatelů) a III (úplný, 70 ukazatelů). Roční četnost je přímo úměrná počtu zásobovaných osob. S rozlišením podle počtu zásobovaných osob nesouhlasí obyvatelé malých měst a obcí. Ti je považují za diskriminační. Požadují rozlišení podle stupně zabezpečení zdrojů a sítí. Zvlášť jsou ohroženy obce zásobované z úpraven povrchových vod s břehovým odběrem. Kvalita říční vody se s příchodem čela povodňové vlny vždy zhorší až o několik řádů. Někteří starostové tvrdí, že je jejich vodárenská společnost odmítá informovat o kvalitě dodávané pitné vody. Jiní dokládají, že jim předložené rozbory nikdy neobsahovaly ani 17, natož 70 ukazatelů.

Cena jednoho rozboru pitné vody v celém rozsahu dnešního standardu je cca 15 tisíc korun českých. Prostředky Vaší sebeobrany: Odepřeli Vám informace? Zdají se Vám nevěrohodné? Nebo je 15 tisíc Kč za rozbor vody nad Vaše možnosti? Účinnou bezpečnostní pojistkou je dobře volený "vodní filtr" u Vašeho kuchyňského dřezu (viz kap. 25).

10. K NĚKTERÝM UKAZATELŮM STANDARDU

Komentář k sedmdesáti ukazatelům standardu [4] by neúnosně zatížil nejen rozsah této publikace, ale především mysl vnímavého čtenáře: čtení o účincích kontaminantů které jsou v dnešních pitných vodách hledány i ve stopách, není čtením pohodovým. Vydavatel této příručky chce přispět informováním svých spoluobčanů k občanské sebeobraně, nikoliv k jejich strašení. Proto na ukázku jen stručně o organických kontaminantech běžně se vyskytujících v českých pitných vodách. Všechny jsou převzaty z obsáhlé rešeršní práce jednoho předního českého hygienika, RNDr. Chalupy [16].

Látky extrahovatelné nepolární (NEL) (též ropné látky): Limit 0,05 mg/l (NMH). Zahrnují rozsáhlou skupinu převážně nepolárních uhlovodíků, původem z minerálních olejů, motorové nafty, benzinu a dalších ropných výrobků, znečišťujících vody již v nepatrných koncentracích. NEL ovlivňují i pach vody. Ropné znečištění všech druhů dosahuje dnes značné výše. Vody, kde se NEL nevyskytují, se u nás nacházejí již jen zřídka. Řada složek NEL je vysoce toxických a relativně stabilních. Kumulují se v organismu i v nízkých koncentracích [16 ].

Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU): Limit 0,1 µg/l, (MHRR). Skupina charakterizovaná jako homology benzenu se třemi nebo více aromatickými jádry různého vzájemného uspořádání. Dnes běžná součást životního prostředí. Přírodními zdroji jsou lesní požáry a sopečné erupce. Převládající příspěvek však pochází z lidské činnosti: spalování fosilních paliv, provoz spalovacích motorů, provoz koksáren, ropných závodů, splach z asfaltových vozovek, atd. Zdrojem jsou i výluhy z (dnes zakázaných) vnitřních asfaltových nátěrů vodárenských potrubí. PAU se vyznačují karcinogenitou a přímou či pozdní toxicitou [16]. Benzen: Limit 1 µg/l, (MHRR). Kapalina charakteristického pachu. Používá se v chemickém průmyslu jako surovina pro výrobu mnoha aromatických organických sloučenin i jako příměs do benzinu. Hlavní zdroj znečištění: výfukové plyny motorových vozidel, do pitných vod se dostává z odpadních vod a ze znečištěného ovzduší. Koncentrace v pitných vodách jsou obvykle pod 5 mikrogramů, průměrný obsah (ČR, 1994) 0,6 µg/l, maximum 10 µg/l. Jednoznačný karcinogen [16].

K vaší sebeobraně: Uvedené kontaminanty jsou z pitné vody dobře odstraňovány domácími úpravnami vody, obsahujícími aktivní uhlí.

11. PACH A CHUŤ

pitné vody patří mezi vlastnosti smyslově postižitelné (též senzorické, nebo organoleptické), podobně jako barva, zákal, vzhled, popř. i pěna nebo sediment, ale i teplota. Tato skutečnost je pro spotřebitele mimořádně významná: Vaše smysly jsou schopné Vás (zdarma) dovést ke zjištění přítomnosti kontaminantů ve Vaší vodě.

Profesor Pitter: "Pach znehodnocuje vodu určenou pro pitné účely, a proto nesmí být patrný ani při zahřátí vody. Proto má senzorická analýza značný význam při hodnocení jakosti pitné vody" [13]. Pachem (příp. i chutí) se projevuje řada škodlivin ze skupiny chlorovaných uhlovodíků, PAU, NEL atd., z nichž některé jsou zdraví škodlivé v jakékoliv koncentraci (bezprahově). Laboratorní analýzy takových škodlivin jsou však mimořádně odborně i finančně náročné, realizovatelná pouze ve specializovaných laboratořích. Zkoušení: Standard v ukazateli 62 připouští jako maximální míru pachu pach dle stupně 2, označený jako "slabý".

To je takový, který rozezná spotřebitel tehdy, je-li naň upozorněn odborníkem. Pozná-li jej spotřebitel sám, pak voda nevyhovuje. Stupeň 3: pach "znatelný", stupeň 4: "zřetelný", stupeň 5: "velmi silný". Tato označení míry pachu byla do standardu [4] převzata z (od r. 1998) neplatných norem. Podle nich se určení pachu a chuti vody mělo provádět komisionálně, skupinou několika zkušených hodnotitelů, způsobem velmi podobným ochutnávkám vína. Za léta strávená ve vodárenství jsem však nikdy neslyšel, že by se rituál předepsaného komisionálního stanovení pachu (chuti) konal. Chuť a pach nebyly běžně kontrolovány - v neprospěch spotřebitele.

Je nepravděpodobné, že se bude provádět častěji podle nové, složitější a náročnější normy [46], platné od dubna r. 1998. Novým závazným předpisem se již neurčuje míra pachu a chuti, ale jejich prahová čísla (koncentrace, vyvolávající právě zjistitelný pach/chuť).

K vaší sebeobraně:

1. Na obličeji nosíte vlastní nástroj k určení pachu. Nos. Je-li citlivý, rozezná stupeň 2 - "pach slabý" i bez spolupráce onoho zmíněného odborníka. Na určení "pachu zřetelného" - stupeň 3 - vystačíte bez nosu výjimečného. Nejste-li si jisti, krátce vodu ohřejte na 50 - 60oC, naplňte jí polovinu láhve - a třepejte. Vše ve vyvětrané místnosti, bez přítomnosti rušících voňavek a bez použití toaletního mýdla (byť i jen k ranní údržbě). A pak hlavně tu protřepanou vodu očichávejte! 2. Kvalitní domácí úpravny vody ("vodní filtry") s náplní aktivního uhlí pachové závady odstraňují.

12. CHLOR A JEHO SLOUČENINY

Chlorace není výmyslem pohodlných vodáren. Pitná voda z veřejných vodovodů je chlorována k zajištění bakteriální nezávadnosti ve smyslu standardu, a to - s nečetnými výjimkami - na celém světě. Chlor vydrží ve vodě relativně dlouho. Chrání tak pitnou vodu v průběhu jejího transportu potrubím před druhotnou bakteriální kontaminací nebo rekontaminací.

V roce 1974 zjistili američtí odborníci zvýšený obsah chloroformu, bromdichlormetanu, bromoformu a jim podobných sloučenin v pitné vodě. Následným sledováním na vodárnách USA bylo zjištěno, že tyto látky, zvané trihalometany (THM), jsou prakticky všudypřítomným kontaminantem v chlorovaných pitných vodách. Koncentrace THM se pohybovala od tisícin do až 0,40 mg/l. Bylo zjištěno, že tyto látky vznikají při chloraci pitné vody z látek huminového typu (běžná součást přírodních povrchových vod), ale i z řas a některých organických sloučenin [19].

Chlorový zápach: Chlor přidaný v obvyklých dávkách do kvalitní pitné vody nepáchne. Tzv. "chlorový zápach" nebo pachuť není chlor, ale jeho sloučeniny se zbytky organických látek, prošlými vodárenskou úpravou. Chlor reaguje i s prošlými vodními organismy. Rybí pach vzniká při styku chloru s rozsivkami (Asterionella, Synedra) či zelenými řasami (Eudorina, Desmidium), reakcí s jinými organismy vznikají pachy, označované jako travnaté, zatuchlé nebo odporné [18]. Dnes se však v chlorovaných pitných vodách poměrně běžně prokazují i další organochlorové látky s obdobným vznikem a vlastnostmi: halogenderiváty kyseliny octové, haloacetonitráty, chlorované deriváty etanu, propanu, atd.

Poznámka: Chemie vody nezná žádnou organickou sloučeninu, která by v pitné vodě byla vítána. Zdravotní vlivy: Závady jsou tím zřetelnější, čím větší je organické znečištění chlorované vody i dávky chloru, a čím delší je doba působení chloru. Proto jsou nejčastější stížnosti na pach pitné vody u spotřebitelů napojených na velké vodovodní systémy. D. Morris prokazuje, že v USA 9 % rakovin močového měchýře a 18 % kolorektálního karcinomu (rakoviny tlustého střeva a konečníku) způsobuje konzumace chlorované vody [20] (viz též kap. 13, vliv NO-3). V českých vodách nejčastějším z THM je chloroform, prokázaná mutagenní a karcinogenní látka. Standard [4] limituje THM koncentrací 0,15 mg/l - NMH, (do r. 2010, pak 0,1mg). Vaše sebeobrana: Chlor i organochlorové deriváty (THM) jsou odstraňovány domácími úpravnami vody ("vodními filtry"), obsahujícími aktivní uhlí.

Václav Michek

Autorem příručky je vodárenský technolog, prošlý vodárenskými provozy, výzkumem i projekcí, zakladatel společnosti Aqua Aurea (1991). Od roku 1977 se zabývá i výzkumem a vývojem procesů a aparátů pro nevodárenskou úpravu vody k pití, vaření a k přípravě pokrmů v místě spotřeby.