Z historie českého vegetariánství.

Dr. Jiří Simoni - Jak dosáhneme dlouhého věku

" potřebná kniha pro všecky, kteří se uzdraviti a zdravými zůstati chtějí"

kapitola "Jídlo a nápoj" část 7

Jako káva účinkuje i čaj čínský, který rozšířil se po Evropě od polovice minulého století a jest u některých národů nápojem znárodnělým. Čaj z počátku příjemně rozčiluje, ale potom po něm nastane ochabnutí. Požíváme-li čaje stále, nedostavuje se rozčilení tak snadno a jed theinu nebo kafeinu přivodí nám místo ochabnutí předrážděného ústrojí jeho občasné ochrnutí; to může pak již jen ještě silnější podráždění, (větší nebo silnější dávka) ovšem, že ku veliké škodě celého ústrojí tělesného. Čaj více škodí než káva. Kávu mírníme mlékem, čaji přidáváme ještě zhoubnou lihovinu. Několik slov též o požívání nikotinu kouřením, šňupáním a žvýkáním tabáku. Jak ošklivé to jest, míti stále kapku u nosu, nebo bez ustání plivati. Nebo jsou snad krásny černé zuby kuřáků, jest dech jejich příjemný, nejsou protivny jejich páchnoucí šaty? Či jest to snad lákavé, míti stále hltan slizký, zanešvařený, chuť nijakou, nebo kaziti si svévolně žaludek i plíce, nervy pak tak otupovati, že službu vypovídají, nemajíce jedu nikotinového, takže šňupák i kuřák často bez tabáku ani myšlenky schopen není, ba ani života bez tabáku představiti si nedovede, tak jako ten, "kořala" bez své kořalky? Na to netřeba snad odpovědí. A přece nalézá nikotin obhájců, jakoby byl neškodný.

Poukazuje se na kuřáky, kteří vysokého věku se dožili, ale zapomíná se na lidi, kteří tabákem zdraví své podryli. Pravda ovšem jest, že i kuřáci dočkají se značného stáří právě tak jako jiní lide, kteří zdraví své jiným způsobem hubili a jejichž přirozenost všemu odolala. Kdo jest tělesně tak pevný a zdraví svého jinak rozumně šetří, ten může dlouho vzdorovati jedinému takovému zhoubci, jakým je např. tabák, nežli život jeho uhasne. Ale zajisté by zůstal déle na světě, kdyby se nebyl ani této jediné náruživosti poddal. Zdáním se klamati nedejme, nýbrž raději uvažme, že sotva na dřívější pokolení tolik náruživostí doráželo, jako na generaci nynější a proto jest to lehkomyslnost oddávati se ještě i dobrovolně škodlivému návyku, o němž víme, že zdraví i život podkopává. Nikdo sobě samému neodporuj námitkou, že i dřívější lidstvo oddávalo se tomu neb onomu škodnému požitku a že bylo přitom přece statné. Právě proto, že hřešila dřívější pokolení, mizela vždy více jejich zděděna sila; a pokročilému století našemu ku cti není, že ku starým chybám nové hromadíc o zdraví i život lidský méně pečuje než méně vzdělané lidstvo dob minulých.

Nastává nyní otázka, jak možno dáti se na pokání, když jsme už škodnému požitku byli přivykli? Odpověď: všeho nechati, všech škodných návyků rázem se zbaviti! Bude potřebí ve mnohých případech, by někdo třetí pomáhal, poněvadž lidé nervů rozrušených nemohou míti pevné vůle a návrat k rozumnému životu bude jim tím těžší, čím zvráceněji dosud žili. Jakmile se někdo vzdá dráždidel, jímž navykl, a která nutila ústrojí tělesná napínati poslední sily, jako bič koně klesajícího, tu ovšem teprv jasně se ukáže všecka vratkosť a slabosť těla jeho a vše co v něm ohlušováno bylo uměle, ozve se zřetelně. A však toho nikdo se nelekej, životu tvému nehrozí nebezpečí, leda bys skutečné nebezpečí staré uměle potlačoval; to by bylo nebezpečno. Nepříjemnosti všecky zmizí, jen co se zbědované tělo opravdu zotaví přiměřeným životem. Jsou-li některá ústrojí tělesná již nevyléčitelna, nenapraví již zdraví úplně nejpřísnější dietou ani žádným léčením, ale zarazí se aspoň násilné ubíjení života.

Bližší pokyny, jak které zlo léčiti, nalezne čtenář v oddílech této knihy "Léčení vodou" a "Péče o zdraví" Ale při léčení budiž vždy první podmínkou, aby v jídle a pití dbalo se přísně skutečných a nikoliv jen domnělých potřeb těla.

Touto částí skončila ojedinělá a zajímavá ukázka z knížky, z roku 1895 z historie českého vegetariánství, v původní podobě.