O vegetariánství lze psát z mnoha hledisek. Psát o vegetariánství se zřetelem ke křesťanství a jeho Evangeliu znamená psát s ohromnou odpovědností vůči tomu, jehož bolest a krev předčila veškerá možná obětování - vůči Ježíši Kristu, ale také s tím vědomím, že Spasitelova krev byla prolita za celé porušené stvoření, neboť, jak víme a věříme, "veškeré tvorstvo až podnes společné sténá a pracuje k porodu" (Řím 8, 22).
Existuje-li objektivní důvod proč nezabíjet a nejíst zvířata, ať zakotvený v Písmu, či vyplývající z nauky o Stvoření, a důvod, jenž by byl křesťanskou etikou považovaný za vnitřně atraktivní, nebo dokonce normotvorný, pak musíme v této chvíli konstatovat, že tento důvod neznáme. Biblické pasáže , které jsou křesťanskými vegetariány považovány za výzvu a přikázání nejíst maso, procházejí v různých křesťanských církvích složitou cestou. V jednom společenství jsou vynášeny jako přikázání s jasným významem, o kterém již nelze dále diskutovat, v druhém společenství se tato Boží slova (v tom lepším případě) pokládají za abstraktní zobrazení ideálu 1) obecného řádu či 2) "nenásilí", kterého ovšem bude dosaženo až někdy na konci času.
Exegetická rozrůzněnost je v této chvíli nesnadno obejitelná. Katolická exegetická tradice, čtoucí Písmo s přímým zřetelem k Tradici, nám může pomoci "alespoň" ve shromáždění dogmatického a etického myšlenkového kontinua posledních dvou tisíciletí, které bylo na této exegezi do jisté míry závislé. Je to však protestantská theologie, jež je zodpovědná za onu skutečnost, že se vegetariánství stalo právoplatnou součástí křesťanské etiky, resp. etiky stvoření. Jí musí být theolog vděčný povýtce.
Do zcela jiné kategorie patří skupina křesťanských zasvěcených osob (několikero řeholních řádů), kteří nejedí maso výhradně z úcty ke Kristu ukřižovanému. Nechtějí požívat nic, co by vyžadovalo prolití krve, neboť konstanta jejich spirituálního života tkví v kontemplaci Ježíše Krista Ukřižovaného, jenž přinesl krvavou oběť jednou provždy a dostatečně pro všechny věky.
Tento jejich "nekrvavý princip života" se však v drtivé většině křesťanských obcí neshledává s pochopením a úctou. Kdybychom měli opravdu nalézt důvod, proč nezabíjet zvířecí tvory, musel by být tento důvod obhájen přísně ekumenicky, lépe řečeno, musel by být natolik vnitřně "působivý", že by obhajování ani nepotřeboval. Stačilo by k němu a na něj jen ukázat.
Řečeno důrazněji, vegetariánství, roz. "etické (humánní, humanitární) vegetariánství" by se mělo rozprostřít do všech vrstev a krajů křesťanské společnosti, a nemělo by zůstávat jen jakýmsi zbytnělým znamením u nemnoha křesťanských řádů, denominací a sborů.
Texty Písma vztahující se k problematice vegetariánství lze rozdělit do několika skupin. Křesťanská etika by o těchto uvažovala z hlediska: A) Stvoření člověka jako vegetariána a budoucí obnovy tohoto stavu - Gn 1, 29 - 31; Iz 11, 6 - 9; Řím 8, 18 - 24. B) Z hlediska lidského zdraví - 1 Kor 6, 19; 1 Kor 3, 16 a rozvedení pátého přikázání Dekalogu; C) Z hlediska světového hladu - Iz 58, 7; Mt 25, 35; Jak 1, 27. D) Z hlediska lidského pouta k Zemi - Gn 2, 15; Gn 3, 23. E) Z hlediska péče o zemi (zvláště o zvířata) - Ex 23, 5; Deut 22, 6; Př 12, 10; Žl 145, 9; Mt 6, 26; Lk 12, 6.
Toto "alespoň" budiž chápáno jako příspěvek k ekumenickému pohledu na věc. Zůstává-li někde ještě tradice v takové "úctě", jakou k ní choval např. Jan Calvin, může nám tedy pomoci alespoň oním shromážděním historických materiálů. Srv. Jan CALVIN, Instituce učení křesťanského náboženství, Komenského evangelická fakulta bohoslovecká 1951, s. 265.: "Dobře vím, co odpovídají sami za sebe, že jejich podání (tradice) nepocházejí od nich, nýbrž od Boha; že neblábolí své vlastní výmysly, nýbrž to, co přijali od Ducha svatého, předávají prý jakoby z ruky do ruky křesťanskému lidu, jemuž byli božskou prozřetelností postaveni v čelo, aby mu vládli."
Do zcela jiné kategorie patří skupina křesťanských zasvěcených osob (několikero řeholních řádů), kteří nejedí maso výhradně z úcty ke Kristu ukřižovanému. Nechtějí požívat nic, co by vyžadovalo prolití krve, neboť konstanta jejich spirituálního života tkví v kontemplaci Ježíše Krista Ukřižovaného, jenž přinesl krvavou oběť jednou provždy a dostatečně pro všechny věky.