Kde se vlastně berou lidé, kteří stojí za válkami? Jsou to zrůdy z jiného světa? Nejsou, narodili se třeba někde poblíž a dětství měli asi jako spousta dětí kolem nich. To, že chodili do školy a měli kamarády v nás vyvolává pocit, že byli úplně stejní jako my.
Proto se nabízí otázka, nemohl by se z někoho z nás vylíhnout další vůdce, který by započal podobné trýznění, jako třeba Hitler? Řekla bych, že mohl, protože skoro v každém člověku je zakořeněné něco, z čeho nabývá dojmu, že může zabít. Jde jen o to, kdy, kde a co.
Můžeme si všimnout, že každý člověk má jinou "laťku", koho až může trýznit, nebo k jakým věcem až může být lhostejný, k věcem, které se dějí vedle nás a kvůli nám. "Laťku", kterou nelze překročit. Tato naše hranice může vycházet třeba od komárů, při jehož rozplácnutí lidé nepřemýšlí, zda-li dělají věc správnou, nebo špatnou, a když už někoho náhodou napadne pozastavit se nad tím, tento svůj čin ospravedlní tím, že mu chtěl komár přece pít krev, takže má dozajista právo se bránit.
Tím však, ač nevědomky, posunul člověk svou "laťku" výš, výš třeba na rybu. U té si člověk, který si chce zrovna dobře pochutnat, řekne: "Vždyť ryba je jen takové malé zvíře, které snad ani nemá tak vyvinutou nervovou soustavu, takže možná bolest necítí." A "laťka" stoupá. Stoupá výš a výš a u většiny lidí se zarazí na větších zvířatech - na savcích. Ale lidé jsou pořád slepí a pořád ospravedlňují své činy. Je jen otázkou času, kdy se "laťka" přehoupne až na člověka a budeme zase jen slyšet: "Vždyť jsou to jen Židé!" anebo "vždyť my se jen bráníme!", za námi přitom vyrůstá třeba atomový hřib. Zdá se to být nemožné? Říkáme si, že tak daleko to už nikdy nedojde?
Války - a tím myslím náš kontinent, tzv. vyspělé země, nejsou otázkou dávné minulosti. Ba naopak, jsou otázkou přítomnosti. Lidé takřka současnosti, v Bosensko - Srbsko - Chorvatském konfliktu, vzali do rukou samopaly a nedělalo jim problémy najednou postřílet tři sta bezbranných lidí, kteří neodpovídali jejich představám. Tito lidé měli svou "laťku" posunutou až tam, kde si to teď většina lidí nedokáže představit. Je třeba si uvědomit, že neexistuje jediný zřetelný rys, nebo skupina rysů, které by odlišovaly nacistickou společnost od toho našeho "civilizovaného" světa.
Proto jde právě o to, abychom dokázali hranici udržovat ne na savcích, ale vědomě ji stlačovali až pod komáry. Abychom se dokázali vcítit do všech, o kterých víme, že dokáží bolest a utrpení prociťovat naprosto stejně jako my. Myslíte si, že tomu, komu je život posvátný, vnutíte samopal?
Dokud lidé masakrují zvířata, budou zabíjet i jeden druhého. Ten, kdo seje vraždu a bolest, nemůže sklízet radost a lásku.
