VODA - SOUČASNÝ CHARAKTER KONTAMINACE PITNÝCH VOD

3 část na vegetarian.cz, kapitoly v publikaci 3,4,5

Díky objevům Louise Pasteura a dalším pokrokům lékařských a technických věd tak byly vymýceny v naší oblasti Evropy epidemie, způsobené choroboplodnými bakteriemi přenášenými pitnou vodou.

Dosud nedoceněným důkazem zvládnutí akutní hrozby epidemického ohrožení milionů lidí byly katastrofální povodně mimořádného rozsahu v roce 1997 na Moravě a v roce 2002 v Čechách. Důsledkem těchto mimořádných přírodních katastrof nebyla ani jedna epidemie ani v ČR, ani v sousedních, stejně postižených státech.

Vedle epidemií salmonelózy, jejichž zdrojem bývá drůbež, vejce a drůbeží výrobky, se stále častěji objevují případy kontaminací ne bakteriálních, ale chemických. Příkladem je aféra s CocaColou z r. 1999, ve které nebyly nalezeny bakterie, ale pesticidy. Informaci o největším kontaminačním problému na světě přinášíme v příloze 1. Je o vymítání čerta ďáblem: o milionech lidí, kterým byla bakteriální kontaminace pitné vody (z neznalosti, byť v dobré vůli) nahrazena vleklou otravou arzénem.

Člověk na přelomu 20. a 21. století se dovede vypořádat s největší hrozbou středověku, s choroboplodnými bakteriemi. Dosud však nepřivykl myšlence, že nyní je cílem ohrožení mnohostrannějšího, komplikovanějšího i nenápadnějšího: ohrožení cizorodými chemickými látkami (přílohy 1, 2 a 3). V denní praxi je přesto dodnes pojem "voda zdravotně závadná" z mnohasetleté setrvačnosti chápán jako voda závadná bakteriálně. Nepříliš dávno jsme zaznamenali výraz "hygienicky čisté" - novotvar, vymyšlený reklamními odborníky pro moderní bohyni Spotřeby.

JEDINĚ DESINFIKOVANÉ JE "HYGIENICKY ČISTÉ"

Tento TV reklamní slogan pochází z úst TV lékařky, páchající "odborné rady" na TV záchodě. Vždy si přitom vzpomenu na příběh z půvabné zvěrolékařské trilogie Jamese Herriota: Malé děti pohodného Mallocka, překypující zdravím, si hrály na dvoře primitivní venkovské kafilérie mezi zvířecími zdechlinami, obklopeny jejich zápachem a smradem z kotlů, ve kterých tatínek Mallock - popotahující z čibuku olepeného částicemi zpracovávaných surovin - vyráběl z tuku uhynulých zvířat v kraji oblíbené laciné mýdlo. Větší váhu než literární historka má seriózní pojednání.

NIKDO NENÍ DOKONALÝ

Otázka z populárního TV pořadu: Z čeho se skládá pivo? "Správná" odpověď: "ze sladu a chmele"........ potlesk. Opravdu je to správně?

Nezapomnělo se na tu vodu?

Rozšířený omyl: kvalita vody se vyřeší jejím převařením. Z možných škodlivin se však tím voda zbaví pouze bakterií. Koncentrace ostatních kontaminantů se naopak zvýší, úměrně odpařenému podílu vody. Pro pití a vaření je nutná voda zabezpečená před mnoha desítkami chemických kontaminantů, které jsou dnes ve vodě hledány. Chlorový zápach nepatří ke znakům dobré pitné vody. Chlor nadávkovaný v přiměřeném množství do kvalitní vody nepáchne. "Chlorový zápach" je zápachem organických sloučenin chloru, vznikajícími při nedokonalé vodárenské úpravě vody. Má mutagenní a karcinogenní účinky.

Další omyl: Chlor z vody vyprchá. Chlor neprchá. Podle jedné (neseriózní) teorie proto, že není nikým pronásledován. Ve skutečnosti proto, že se ve vodě nenachází ve formě plynu (Cl2), ale ClO- aniontu. Ten se spotřebovává na oxidaci organických látek a samovolně se rozpadá. "Stát se stará o kvalitu vodovodní vody". Toto tvrzení ztratilo své opodstatnění již v roce 1993. Tehdy došlo k odstátnění původních 8 krajských podniků vodovodů a kanalizací a vzniklo 3 000 privátních vlastníků vodovodů.

Pouze významných privátních provozovatelů (v r. 2000, [27]) bylo 133. Tento "velký třesk" poznamenal i výzkumnou a vývojovou základnu oboru (blíže v kap. 17) [30]. Pověra o péči státu přetrvává z dob nedávno minulých, kdy se stát staral nejen o vodu, ale i o daně, bydlení a světový názor českého občana.

"Voda sice zapáchá, ale jinak vyhovuje normě". Tento protimluv nepochází od spotřebitelů, ale od dodavatelů, i některých prominentů. Zapáchá -li pitná voda, pak prostě standardu nevyhovuje.= TEČKA (z definice v kap. 9, dále kap. 11+12).

"Potrava je hlavním zdrojem biogenního vápníku a hořčíku. Jejich přísun vodou je zanedbatelný". Pitná voda skutečně není jediným zdrojem Ca2+ a Mg2+ v lidské výživě. Mnoha desítkami vědeckých studií z mnoha míst světa však bylo prokázáno, že ani vápníkem a hořčíkem bohatá strava nedokáže kompenzovat absenci vápníku a hořčíku v konzumované pitné vodě [51], [52], [53]. Důvodem je jejich rozdílná biovyužitelnost. Ve vodě jsou tyto prvky přítomny ve volném iontovém stavu. Proto jsou z vody vstřebávány mnohem lépe než ze stravy, kde jsou vázány v různých sloučeninách, lidským organismem různě využitelných.

Václav Michek

Autorem příručky je vodárenský technolog, prošlý vodárenskými provozy, výzkumem i projekcí, zakladatel společnosti Aqua Aurea (1991). Od roku 1977 se zabývá i výzkumem a vývojem procesů a aparátů pro nevodárenskou úpravu vody k pití, vaření a k přípravě pokrmů v místě spotřeby.